Všechno kolem Čunka

Aféra Čunek.
Neznám jinou trestněprávní věc, v níž by mělo tak malý význam, zda obviněný vicepremiér jemu přisuzovaný čin doopravdy spáchal. A nejde o to, že konzervativci (a lidovci jimi jsou) přece vycházejí z filozofie lidské nedokonalosti; lidé jsou od přirozenosti omezená, hamižná a hříšná stvoření. A není-li zrovna pámbu doma, sjedou po šikmé ploše, urvou jablko z rajského stromu nebo si vezmou úplatek. Inu, dědičný hřích, trest boží – a jede se dál.
Ne, všechno ostatní je zde enormně důležité, všechno to, co se děje – co kdo činí a mluví – kolem Čunkovy kauzy. Především celá vláda je za šaška. Čunek sám coby účinkující v tomto představení je pak pod vši kritiku. A to nejpozději od loňského prosince, kdy se rozporně nořil do vzpomínek a úporného dohledávání dokladů o původu půlmiliónové sumy. Té, kterou v jediný den léta Páně 2002 z jednoho firemního konta vybrali a na konto tehdy vsetínského starosty Čunka byla vložena…
Některé osoby v této hře takříkajíc nemají chybu: třeba starý matador těžké kauzy lehkých topných olejů, podnikatel Roman Vaškůj. Ten asi jen tak z plezíru nasadil za Čunkovu pravdu svůj čas, důvtip i kůži: podle policie totiž „lámal“ ke změně výpovědi korunní protičunkovskou svědkyni Marcelu Urbanovou (a vykoledoval si za to obvinění). Poté čirou náhodou získal „kompromitující“ emaily o „nestandardní“ komunikaci mezi Urbanovou a vyšetřovatelem případu Milanem Šošovičkou. Co na tom, že každý školák ví, že elektronickou poštu lze snadno jakkoli zmanipulovat?
Nikoli, Jiří Čunek o tom nic, ale opravdu nic nevěděl. Stejně jako vůbec nic nevěděl – jasně to řekl -o tom, že jeho advokátka propašovala do dopisu pro senátory výzvu, aby ctného klienta imunity nezbavili. Nu, 7. února učinili opak. Těsnou většinou…
Po ovlivňování a různém znevěrohodňování hlavní svědkyně, přišla zřejmě řada na „přátelské“ svědky. Ty stačilo jen přimět k nastudování výpovědí poskytujících Čunkovi alibi? Alespoň policie je přesvědčena, že se tak ve třech případech stalo -a že v tom „lítá“ i vsetínský místostarosta Jaromír Kudlík. Buď jak buď, tento týden – díky čtvrtečnímu Právu – prasklo, že byla vznesena tři obvinění z křivého svědectví.
To by vskutku byla hodně silná káva. Ale ze všeho nejdůležitější z dění kolem Čunka je tohle: ti, kteří ještě nedávno pokládali za útok na práci policie řadu vyřčených pravd o deviantním a zpolitizovaném předvolebním jednání útvaru Jana Kubiceho, nyní mlčí. Mlčeli, když místopředseda KDUČSL David Macek řekl, že „obvinění Jiřího Čunka je vykonstruované“. Mlčeli, když Václav Klaus v dubnu připustil, že v té čunkiádě snad „selhala policie“.
Mlčeli, když senátor Jaromír Štětina, občanské sdružení na podporu Jiřího Čunka a jejich mediální „zesilovače“ hnali dozorujícího státního zástupce Radima Obsta uličkou hanby při vymítání totalitních ďáblů. Mlčeli, když Ivan Langer poslal na vyšetřovatele Čunkovy kauzy své inspektory. A mlčí, když obviněný vicepremiér Čunek mluví o „podjaté“ policii, jež „zastrašuje svědky“.
Čert vem pověst kabinetu. Ale jak si vlastně představují právní stát a vládu zákona?

Foto popis|