JAROMÍR ŠTĚTINA POSLANEC EP ZVOLENÝ ZA TOP 09 S PODPOROU STAROSTŮ
Libor DVOŘÁK, moderátor
Dobrý večer. Okruh Český rozhlas 6 pro všechny naše stálé i občasné posluchače na tuto hodinu jako obvykle připravil diskusní pořad Studio STOP. Vaším průvodcem bude po následujících pětačtyřicet minut Libor Dvořák, který v tuto chvíli přeje příjemný poslech. V úterý 7. prosince byl Hamíd Karzáí oficiálně jmenován afghánským prezidentem. Slavnostního obřadu, který se konal za přísných bezpečnostních opatření, se zúčastnilo na sto padesát vysokých světových přestavitelů. Nechyběli mezi nimi ani americký viceprezident Dick Cheney a ministr obrany Donald Rumsfeld. Karzáí zvítězil v prvních přímých prezidentských volbách v Afghánistánu konaných už počátkem října. Jeho prvním úkolem ve staronovém úřadě bylo do týdne vybrat novou vládu. Hamíd Karzáí při ceremoniálu poděkoval Spojeným státům za pomoc své zemi. „Bez vaší pomoci by byl Afghánistán i nadále v rukou teroristů. Teroristé jako síla jsou pryč. Jako jednotlivci jsou stále kolem nás a my budeme pokračovat v pátrání po nich,“ řekl doslova. Příslušníci svrženého hnutí Taliban hrozili, že inauguraci překazí sérií násilných akcí po celé zemi. Nejvyšší vojenský velitel Talibanu mulla Dadulláh vyzval z těchto důvodů již dříve řadové občany, aby se vyhýbali vládním budovám a vojenským zařízením. Plánovanými násilnostmi chtěl Taliban podle něho připomenout cizincům, že muslimští bojovníci nesouhlasí s okupací Afghánistánu. Nic takového se ale nakonec naštěstí nestalo a země tak může spět k dalšímu volebnímu aktu, a tím budou jarní parlamentní volby. Mnozí odborníci se domnívají, že ty budou nakonec mnohem nepokojnější, než byl nad očekávání klidný průběh výběru prvního demokraticky voleného prezidenta Afghánistánu. Mým prvním a vlastně dnes jediným hostem ve studiu je novinář Břetislav Tureček z listu Právo, který v Afghánistánu strávil kolem voleb celé tři týdny. Dobrý den, Břetislave.
Břetislav TUREČEK, novinář listu Právo
Dobrý den.
Libor DVOŘÁK, moderátor
Dnes ráno jsem ale nejdřív zaznamenal následující rozhovor s důvěrným znalcem Afghánistánu, novinářem, publicistou, cestovatelem a dnes také senátorem Jaromírem Štětinou.
Pane senátore, překvapuje vás, že se Karzáí nakonec skutečně stal afghánským prezidentem? Hodně lidí mu jako západnímu exulantovi velké naděje na úspěch z počátku nevěštilo.
Jaromír ŠTĚTINA, novinář, publicista, cestovatel, senátor
On se stal prezidentem právě proto, že to byl západní exulant. On byl do své prezidentské funkce de facto dosazen za pomoci amerických zbraní. A já na tom nevidím nic špatného, protože jestli chceme mít v Afghánistánu demokracii, jestli nechceme, aby to bylo hnízdiště teroru a hnízdiště bídy a zločinu, tak potřebujeme demokracii a k tomu potřebujeme vytvořit předpoklady, a to je silná legislativa afghánská. A Amerika začala od Karzáího. Karzáí je prezidentem, který přišel bez cizí moci ke své funkci.
Libor DVOŘÁK, moderátor
Mluvíte o potřebě demokracie při tom způsobu, říkejme tomu amerického způsobu demokracie. Bývají Američané často kritizováni za to, že se snaží jaksi mechanicky imputovat ty své demokratické organismy do takových zemí, jako je například Afghánistán. Myslíte si, po zkušenostech, které s touto zemí a konec konců i s tou otevřenou krizí máte, že je to možné a je to správné?
Jaromír ŠTĚTINA, novinář, publicista, cestovatel, senátor
Já nijak nedám na ty floskule, které hovoří o tom, že některé země jsou neschopné demokracie. Dneska podle mého soudu je svět si tak podobný, že každá země za určitých podmínek demokracie může dosáhnout. Určitě dosáhne velice brzy demokracie Rusko, navzdory všem chmurným prognózám, a nevidím důvod, proč by to nemohl být i Afghánistán. Afghánistán samozřejmě má jiné tradice, má tradice těch velkých džirek, těch velkých shromáždění starců, tam se ti zastupitelé lidu formují už dávno, jenže poněkud z jiných principů. A proč by parlament, který by měl vzniknout, tuším, někdy v příštím roce, nemohl být formulován na základě klanů a jednotlivých národností a na základně jednotlivých polních velitelů. To budou ty politické strany poafghánsku, které budou do parlamentu vstupovat.
Libor DVOŘÁK, moderátor
To byla vlastně moje poslední otázka pro vás, pane senátore. Vy si tedy myslíte, že je princip demokracie slučitelný s tím staletým, možná tisíciletým klanovým, rodovým, kmenovým zřízením v Afghánistánu, že je to prostě slučitelné a že to, co vznikne, budou strany Sui Generis nebo budou přímo rody a klany jmenovány, či jak to říci, politickými stranami?
Jaromír ŠTĚTINA, novinář, publicista, cestovatel, senátor
Já nevím, ale pokud vím, tak demokracie je zastupitelský systém, kdy jednotlivci nebo několik jednotlivců představuje většinu. A to tam už v Afghánistánu dávno funguje. To například fungovalo v Čečensku ještě dávno před tím, než ho obsadilo například carské Rusko. Také měli své sbory stařešinů, také měli své představitele, také měli své zárodky demokracie už v době, kdy u nás existoval bachovský absolutismus. My se nesmíme dívat na ty země jako na země, kde žijí nějaký divocí horalové, kteří nejsou si schopni vládnout. Nesmíme jim samozřejmě oktrojovat úplně do puntíku všechno, jak to chodí u nás, a musíme nechat to, aby využili své tradice. Ale já jsem přesvědčen, že Afghánistán může být demokratický. Dnes je to jenom otázka peněz. Volby tam platí OSN. Ale je to málo. Ty peníze, které dává Organizace spojených národů na financování voleb, nejsou příliš veliké. Teď je potřeba, aby Spojené státy k těm svým tankům a ke svým bombarďákům, které tam mají, přidaly těch pár milionů dolarů k tomu, aby se vytvořila silná afghánská legislativa, aby ten prezident Karzáí skutečně začal vládnout jinde než v Kábulu, aby zemi ovládal a aby země věděla, že on vládne. To jsou ty nejzákladnější věci. To znamená, ať Spojené státy zaplatí všude pošty, ať všude zaplatí rádia, ať vytvoří silnice, aby konečně ten prezident Karzáí skutečně byl vším národem uznávaným vládcem.
Libor DVOŘÁK, moderátor
Přece jenom ještě jedna otázka, pane senátore. My jsme nedávno našim posluchačům představili velice zajímavou knihu Fareeda Zakaria Budoucnost svobody. Tam se mluví jaksi velmi takříkajíc na plná ústa, abychom to řekli slušněji, o tom, že právě v zemích, jako je Afghánistán nebo jako jsou některé země Blízkého východu, Latinské Ameriky a tak dále, že mají blíže spíš v lepším případě k osvíceným autokraciím než ke skutečným demokraciím, jak jsme jich svědky dejme tomu z Evropy a ze Spojených států či z celého severoamerického kontinentu či anglosaského světa. Nemyslíte si, že se v Afghánistánu může stát právě tohle a nebude to, nebude to případně první lék na to, jak přejít od toho středověkého systému k něčemu modernějšímu? Myslím z hlediska společenského zřízení, společensko-politického.
Jaromír ŠTĚTINA, novinář, publicista, cestovatel, senátor
Samozřejmě že to nebude systém parlamentních stran toho typu, jak je známe teď, a osvícený prezident nebo osvícený panovník je vždycky cestou k tomu, aby se to mohlo stát. Rusko je toho zářným příkladem. Měli jsme tam jednoho osvíceného cara po dlouhých letech, jmenoval se Jelcin. A byl to start, zatím pomalý, ne příliš zatím úspěšný, ale byl to start k demokracii přes osvíceného panovníka. A v Afghánistánu to může být totéž. Jestli Karzáí dokáže splnit tu roli, to nevím. Ale znovu opakuji. On k tomu potřebuje především prostředky a velkou mezinárodní podporu. A myslím si, že Česká republika by tady měla sehrát svou roli vycházejíce z toho dobrého jména bývalého Československa, které v Afghánistánu existuje. Proto mě překvapuje, že se cesty našich politiků, řekněme našich zákonodárců, včetně senátorů, včetně poslanců Poslanecké sněmovny nezaměřují na Kábul. Rád bych to viděl, kdyby tomu tak bylo.