1989? Střed Evropy chce novou revoluci

Praha– Stále hlasitěji znějí střední Evropou hlasy požadující novou revoluci. Ta předchozí v roce 1989 se prý nepovedla.

Počátkem všech potíží, které máme dnes, byl způsob, kterým se předávala moc v roce 1989.

„Umírnění disidenti a umírnění komunisti se dali dohromady, udělali nám sametové přechody k demokracii, no a vedlo to k čemu? K zavedení kapitalismu, kde nejvíc vytěžili bývalí komunisté. Tudíž nastupuje ostrá kritika tohoto poskvrněného početí demokracie z roku 89.“

Tak ve zkratce shrnuje nový politický postoj francouzský politolog Jacques Rupnik.

Za jeho reprezentanty považuje především polskou vládu bratrů Kaczynských a maďarského opozičního vůdce Viktora Orbána.

Představa, že je třeba dokončit revoluci a definitivně očistit zemi od korupce a komunismu, získává na popularitě také v Česku.

Tento týden už začal Senát šetřit, jestli samotná existence KSČM neodporuje ústavě. „Jsou antielitářští, antiliberální a antievropští,“ shrnuje vlastnosti politiků, kteří zavrhují vývoj posledních 17 let, Rupnik.

Konečné osvobození

V Maďarsku se revoluce přiblížila během nepokojů při padesátém výročí protikomunistického povstání. Požadavek zbavit se bývalých komunistů podpořil jednoznačně také Orbán.

Socialistická strana podle něho pokračuje v politice komunistické elity a nemá proto právo vládnout, i když vyhrála volby.

„Socialisté udržují svými penězi a politickou strukturou hlavní vlastnosti systému jedné strany,“ vysvětlil Orbán v rozhovoru pro rakouský deník Der Standard a odhalil, v čem jsou socialisté nejvíc nebezpeční: „Jako komunistům jim jde o to, monopolizovat pro sebe hospodářství i politický život.“

Předseda strany Fidész tak využívá argumentu, že při privatizacích nejvíc vydělaly bývalé komunistické špičky, z nichž se někteří v čele s premiérem Gyurcsányem vrátili zpět do vrcholné politiky.

Orbán proto žádá odchod ministrů Gyurcsányovy středolevé vlády. Na jejich místo by měla nastoupit vláda úředníků, která by s podporou celé sněmovny provedla nezbytné reformy.

Skutečná revoluce

V Polsku bojují premiér a prezident Kaczynští také proti systému. „Neviditelná síť“ komunistických bratrstev a agentů tajné služby UB, která ještě posílila během zkorumpované vlády socialistů před rokem 2005, se ovšem brání.

Premiér Jaroslaw Kaczynski například rozpustil vojenskou tajnou službu WSI. Pomstou jejích členů dnes vysvětluje videonahrávku, na níž se jeho tajemník snaží podplatit poslankyni strany Sebeobrana, aby podpořila vládu při hlasování o důvěře.

„Skutečná revoluce a konečné osvobození od komunismu probíhá teprve teď. Nová polská vláda vede rozhořčený boj proti mafii, likviduje podvratné komunistické tajné služby, korupci a bratrstva v čele státu a hospodářství. Je to studená občanská válka,“ popsal situaci v německém deníku Tagespiegel jeden z významných členů bývalé Solidarity Waldemar Ziemnicki.

Zrušte ústavu, nebo KSČM

Antikomunismus využily v kampani na červnové volby také české strany: ODS a lidovci. Bránit návratu komunistů k moci vyhlásili pak za hlavní prioritu rozhovorů o vládě.

Když koncem srpna předsedové ČSSD a KDU-ČSL oznámili vznik menšinové vlády s tichou podporou komunistů, reagovala ODS tiskovou zprávou: „Chceme zabránit obnovení Národní fronty, které se v tuto chvíli připravuje.“ Členy Národní fronty byli před rokem 1989 komunisté, lidovci a socialisté.

Straničtí lídři při sestavování vlády už na boj proti komunismu zapomněli, blíže polskému či maďarskému vzoru se dostává Senát.

„Chceme dotáhnout do konce listopadovou revoluci prostředky, které nám dala k dispozici,“ vysvětluje senátor Jaromír Štětina (SZ), proč doporučil zřídit komisi, která má prošetřit ústavnost KSČM.

„Nevíme, jestli neporušuje pátý článek ústavy, který zakazuje stranám používat násilí jako nástroj k prosazování svých zájmů,“ vysvětluje Štětina a připomíná, že se komunisté i na posledním sjezdu přihlásili k marxismu, který považuje revoluční násilí za hlavní pilíř své praxe. „Pokud se podezření prokáže, máme dvě možnosti. Buď zrušit pátý článek ústavy, anebo vyzvat vládu a prezidenta, aby se pokusili před soudem prosadit rozpuštění komunistů.“

Bez toho, že dotáhneme revoluci, není možné vybudovat skutečnou demokracii, naznačuje Štětina. „Nejde stavět něco nového na hliněných základech,“ říká.

Křeč opožděných revolucionářů

V Česku může získat antikomunismus půdu díky tomu, že stále víc občanů dává přednost současnému režimu. Tuzemští experti přesto vidí šance nového hnutí skepticky.

„Vyrovnávat se s komunistickou minulostí může být účinné téma volební kampaně, funguje ale pouze ve spojení s něčím jiným,“ míní brněnský politolog Lubomír Kopeček a upozorňuje, že sázka lidovců na antikomunismus nevyšla. V boji proti komunistům se nedá vymyslet mnoho nových motivů a zaujmout občany na delší dobu.

„V Polsku je boj s bývalými komunisty součástí snahy o obnovení pořádku, u nás je to spíše záležitost symbolů,“ dodává Kopeček. Upozorňuje, že snaha zrušit KSČM dnes už nemá šanci na úspěch.

Jeho pražský kolega Bohumil Doležal upozorňuje, že snaha antikomunistů má hysterický podtext. „Věci, které šlo snadno zařídit dříve, se už nedají prosadit a oni to vědí,“ míní politolog a dodává: „Pokud přesto navrhují tvrdý postup proti komunistům, je v tom těžko něco navíc, než snaha se zviditelnit.“

Pokusy opožděných revolucionářů mohou očistu od dědictví komunismu spíše komplikovat. „Je to někdy strašná křeč. Když například Liga polských rodin staví snahu vyrovnat se s minulostí vedle absolutního zákazu potratů, ztrácí to celé věrohodnost,“ říká Doležal.

Komunismus by se podle něho měl stát spíše předmětem historických analýz.

Výhody špatného svědomí

Podpořit historiky se dnes snaží dvě iniciativy.

Ministr vnitra Ivan Langer rozdělil Ústav pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu a Archiv bezpečnostních složek ministerstva vnitra. „Jde o to, oddělit od sebe vyšetřování a zpracování dokumentů komunistické policie,“ vysvětluje nově jmenovaný ředitel archivu Pavel Žáček.

Tvrdí, že český stát dává na výzkum komunistické minulosti dost peněz, vědci však zatím nedokázali publikovat své výsledky.

Napravit chybu bude druhým hlavním úkolem archivářů. Sněmovna minulý týden v prvním čtení schválila senátní návrh zřídit Ústav paměti národa, který by se rovněž měl zabývat dědictvím totality.

Ředitel Žáček ústav nepovažuje za konkurenci. „Potřebujeme instituci, která by podporovala vyrovnání s minulostí na politické úrovni. Podobné ústavy existují od východního Německa po Rumunsko, uvažuje se o něm na Ukrajině a v Pobaltí. Bulhaři mají zřízení takového ústavu jako doporučení při vstupu do Evropské unie.“

Ústav, který je nezávislý na vládě, může být pro politiky i celou společnost užitečný tím, že jako špatné svědomí bude připomínat nepříjemnou historickou pravdu.