Komunisté chudobu potřebují

Současní politologové používají slovo pauperizace; k výstižnému českému slovu zbídačení cítí ostych, neboť ho u nás deklasovali komunisté poukazováním na zbídačelé masy na Západě. Čeština svým citem pro realitu přisuzuje slovo zbídačení či pauperizace vždy jen většímu celku. Jedinec může nanejvýš zchudnout, nikoliv však zbídačet. Jsou zbídačeny národy, třídy, země, nikdy však občan Josef Novák, byť by přišel o všechno a zůstaly mu jen oči pro pláč. I celá rodina pouze chudne, nebídačí. Kde je hranice, kdy můžeme slovo pauperizace směle použít?
Jsou zbídačení například zaměstnanci zkrachovalých sklářských fabrik v Česku? Byl jsem minulé pondělí na demonstraci pěti stovek sklářů z továren krachující sklářské skupiny Bohemia Crystalex Trading (BCT). BCT a majetkově spřízněná Porcela Plus byly ještě v polovině loňského roku největším výrobcem užitkového skla a porcelánu u nás. Dohromady zaměstnávaly 7000 lidí. Sedm tisíc lidí je teď bez příjmu. Kvůli děrám v zákonech musí chodit do práce, neboť jejich pracovní poměr neskončil. Přitom nepobírají mzdu. Na zbylém majetku zkrachovalých fabrik se hojí především banky, na dělnické výplaty už peníze nezbývají. Nepobírají podporu v nezaměstnanosti, ani státní sociální dávky a prakticky ani dávky v hmotné nouzi. „Některé rodiny mají fyzický hlad, například matky samoživitelky,“ řekli mi skláři z Poděbrad.
Vláda sice schválila novelizaci zákona, ale jeho účinnost může nastat až za několik měsíců. Celkem pochopitelný tak byl požadavek sklářů na vyplacení mimořádné sociální dávky. Ve mnoha případech doslova záchranné.
Demonstrace byla vedena racionálně, shromáždění dodržovali zákon i pravidla slušného chování. Jedinou skutečnou neslušnost vyjadřovaly mlčící stěny vládní budovy. Za celou dobu demonstrace z ní před protestující nikdo nevyšel. Vláda nevyslala ani vrátného, aby sklářské požadavky převzal. Byl to mlčící, odmítavý dům. „Lidi budou volit komunisty,“ řekli mi poděbradští skláři, „už dnes se chlapi mezi sebou zdraví čest práci, a nemyslí to jako vtip. Chápeme, že je krize, ale když vidíme tu lhostejnost…“
V kalných vodách chudoby už dnes loví ruští komunisté. Z bývalých velkých stranických pohlavárů se stali největší kapitalisté. Chudoba milionů prostých Rusů se stává kalnými vodami, v nichž souputníci Gennadie Zjuganova rozkládají sítě. „Máme zaděláno na novou revoluci,“ řekl mi můj ruský přítel Michail, redaktor Svobodné Evropy. „Není nic nebezpečnějšího než prudká pauperizace mas.“ Michail je intelektuál, slovo zbídačení nepoužívá. V oněch vodách loví i Hugo Chávez, Castrovi pohrobci i Lukašenko. A loví v nich i naše stalinská KSČM. I ona má své zbídačelé, například české skláře. V České republice oficiálně spadá do sociálně slabé skupiny jedinec, jehož příjem je nižší než 7143 Kč měsíčně. Skláři tam bezesporu patří, nemluvě o tom, že mnohem horší než hmotná nouze je stav zbídačení duše. Komunisté po nich skočí jako levhart na králíčka. KSČM v několika posledních letech hraje roli frontmana mezinárodního komunistického hnutí a tichou pátou kolonu ruských bolševiků. Spojují se potichu a své spojenectví umně zakrývají. Až vystihnou míru zbídačení neboli pauperizace použijí svou základní zbraň, revoluční násilí. Karel Marx je jejich ikonou. Ten Marx, který napsal: „Komunisté pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysly. Prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu.“ Komunisté totiž chudobu potřebují.

O autorovi| JAROMÍR ŠTĚTINA, Autor je novinář a senátor