Dělnická strana a KSČM jsou si rovny

DISKUSE

Nejvyšší správní soud odročil vynesení rozsudku ve věci Dělnické strany. Vláda soud požádala, aby Dělnickou stranu rozpustil v souladu se zákonem o politických stranách. Představitelé DS podle provedených důkazů vyzývali k odstranění polistopadového politického systému, opakovaně porušovali shromažďovací zákon a organizovali spolu s neonacistickými organizacemi a jedinci násilné protesty s rasistickými prohlášeními.
Ještě v dopoledních hodinách se zdálo, že imunitní systém demokracie zafunguje. Že bude učiněn precedens. Že vláda provedla rozvědku bojem a zvítězí. Že bude mít Nejvyšší správní soud dostatek důkazů, aby v jednom dni dospěl k verdiktu. Nestalo se tak. Kdyby se možná autoři vládní žaloby opírali o spolupráci s nevládními organizacemi, jako je Tolerance a občanská společnost, či specialisty na neonacistická hnutí, jako je Ondřej Cakl, nemuseli jsme na rozsudek čekat až do 4. března. Vrchní ředitel Sekce archivnictví a všeobecné správy ministerstva vnitra Václav Henych, který vládu u soudu zastupoval, má na starosti případ dalšího politického extrému – protiústavní konání Komunistické strany Čech aMoravy. V listopadu minulého roku předal Senát premiérovi Topolánkovi usnesení, v němž vyjadřuje podezření, že KSČM soustavně porušuje zákony a Ústavu ČR a doporučuje vládě, aby předložila senátní podezření k posouzení NSS. Premiér věc předal ministerstvu vnitra, kde senátní zpráva od té doby leží. A bude tam jistě ležet ještě pár pátků, protože zodpovědný ředitel Henych určitě nebude riskovat další spor s politickou stranou, dokud nebude znát výsledek předchozího klání. Bude však mít víc času k tomu, aby mohl, možná s radostí, možná proti své vůli, bádat, čím se od sebe liší a čím si jsou blízké Dělnická strana a Komunistická strana Čech aMoravy, jedni z jeho hlavních „klientů“.
Obě strany porušují ústavu a zákon. U první z nich to tvrdí vláda, u druhé to tvrdí horní komora parlamentu. Především Senát upozorňuje, že KSČM porušuje článek 5 Ústavy ČR, který říká, že součástí našeho politického systému mohou být pouze ty strany a hnutí, které odmítají násilí jako prostředek dosažení svých cílů. Senátní komise pak vládě předložila několik desítek indicií porušování ústavy ze strany KSČM, důkazů, že KSČM násilí ve své praktické činnosti připouští. Těchto shromážděných důkazů je mnohonásobně víc než prohřešků, které ministerstvo vnitra přisoudilo Dělnické straně. Při shromažďování podkladů o určení protiústavnosti stran si ve věci KSČM dal Senát PČR mnohem více práce než ministerstvo vnitra s Dělnickou stranou. Obě strany křičí hlasitě, že je porušována ta či ona občanská svoboda. Předseda Dělnické strany Vandas se odvolával na shromažďovací právo se stejnou vehemencí, jako se na právo vyjádření svého názoru dovolává předseda KSČM Filip. Je jim nebezpečně společná snaha využít slabostí demokracie k uchopení moci. KSČM navíc obviňuje Senát a jeho usnesení ze snahy o potírání myšlenek, což je účelová lež, která má odvrátit nebezpečí blížícího se soudního procesu. Pokud je soud rozpustí, ať si spánembohem zpívají v hospodě Internacionálu, ať vzývají Marxovo a Leninovo násilí, ale nikoliv jako součástka politického systému. Ať si zakládají své zájmové kroužky, společnosti, folklorní soubory, ochotnická divadla, ale mimo parlament či zastupitelské sbory. Platí to i pro DS i pro KSČM jakož i pro ostatní strany porušující zákon.
KSČM a DS se liší především velikostí. Dělnická strana má několik stovek členů, KSČM několik desítek tisíc. Přesto jsou si rovny před zákonem. Právní řád neposkytuje žádné výjimky, které by říkaly, že vrah tělesné výšky nad dva metry, zloděj nad milion či strana nad padesát tisíc členů jsou pardonováni a nepotrestáni. Pro soud posuzující DS či KSČM není ani důležité, zda před ním stojí parlamentní strana, či strana neparlamentní. Zákon o politických stranách dává Dělnické straně i našim komunistům stejné šance. Navíc právní řád počítá i s tím, že případní zastupitelé a zákonodárci té či oné strany zůstávají ve funkci až do konce svého mandátu i v případě, že je jejich strana rozpuštěna.
Případné zrušení KSČM bude pro vládu mnohem tvrdší oříšek než šest stovek rasistů. K procesu s KSČM by se měla vláda před příchodem k soudu mnohem lépe připravit. Senát jí v tom již dostatečně pomohl.

Foto popis| Čekání na zákaz. Příznivci Dělnické strany před budovou Nejvyššího správního soudu, který projednával návrh na její rozpuštění.
Foto autor| Foto ČTK – Igor Šefr

O autorovi| Jaromír Štětina, novinář a senátor