Volební drama 2004:

ČSSD hledá voliče a tedy i sebe sama

Vládu a vládní koalici nečekají lehké časy. Podzim letošního roku totiž volebně přál ODS, naopak ČSSD, nejsilnější strana vládní koalice zažila, volební debakl. Občanská demokratická strana převzala vládu prakticky ve všech krajských zastupitelstvích. Obsadila v doplňovacích senátních volbách nejvíce senátorských křesel a suveréně v Senátu vládne.

Krajské vlády v režii ODS, 36 senátorů ODS ve Sněmovně, prezident Václav Klaus, čestný předseda ODS na Hradě – stojednačlenné koalici se nebude snadno vládnout, shodují se politologové. ODS skutečně může vládní koalici vážně komplikovat život. Za pomoci dalších čtyř senátorů mimo ODS, které získat nebude problém, bude moci ODS vracet koalici předlohy zákonů jak na běžícím páse. Koalice bude muset ve Sněmovně stále fyzicky držet svoji 101hlasou převahu, protože jinak Senát nepřehlasuje. Každá absence, nemoc nebo zácpa na silnicích či rozdílný názor na předkládaný zákon v nějaké koaliční straně může být pro hlasování osudová.
Současný volební systém tak podle analytiků škodí zejména české ekonomice, protože žádná strana nemá sílu provést potřebné reformy. „Cesta hospodářských zákonů vlády do Sbírky zákonů tak může být obtížnější,“ říká hlavní ekonom Patria Online David Marek.
Koaliční obavy ze ztíženého vládnutí znásobují již první vítězné výroky lídrů ODS. Při levicové většině v Poslanecké sněmovně můžeme v Senátu zamezit tendencím ke změnám ústavních zákonů říká předseda ODS Mirek Topolánek a dodává – bude také absolutně nulová tolerance i k socializačním sklonům.
Hlavy koaličních předáků do písku tlačil i místopředseda ODS Petr Nečas. ODS je připravena na jednání o vyvolání předčasných voleb. Vláda a vládní koalice, která prohrála troje volby – do evropského parlamentu, krajů a senátu, je slabá a má zvážit podle Nečase svůj mandát. Varianta předčasných voleb je podle něj lepší než slabá stojedničková vláda ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, či případná spolupráce sociálních demokratů s komunisty.
„Je zjevné, že vládní koalice a především sociální demokracie potřetí utrpěla naprostý volební debakl. To znamená jak v evropských volbách, krajských volbách, tak i ve volbách do Senátu. A že se pomalu rozplývá demokratická legitimita jejího vládnutí,“ míní Nečas.
Místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová, kdyby náhodou volání po společném jednání o předčasných parlamentních volbách nebylo vyslyšeno, mistrně využívá Achillovy paty menších koaličních stran a ještě v opojení vítězství hází vábivé lano: „Jestliže bude pokračovat sbližování ČSSD a komunistů, bude muset vyzvat ODS KDUČSL a US-DEU, aby jasně řekly, že s tímto trendem nesouhlasí a oddělily se od ČSSD.
Politologové do toho současně varují – neúčast lidí ve volbách s historicky mizivou účastí voličů je krize demokracie.
Takěe, co se to džje? Je osud demokracie, a politickŽ stability ohroěen?
Po předčasných volbách upřímně volá především skupina skalních příznivců bývalého premiéra Miloše Zemana, slibující si od předčasných voleb definitivní zúčtování se současnou politickou linií ČSSD. Zájem na předčasných volbách mohou mít i konzervativní politici KDU-ČSL, kteří za Kalouskova vedení nemají podle svého názoru odpovídající posty.
Volby nechce KSČM, protože zaznamenala stagnaci voličských preferencí a volby by znamenaly další úbytek politického vlivu ve Sněmovně. Ostatní strany již tak radikálně rozhodnuté, i přes svoji rétoriku, nejsou. Předčasné volby totiž mají svoje velká rizika.
Malá účast voličů neznamená ani krizi demokracie, jako spíše fakt, že Senát skutečně moc českého voliče nezajímá. Volat ale po jeho zrušení, jak patrně v rozrušení z volební porážky požadoval Stanislav Gross, ovšem také není řešení. Senát občas, i když spíše jaksi náznakem, dokazuje, že smysl má. Občas se jeho usnesení hodí i ČSSD.
Malá účast voličů znamená, že když by přišli všichni, mohla by politická scéna i volební výsledky vypadat jinak. Nebo je pravdou, že i malá účast přesto věrně odráží rozložení voličských sil? Lze se na to spolehnout? Hlasy a nálady voličů jsou totiž po letošních trojích volbách stále jednou velkou nejistotou. To je v současné době největším problémem politických stran bez rozdílu politických triček.

Problémy se neřeší

I přes vítězné volební trojí tažení totiž nemá své jisté předplaceno ani triumfující ODS. I když pozice jejího předsedy Mirka Topolánka se zdá v současnosti neotřesitelná, ODS působí jako jednotlivá strana, která již automaticky neposlouchá rady z Hradu a občané jí milují. Pře svá vítězství ale stále nedává jasnou odpověď širokému spektru voličů na klíčovou otázku. Co dál bude strana dělat a jak by fakticky řídila zemi, když by získala i poslední vítězství? Tedy kdyby vyhrála parlamentní volby, lhostejno zda řádné či předčasné.
Tak trochu se zapomíná, že část voličů se odvrátila od koalice a ČSSD nikoli proto, že tyto subjekty jsou málo pravicové, ale zejména proto, že jim vyčítají tvrdost přijatých ekonomických reforem. K ODS se obracejí jako k zachránkyni před „rabováním a šacováním“ jak často označuje vládní reformu veřejných financí stínový ministr financí Vlastimil Tlustý. Co budou říkat na patnáctiprocentní rovnou daň na potraviny, kterou ODS prosazuje a která jim je skokem zdraží? Či na fakt, že sice možná nebudou muset platit nemocenskou, ušetří pár stovek, aby si následně zajistili kvalitní lékařské ošetření, budou muset měsíčně spořit „dobrovolně“ několik tisíc? Bude nadšení pro ODS stále stejně velké, až se nebudou zvyšovat platy ve státní správě, ale zato se zcela uvolní nájemné?
Političtí analytici ODS by proto měli velmi pozorně zkoumat, co vede u ČSSD k propadům voličské obliby. Výsledky by se jim mohly velmi hodit pokud skutečně chtějí doslova a do písmene prosadit svoji „Modrou šanci“.

Příčiny propadu ČSSD – pohled zevnitř

ČSSD ve volbách podle předsedy Stanislava Grosse propadla, poněvadž veřejnost v médiích vylekaly lživé informace, že chce znárodňovat ordinace. Příčin je několik desítek, uvedl Gross.
Důvodem podle něho mohlo být to, že byla sociální demokracie prezentována jako strana, která chce restaurovat poměry před rokem 1989 a která chce spolupracovat s komunisty. ČSSD prý také ublížilo, že nevolili lidé, kteří pokládají Senát za zbytečný, poznamenal.
Zástupci ČSSD na Vysočině doporučují zamyslet se nad dalším fungováním koaliční vlády. „Jsme hlavní vládní stranou a neseme za to odpovědnost. Měli bychom ji tedy přijmout celou, naši koaliční partneři kritikou vládní politiky jen získávají body,“ řekl podle ČTK krajský volební lídr Vladimír Novotný. Nikdo zatím ale nežádá hlavu Stanislava Grosse.
„Výměna předsedů ČSSD rozhodně neprospívá,“ řekla Zuzana Domesová. Volební neúspěch podle ní tkví hlavně v tom, že sociální demokracie nedokázala oslovit voliče, protože neví, na koho zacílit svou kampaň.
Neúspěch v senátních volbách vidí předseda ČSSD v Karlovarském kraji Michael Kuneš v současné krizi vlády sociálních demokratů. „Každá vláda se zhruba po půldruhém roce dostává do krize. To je takový český fenomén,“ uvedl Kuneš. Také podle senátního kandidáta na Liberecku Františka Vízka je hlavní příčinou malé podpory kandidátů ČSSD malá účast jejich voličů. Svou roli ale hrají i vnitřní spory ve straně. Ta se pak prý nedokáže postavit tlaku zvenčí a snižuje to její šance prosadit se na politické scéně.
Šéf ČSSD v okrese Rychnov nad Kněžnou Josef Ješina se domnívá, že vina za špatné výsledky strany leží na poslancích ČSSD. Naši poslanci přestali poslouchat normální lidi dole tak, jako to dělali před deseti lety. Stala se z nich šlechta, řekl. Svolání mimořádného sjezdu či návrat bývalého předsedy strany Miloše Zemana podle něj není řešením.

Příčiny debaklu – pohled zvenčí

Příčiny neúspěchu ČSSD a celé vládní koalice vidí politologové v „nešťastné volební kampani“ a několika „kontraproduktivních“ aférách kolem premiéra a předsedy ČSSD Stanislava Grosse a ministra vnitra Františka Bublana. „Působilo to velmi negativně na veřejnost a nepochybně se to odrazilo i na tom volebním výsledku,“ říká politolog Rudolf Kučera.. Naznačil, že někteří voliči, kteří by ODS nevolili, jí dali hlasy, protože vnímali situaci tak, že ODS je záměrně poškozována.
Tzv. aféra Kořistka, okolo údajného uplácení poslance US-DEU rovněž působila spíše na volby a její výsledky kontraproduktivně. Tak jak celá aféra probíhala, spíše občany od cesty k urnám odrazovala, protože výsledný dosavadní dojem byl, že „politika je svinstvo obecně“ a „kdoví jak to bylo, rovina rozhodně nikoli“.
Část voličů se zase naopak mohla cítit povinována hájit ODS před poškozováním. Tenhle pocit ale může zažít v jiných volbách jiná strana.
ČSSD má podle politoložky Vladimíry Dvořákové nedostatek osobností a kandidáti měli malou podporu zevnitř strany. Úvahy o zrušení horní komory, snimiž krátce po oznámení volebních výsledků přišel Gross, považuje za nedomyšlené.
Volební výsledek KSČM označila Dvořáková za neutrální. Úspěchem komunistů bylo podle ní především to, že do druhého kola postoupilo hned devět komunistických kandidátů. Podle některých politologů vítězství ODS v senátních volbách ulehčila skutečnost, že v mnoha volebních obvodech proti nim stanul ve druhém kole právě kandidát KSČM.
ČSSD bude mít koncem března sjezd, na kterém zvolí nové vedení a schválí aktualizovaný program. Bude se muset podle Grosse rozhodnout, kterou cestou se dát. Rozhodně však nepůjde o větší spolupráci s komunisty. Důležité podle něj je dělat politiku, která má smysl pro budoucnost státu. Lidé to podle něho dokáží rozpoznat.

Klíčový problém – jak oslovit voliče a kdo to vlastně je.

Letošní finále voleb do Senátu přilákalo jen 18,41 procenta voličů. Je to nejméně v dosavadní historii pravidelných obměn třetiny horní komory. Letošní volební účast je ještě o dvě procenta nižší než při senátním finále před šesti lety. Tehdy přišlo hlasovat 20,36 procenta voličů.
Především suchá čísla by mohla zmírnit vítězné fanfáry na realistické tóny a vítězné kvapíky na pomalejší rytmy a zmírnit sebezničující analýzy poražených stran.
Podle průzkumu 40 % dotázaných občanů nedokázalo odpovědět na otázku, co jim kraje vlastně přinesly. Podle jiného průzkumu polovina dotázaných nevěděla jak se jmenuje hejtman. Tomu odpovídala rovněž malá, třicetiprocentní i volební účast v krajských volbách. O malém zájmu o Senát již byla řeč. Neobstojí ani teze, že volit šla tvrdá voličská jádra jednotlivých stran.
Příkladem k zamyšlení pro ODS (ale i ostatní politické strany) ve světle malé volební účasti je proto volební úspěch neparlamentní Strany zelených, která získala dnes na Praze 10 svého prvního senátora. Stal se jím jednašedesátiletý novinář Jaromír Štětina (nestraník), který ve druhém kole porazil favorizovaného vítěze prvního kola Jana Malypetra (ODS). Pokud se proti kandidátovi ODS postavila osobnost, zajímavý člověk, někdo uznávaný či bez politické závislosti a triček, bylo hned všechno jinak.
A jsme u klíčového problému, který naplno obnažily letošní volby. Kdo je vlastně volič, koho volí, kdo si ze stávajících politických stran může být se svými voliči jistý. To je otázka pro všechny politické strany.
Pravdivější odpověď o rozložení politických sil daly krajské volby (mají blíže k parlamentním).
I když i krajské volby ODS také s převahou vyhrála, nelze jen tak mávnout rukou nad volebními zisky ostatních politických stran. ODS sice získala 36,35 % hlasů, ale i KSČM měla 19,68, ČSSD 14,03 a KDU-ČSL 10,67. To vše ale stále při celkové zhruba třicetiprocentní účasti.
Je skutečně masově český volič zklamán levicovou politikou? Je tak nadšen pravicovými sliby a perspektivami, že volí pravicově? Kdo si troufá objektivně odpovědět? Jak by volby vůbec vypadaly, kdyby teoreticky nějaký politický meteorit dokázal oslovit a získat z těch 70 % voličů, kteří volit nepřišli, alespoň 50 procent. Co by potom říkali analytici, co by byly platné současné volební triumfy? Parlamentní volby budou mít totiž jiné složení voličů i jejích zastoupení. Politické strany a jmenovitě ČSSD, která se ocitla ve voličské krizi, by měla hledat odpověď především na to, kdo je její volič. Je to tzv. středový volič? Kdo to je?
Na středové voliče se již jedno v novodobé historii ČR pokoušelo obracet Občanské hnutí a zmizelo z politické scény.
Je to volič, který má nízký plat? Ti ale k volbám příliš nechodí. Současně podle všech odhadů lidé smalou kvalifikací budou poměrně dlouho patřit k těm skupinám obyvatel, která bude zápasit s vysokou nezaměstnaností. Je to zaměstnanec, je to drobný zemědělec?

Jak získat mladé lidi?

ČSSD dnes ví pouze to, že současné vystupování vlády, koalice a celé ČSSD voliče neoslňuje, že české sociální demokracii hodně lidí nerozumí a ještě více vyčítá, že jim spíše z jejích platů výhod a sociálních jistot dost bere a málo přidává. Program nemá tah, který by dokázal strhnou davy či dát občanům perspektivu nějakou vizi. Ku cti Stanislava Grosse patří, že ví, že za volební debakl nemohou voliči, ale současná politika jeho strany.

Co se změní

Politická situace se ale po volbách přesto změní. Už jen proto, že volební neúspěch vládní koalice ukáže uvnitř jednotlivých stran kdo ským táhne, jaké má skutečné názory, nakolik je pro koalici použitelný. Vládní koalice bude muset v řadě zákonů s ODS vyjednávat. ODS bude muset méně hystericky vykřikovat jak jsou všichni proti ní a ukázat více praktických výsledků svého vládnutí – ve prospěch ale nikoli jen určité skupiny občané, ale většiny. To by mohlo politické, ekonomické i společenské situaci prospět. Pokud ovšem zejména ODS, ale i KSČM přistoupí na to, že výsledkem společných jednání by měl být přijatelný a hlavně prospěšný kompromis, nikoli souboj kdo z koho. Ne všichni občané jsou voliči či sympatizanti ODS. Pokud chtějí voliči ODS za vlády koalice slušně žít a podnikat, totéž budou požadovat i voliči ČSSD či KSČM od vlády ODS: Schopnost tohle zajistit nebo tolerovat bude v příštím období rozhodovat, zda dnešní vítěz bude vítězem i příště, nebo zda se karta voleb obrátí.