Korespondence senátora Štětiny o Janu Rejžkovi a BIS

Vážený pane Lebduško,

mne ty články pana Rejžka, kerého jsem mimochodem před časem navrhl na cenu KAN, taky překvapily. Bohužel jsem zjistil od svých zdrojů v BIS, že pan Rejžek, který se pravidelně stýká s pracovníky BIS byl buď nevědomě zneužit jako vlivová osoba, nebo přímo úkolován BIS rozpoutat pomlouvačnou kampaň. Souvisí to s tím, že se snažím zjistit, kdo byl v BIS zodpovědný za kriminalizaci Vladimíra Hučína, který jako nevinnný (byl soudy zproštěn všech obvinění) seděl rok za mřížemi právě díky BIS.

Pan Rejžek lže. Nikdy jsem nespolupracoval s StB. V sedmdesátých letech jsem byl v StB veden jako prověřovaná osoba, od roku 1984 jako nepřátelská osoba. V době normalizace jsem byl čtyřikrát zatčen za svou protirežimnmí činnost. Fakt, že na někoho vedla StB spis, neznamená, že s ní spolupracoval. Já jsem naopak docela pyšný, že na mne spis vedla. A taky jsem rád, že se v roce 1977, když StB vyjela proti naší Konspirativní překladatelské skujpině Praha (KPSP) podařilo většinu členů naší skupiny, včetně mého otce, vyrvat ze spárů StB. K dobrému bontonu patřilo estébákům lhát.. Podrobnosti v příloze. Pan Rejžek nechť si to srovná se svým svědomím.

http://www.jaromirstetina.cz/zivotopis/

Srdečně zdravím

Jaromír Štětina

———— Původní zpráva ————

Od: Václav Lebduška <Vaclav.Lebduska@seznam.cz>

Předmět: Vážený pane Rejžku,

Datum: 30.9.2011 01:07:23

jsem oddaný ctitel Vašich komentářů v Lidovkách. Čtu v podstatě pouze

Vás a Petrušku Šustrovou, protože u vás obou nějak rezonuji s pohledem

na svět v jeho nejširším kontextu – tedy výjma Vašeho fotbalu, který

jako sport nesnáším, a Šustrové koček, které mě neberou :-), zvláště

pak v náhledu na minulost naší země a vyrovnávání se s ní. Jste

dokonce příčinou drobných manželských rozepří neb moje žena vůči vaší

osobě neprojevuje vstřícný postoj a preferuje Baldýnského, ale toho

zase nemusím já, protože mi příjde poněkud plytký (nicméně žena na

takový postoj má asi nárok, protože zkušenost bolševismu zažívala jako

pubertální robě zatímco já jako adolescentní rebel :-)) Pocítil jsem

však potřebu Vám napsat ohledně Vašeho zklamání Jaromírem Štětinou

vyjádřeného ve dvou „posledních slovech“v Lidovkách. Zatímco třeba v

případě Nohavici mě jeho práskačství znechutilo nikoliv pro akt sám –

znám svoje slabá místa a neupírám je jiným – ale především pro

kýčovitost, s níž udělal na nějakém hradě večírek svých interpretací

Karla Kryla, na kterého poněkud donášel (znechucení bylo natolik silné

že jsem přestal poslouchat i jeho řemeslně velmi podařené desky), u

Štětiny mi podobný přístup nějak nesedí. Možná pro jeho životní činy,

zvláště pak ty, kterých si velmi vážím. Jako jeden z mála upozorňoval

na ruskou genocidu Čečenců v době, kdy celý svět držel ústa a snažil

se bratřit s rudým bratrem Putinem. A to jak v agentuře Epicentrum,

tak ve svých knihách, které jsou pro mě symbolem humanismu, zábleskem

náděje v šíleném dvacátem století. Jeho snaha postavit KSČ mimo zákon

má pro mě v sobě něco z donkichotského souboje s větrnými –

pragmatickými – mlýny, rezonuje mi v ní odkaz disentu, který,

mimochodem, jak se ukazuje také trpěl zcela lidskými omyly a chybami.

Ukrytí čečenského uprchlíka před zvůlí státní moci je pro mě gestem,

které ukazuje, že lidský cit je důležitější než stohy úředních paragrafů. A konečně si ho vážím i za odvahu, s níž splul jako první na světě údolí řeky Indus a skvěle popsal své odhodlaní i strach v jedné ze svých knih (holt nejsem fotbalista, ale vodák :-)).

Jaromír Štětina je pro mě vzorem „londonovského“ chlapa. Nevím, jestli

selhal tak, jak popisujete ve svých komentářích. Ale i kdyby tomu tak

bylo – a vůbec to nevylučuji – mám tendenci takovým lidem odpouštět. A

zaměřit se na to dobré, co jejich život přinesl.

S přátelským pozdravem

Václav Lebduška

p.s.: Hořepník je fakt hezké místo. Trnávka, která jim protéka, je

príma říčka na splutí

http://www.raft.cz/Clanek-Indianska-Trnavka.aspx?ID_clanku=1042To jen

tak, kdyby jste chtěl vyměnit ten pitomý fotbal za vodu 🙂