CESTOVATEL JAROMÍR ŠTĚTINA

Petr HARTMAN, moderátor
——————–
V následujících minutách zamíříme do České republiky. Minulý týden vstoupila k moci nová vláda. Ta musí mimo jiné navázat na práci předchozího kabinetu a připravovat státní rozpočet na příští rok. Jeho schodek by měl přesáhnout sto miliard korun. Je to tudíž výrazně více, než se objevilo v návrhu Paroubkovy vlády. Ta počítala s deficitem osmdesáti osmi miliard. Ministr financí Vlastimil Tlustý to vysvětluje tím, že původní návrh byl v rozporu s pravidly sestavování rozpočtu. Jedním z problémů je podle Tlustého to, že původní návrh počítá s dosud neplatnou legislativou. „Jde konkrétně o zvýšení spotřební daně u cigaret, o novelu zákona o nemocenské a o odložení služebního zákona. Nicméně podpoříme projednání těchto zákonů v Poslanecké sněmovně a odložení účinnosti těchto zákonů,“ řekl Vlastimil Tlustý. Dohromady by uvedené normy měly ve státním rozpočtu ušetřit sedmadvacet miliard korun. Ministr financí zároveň vyloučil, že by Česká republika udělala příští rok významný krok k zavedení eura. Důvodem je špatný stav veřejných financí. „Diskutovat v tuto chvíli datum přijetí eura, když nejsou pod kontrolou veřejné finance a ani zahájeny reformy, je absolutně předčasné,“ uvedl Tlustý. Samozřejmě, že vyšší deficit rozpočtu na příští rok bude živnou půdou pro další polemiku, na čí straně je pravda. Podobná se vede i kolem nové vlády. V médiích se totiž objevují nejrůznější prohlášení, ze kterých se dají vyvodit dva zcela odlišné závěry. Jeden může znít tak, že Topolánkův kabinet nemá šanci získat ve sněmovně důvěru, druhý naopak s úspěchem vlády při hlasování o důvěře počítá. Slovo má Jiří Ješ.

Jiří JEŠ, redaktor
——————–
V jedné obci kousek za Prahou mají na Husově náměstí památníček s méně známým Husovým výrokem. Zní takto: „Pravda navěky vítězí, i když načas poražena bývá.“ Optimistické státní heslo, že pravda jaksi vítězí vždycky, je zde relativizováno, ale i to je málo platné, když relativizován bývá i sám pojem pravdy a nikdy tak docela přesně nevíme, co se pod ním vlastně skrývá. Tyhle myšlenky se mi honily hlavou po celý víkend, který opět poskytoval dost materiálu k podobným úvahám. Všichni například považujeme za pravdu více než pravděpodobnou, že Topolánkova vláda nemůže za tři týdny dostat ve sněmovně důvěru a i když lze připustit, že o nějaký čas se její termín protáhne, přece jen překvapí výrok jejího ministra obrany Jiřího Šedivého v rozhovoru pro sobotní Právo. Doslova tam říká toto: „Já jsem skutečně přesvědčen, že ta vláda tu nebude jen na chvíli.“ A když se ho tázající redaktor ptá, z čeho tak usuzuje, Šedivý poněkud záhadně odpovídá: „Usuzuji tak z analýzy politické situace. Já jsem politolog, takže můžu mít určitou predikci.“ Konec citátu a také konec veškerého ministrova podrobnějšího výkladu, jak k té predikci dospěl. Dobrá, řeknete si, třeba se pan ministr mýlí, i když z něho nemluví nějaký stranický optimismus, neboť se zapřísahá, že nemá vztah vůbec k žádné z politických stran a tedy ani k ODS. Setrval jsem tedy i nadále ve svém i ve všeobecném přesvědčení, že Topolánkova vláda dlouho nevydrží a že Paroubek se i nadále celý třese, jak na druhý či třetí pokus bude on pověřen sestavením vlády a splní svá stále opakovaná tvrzení, že co nevidět bude se svým týmem zase zpátky ve Strakovce. Jen tady stále zůstává nezodpovězená otázka, kde vezme nějaký ten hlas nad stovku potřebných k získání důvěry. A tady najednou další překvapení. Po všech těch řečech sám Jiří Paroubek na zasedání výkonného výboru ČSSD řekne mezi všemi těmi nevybíravými útoky na Mirka Topolánka a v těsném sousedství senzační zprávy o nejfantastičtějších obviněních své osoby dodané prý neznámým člověkem, tedy uprostřed všeho toho detektivně kriminálního balastu předseda ČSSD náhle připustí, že v roli opozičního politika může zůstat dále, než by si přál. Doslova ta jeho věta zněla takto: „Budeme v příštích týdnech nebo měsících, možná však i letech moci kontrolovat vládu jen z opozice.“ Konec citátu. Tuto neuvěřitelnou větu jsem přečetl ve včerejším Nedělním světě a zazněla také v rozhlase. Lituji, že o ní asi nevěděl Václav Moravec, který měl Jiřího Paroubka o nedělním poledni ve svých Otázkách, protože jinak by se ho byl na to určitě zeptal. Takhle ta věta, v podstatě shodná s výrokem ministra Topolánkovy vlády Šedivého, zapadla. Ale budiž i tak konstatováno, že Paroubek tentokrát nebyl v televizi tak sebevědomý jako obvykle, stran svého brzkého návratu do Strakovy akademie a do Kramářovy vily. Není tak docela vyloučeno, že by to mohlo souviset s jistým odpoutáváním významného místopředsedy strany Zdeňka Škromacha, který v rozsáhlém rozhovoru s Renatou Kalenskou pro sobotní Lidové noviny vyslovil velmi rozdílné názory od Jiřího Paroubka. Třeba proti většinovému volebnímu systému či proti velké koalici a naopak pro předčasné volby. Zcela jednoznačně pak hovořil proti tomu, že by ČSSD měla vytvořit vládu, která by měla přímou podporu komunistů a o případné vládní spoluúčasti s nimi ve vládě se vyjadřoval skoro stejně štítivě jako pánové Štětina či Mejstřík. Výslovně prý se těší, že za takových dvacet let dnešní voličská základna KSČM vymře. Toto jsou tedy překvapivá sdělení jednoho z nejlevicovějších sociálních demokratů, který si dal do encyklopedie Kdo je kdo krédo: Nejhorší smrt je z vyděšení. Zdá se, že tento vždy usměvavý slovácký bonviván, který se přímo symbolicky narodil v Hodoníně na Silvestra letos před padesáti lety, zatím nemusí myslet na poslední věci člověka a pro strach má zřejmě taky uděláno. Ale bude zajímavé, jak se jeho pravdy budou srovnávat s pravdami nejen Jiřího Paroubka, ale i Miloše Zemana, který Škromachovi vždy byl a zřejmě dosud je velmi blízký. Věci jsou tedy pěkně rozehrány na všech či, lépe řečeno, ve všech stranách a my se jen v duchu úvodem citovaného výroku mistra Jana musíme ptát, která že to pravda u nás navěky zvítězí a která na čas poražena bude.

Petr HARTMAN, moderátor
——————–
U mikrofonu Českého rozhlasu 6 byl Jiří Ješ.