Slovutným Senátem odhlasovaný zákaz komunistické propagace není nic nového. Iniciátoři – páni senátoři Štětina, Mejstřík a další – to zřejmě opsali z předválečného období z 30. let první republiky anebo bývalí páni soudruzi ze stranických školení, kdy zamlada horlivě propagovali v tom »zločinném« komunismu ty dnes ostentativně zavrhované komunistické myšlenky. Ve 30. letech narůstal odpor téměř milionu nezaměstnaných (v celé republice od Šumavy k Tatrám) i dělníků bezuzdně vydíraných všemožnými pány fabrikanty ve městech a agrárními sedláky na venkově (děvečky musely spát v chlívě u krav a pacholci u koní) a sílila důvěra v tehdejší komunistickou stranu, která se jako jediná stavěla za práva nezaměstnaných i továrních a zemědělských dělníků. Tehdejší demokratické panstvo prostě komunistickou stranu úředně zakázalo. Dělnické shromáždění a veškeré protestní akce byly velice pečlivě sledovány četníky a »tajnými«. Když někdo zvolal »Ať žije KSČ«, byl neprodleně zatčen a šel do kriminálu, protože tehdejší soudy byly také demokraticky spravedlivé. Chtějí páni senátoři opisovat skutečně do důsledku? Pak jim chybí už jen to střílení do demonstrujících nezaměstnaných a více než mizerně placených dělníků. Co na tom, že tehdy při tom byly zabity i ženy a děti – viz Most a Duchcov i jinde. Bude se tato historie opakovat, tentokrát v modrém?