Listopadový podvod trvá

S předsedou Pravého bloku a kontroverzním aktivistou Petrem Cibulkou o ztraceném boji proti komunismu, skutečných tvůrcích sametové revoluce a polistopadové politické letargii.

* Do povědomí veřejnosti jste se dostal jako politický vězeň 80. let. Komunisté vás věznili za rozmnožování a distribuci nahrávek rockové a folkové hudby. Tehdy tato aktivita byla považovaná za protistátní. Proč jste to vlastně dělal?

Od dětství jsem měl v sobě zakódován jako určující prvek program pravdy a spravedlnosti.
To předznamenalo můj postoj ke komunismu jako říši Zla a Lži. Proti komunistické diktatuře jsem otevřeně vystupoval už od svých dvanácti let.
Po sovětské okupaci a začátku totální komunistické normalizace jsem se začal zabývat otázkou, co se za této situace dá proti režimu dělat. Komunistům se nakonec podařilo potlačit poslední projevy otevřeného odporu a nakonec i zlomit společenskou vůli vůbec nějaký odpor totalitnímu vládnutí klást. Nastala doba společenské letargie. V té době jsem doma náhodou narazil na starší článek o západním kulturním undergroundu. To mě inspirovalo.
Až do roku 1977 jsem na tomto poli bojoval osamocen. O zahraniční underground byl mezi lidmi určitý zájem, ale nikdo nechtěl vidět, jaké by z tohoto postoje měly vyplynout politické souvislosti a cíle, kterých je třeba dosáhnout.
To v nás bohužel přetrvalo dodnes.

* Po převratu v listopadu 1989 jste zase proslul jako kritik prakticky nulového vypořádání se s komunistickou minulostí. V té souvislosti jste se dokonce dostal do sporu s tehdejším prezidentem Václavem Havlem, který byl respektován jako hlava protikomunistického hnutí. Nazval jste ho v soudní síni prasetem a hovadem…

Celou kauzu i se všemi souvislostmi jsem detailně popsal na internetu jako součást přepisu magnetofonové nahrávky soudního procesu. Stručně mohu pouze říct, že „revoluční“ prezident Václav Havel věnoval od samého počátku privatizačního puče KGB-GRU (sovětské tajné služby – pozn. red.) veřejné obhajobě komunistických udavačů mnohonásobně více svého vzácného času, než kdy věnoval osudům jejich obětí. K těm byl vždy absolutně lhostejný! Pokud je někdo rozhodnut vidět na prvním místě práva dodnes nepotrestaných zločinců místo práv jejich stále ještě důstojně neodškodněných nevinných obětí, dostane se mu ode mne i dnes stejného ohodnocení.

* Nejpozději od této události vás veřejnost vnímá jako věčného enfant terrible, jako soustavného kritika poměrů, který odmítá polistopadovou politiku skoro stejně intenzivně jako předlistopadovou. Slyšel jsem ale názor, podle něhož bylo hlavní chybou tehdejšího vedení, že vám neposkytlo podobné oficiální možnosti, jako měl v Německu například Gauckův úřad (obdoba českého Úřadu pro dokumentaci zločinů komunismu, který má ovšem mnohem větší pravomoci – pozn. red.). Jinými slovy – znovu jste se ocitl v opozici proto, že vás vládnoucí garnitura moc vytěsnila.

Tento názor šíří lidé, kteří od 17. listopadu 1989 vůbec nic nepochopili. To nebyla protikomunistická revoluce, ale privatizační puč sovětského tandemu KGB-GRU a jejich tuzemských odnoží. Před několika dny to potvrdil i generální tajemník KSČ Milouš Jakeš. Jaké nabídky bych mohl já jako pětinásobný politický vězeň komunismu za této situace od KGB-GRU asi tak dostat, za jakých podmínek a na jak dlouho? Ne každého je možno koupit nebo zastrašit.

* Jaký máte názor na činnost Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování komunismu? Vždyť v jeho čele stál od začátku člověk zasluhující nepochybný respekt, Václav Benda. Myslíte, že ÚDV se za ta léta zasadil o odhalení systémových zločinů minulosti?

Tato instituce byla založena na oklamání domácí i zahraniční veřejnosti. Je zde proto, aby statisícům komunistických zločinců nebyl zkřiven na hlavě ani vlas. To se podařilo dokonce mnohem lépe, než mohli skuteční režiséři tohoto divadla vůbec očekávat. Posuďte sami: za celá ta dlouhá léta dokázalo 120 pracovníků ÚDV vypracovat obvinění celkem asi na 20 komunistických zločinců, kteří stanuli před soudem. Skoro nikdo z nich nebyl poslán za své obludné zločiny do vězení a neznám jediný případ, kdy by si někdo z nich tyto naprosto směšné tresty skutečně odpykal. Není tohle z hlediska vládnoucího KGB-GRU dokonalá práce?

* Také v čele rezortu vnitra, pod nějž kdysi spadala i Státní bezpečnost, stáli po listopadu 1989 lidé s disidentskou minulostí, například Jan Ruml nebo dnes František Bublan. Myslíte, že byli nebo jsou důslední ve vypořádání se s minulostí?

Jsem vděčný vedení KGB-GRU za to, že do čela své polistopadové revoluční vlády v Praze nepostavilo hned přímo mladého Vladimíra Putina, ale spokojilo se s Marianem Čalfou. I když by to na příští události nemělo žádný vliv, skutečná minulost Putina byla natolik známá, že by ji nebylo možno zcela utajit a někteří prostí revolucionáři by si mohli klást po hospodách poťouchlé otázky. Totéž se týká všech dalších dobře vybraných revolučních ministrů. Nikdo z nich své pány dodnes nezklamal.

* V poslední době se opět hodně mluví o zákazu komunistické strany. Dokonce někteřísenátoři, například Martin Mejstřík či Jaromír Štětina, prosazují v tom smyslu zákon. Nemyslíte si, že je to takříkajíc hodně „po sezóně“?

Teatrální hry teatrálních sametových revolucionářů na „zákaz komunistické strany“ je pokračováním jejich úspěšného revolučního podvodu z roku 1989. Nejedná se o žádný zákaz komunistické strany. Pouze Moskva se dohodla s evropskou levicí v Bruselu, že pro jejich příští totální vítězství na půdě Euroasie George Orwella je nezbytné úplné a bezpodmínečné stažení komunismu z oběhu a tím i z očí. Co oči nevidí, to srdce nebolí… Výsledkem následného přejmenování Komunistické strany Čech a Moravy na Socialistickou stranu Čech a Moravy bude sjednocení veškeré levice včetně ČSSD v jedinou všeobjímající levicovou stranu a její dlouhá vláda „na věčné časy a nikdy jinak“ v systému dvou politických stran, které se budou před očima veřejnosti cyklicky střídat u moci. Ve skutečnosti to bude podle osvědčeného komunistického scénáře vždy jen jedna strana.

* Ve svých textech a materiálech prosazujete očistu společnosti od pozůstatků estébáckých a obecně režimních protagonistů minulosti. Kdybychom měli být důslední, pak by to znamenalo vytlačení téměř dvou milionů občanů (protože tolik měla KSČ před rokem 1989 členů) ne-li mimo zákon, pak mimo takzvanou slušnou společnost. Je takový požadavek vůbec technicky realizovatelný?

Pokud se chceme dožít doby, kdy bude dobro odměňováno a zlo trestáno, a ne naopak, jak to vidíme už po generace všude kolem sebe, musíme změnit nikoli vládnoucí kriminální garnitury, které tento dokonale uzavřený, neprůhledný a ze strany občanů absolutně nekontrolovatelný kriminální systém generuje a chrání, ale musíme sáhnout přímo do tohoto systému a přenastavit jeho parametry. Teprve pak velice snadno změníme vládnoucí kriminální systém i jeho „elity“ v jejich pravý opak. Jedině systém odvolatelnosti politiků, nízkých daní, minimalizace byrokracie, referend a přímé demokracie dokáže demontovat dnešní systém feudální kádrové nomenklatury z dob komunismu, který nás dusí, zotročuje a vysává.
V takovém svobodném a poprvé demokratickém systému pak budou moci působit a být placeni z kapes občanů pouze ti lidé, kteří si dokáží získat a udržet jejich důvěru. A při jakémkoliv zaváhání je bude možné velice snadno a rychle na základě občanského referenda odvolat. Pokud si komunističtí zločinci dokáží získat a udržet důvěru svých obětí, budou jim v takovém svobodném systému vládnout oni, pokud to nedokážou, bude vládnout někdo jiný. Žádnou nespravedlnost vůči komunistům v tom opravdu nevidím.

* Často mluvíte o nástupu nových, minulostí nezatížených osob do veřejného života. Myslíte, že už k takové generační očistě jsou podmínky? V tomto smyslu je Listopad 1989 vlastně minulostí velmi nedávnou. Kde ty nezatížené lidi chcete vzít?

V systému svobodné státní a veřejné moci je důležité, jestli si občané – daňoví poplatníci platí ty, kterým nejvíce důvěřují, zda živí ty, kteří jim podle jejich názoru nejlépe slouží, a ty, které mohou v případě své nespokojenosti snadno a rychle odvolat. Jestli je tento člověk osobou zatíženou nebo nezatíženou, pak není v takovém svobodném systému to nejdůležitější. V kriminálním systému dnešní kontrolované společnosti naproti tomu velice snadno vyrobíte pomocí kriminálních masmédií a jejich novinářů i z plukovníka KGB s rukama od krve čistou nezkompromitovanou bytost a v případě potřeby třeba i hrdinného disidenta a politického vězně.

* Souhlasíte, že hlavní zátěží politiků jsou spíše jejich lidské slabosti, korumpovatelnost či smysl pro osobní prospěch? To jsou obecně vlastnosti, kterými se vyznačují držitelé moci za všech dob i režimů.

Lidé jsou přirozeně nedokonalí. Někdo více, někdo méně. Je naštěstí velice snadné vytvořit na základě staletých a nejvíce osvědčených principů švýcarské konfederace a americké republiky politický systém, ve kterém ti nejlepší z nedokonalých půjdou nahoru a ti nejhorší dolů. Je přece jednoduché vytvořit systém, který je z hlediska občanů dokonale otevřený, průhledný a jimi samými kontrolovatelný, v němž bude vidět na každou korunu, kterou si platíme, aby se nám v naší zemi co nejlépe žilo a v němž bude současně vidět i na každého, který je z našich kapes placen. Nechápu, proč se takovému systému stále tak zuřivě bráníme a volíme opak.

* Myslíte, že lze politiku jako činnost dokonale oprostit od těchto lákadel a vrátit ji jejímu původnímu poslání, totiž službě veřejnosti? Není to jen iluze a nesplnitelné přání?

Jestli dokážeme změnit dnešní kriminální systém v jeho pravý opak? Snadnější úkol si už nedokážu představit. V dnešním systému je to ovšem naprostá iluze. Právě proto dnes vedu jako předseda a volební lídr politickou stranu Pravý blok do parlamentních voleb, abychom u nás prosadili náš program přímé demokracie „NEVĚŘÍTE POLITIKŮM A JEJICH NOVINÁŘŮM? NO KONEČNĚ! VĚŘME SAMI SOBĚ!!!“
Časopis MF Plus připravuje rozhovory s dalšími politickými lídry neparlamentních stran.

***

Petr Cibulka

Narodil se 27. 10. 1950 v Brně. Maturoval na gymnáziu a stavební průmyslovce. Vysokou školu nedokončil kvůli politickým problémům. Od roku 1973 působil v alternativních uskupeních, nejprve v Jazzové sekci, poté v Chartě 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Mezi lety 1978-88 byl pětkrát vězněn z politických důvodů, celkem si odseděl skoro 5 let. Po roce 1989 se v Brně angažoval v rodícím se Občanském fóru. Z té doby je znám jeho spor o smysl a obsah polistopadové politiky, známý jako spor Šabata-Cibulka. Na rozdíl od bývalého komunistického funkcionáře Jaroslava Šabaty totiž Cibulka prosazoval očistu OF od bývalých komunistů. Od r. 1990 vydával Cibulka Necenzurované noviny, v jejich rámci také poprvé vydal seznamy spolupracovníků StB a KGB. Vede internetovou databázi těchto lidí, kterou dosud nikdo věrohodně nezpochybnil. Od roku 2000 se Petr Cibulka pokouší o praktickou politickou kariéru ve straně, která má zřejmě nejdelší název. Celý zní takto: Pravý blok – strana za ODVOLATELNOST politiků, NÍZKÉ daně, MINIMALIZACI byrokracie, SPRAVEDLIVOU justici, REFERENDA a PŘÍMOU demokracii WWW. CIBULKA. NET.

Václav Havel věnoval veřejné obhajobě komunistických udavačů mnohonásobně více času než osudům jejich obětí.

Hry sametových revolucionářů na „zákaz komunistické strany“ je pokračováním jejich revolučního podvodu z roku 1989.