Ve starých předprávních časech

Z kauzy Jiřího Čunka se pomalu klube věc prvořadého státního významu. Jinak by se k ní nevyjadřoval sám prezident.
Podle něj je to tak: buď jsou tvrzení a náznaky policie v této věci oprávněné, „a pak z toho plyne něco zásadního pro pana Čunka“, anebo je ono obvinění naprostý nesmysl. „Ale pak,“ řekl Václav Klaus, „je z toho třeba vyvodit zásadní závěry vůči policii, že tuto kauzu vyvolala, a tím (…) destabilizovala vládu, postavení vicepremiéra.“ Jaké zásadní závěry? Trestně stíhat ony policisty, nebo je jen vyhodit? Klaus říká: buď je Čunek vinen, nebo je třeba zatočit s policií, protože neměla pravdu. Zákon ale soudu ukládá, aby uplatnil zásadu už římského práva: v pochybnostech se musí přiklonit ve prospěch obžalovaného. A tak nám běhá po svobodě mnohem více vinných lidí, než je nevinných ve výkonu trestu. A je to tak dobře, jsme právní stát.
V přípravném řízení je podstatné jen to, že na podkladě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr, že daná osoba se trestného činu dopustila. A na tom se policejní orgán i státní zástupce v případě Čunka shodují.
Nejen v anglosaském právu a v USA, ale i v zemích kontinentálního práva, kde je přípravné řízení před podáním obžaloby podrobné a „filtruje“ špatně doložená obvinění, tvoří osvobozující rozsudky a už předchozí zastavení stíhání desítky procent trestních věcí. To jen za starého režimu byl jednou obviněný člověk téměř vždy odsouzen, soudci podle toho byli také hodnoceni. Žije nám pan profesor Klaus trochu ve starých dobrých předprávních časech.
Prezident není právník, na rozdíl od nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké. Ta podle zprávy ČTK nařídila státnímu zastupitelství Prahy 5, aby prověřilo, zda přerovský státní zástupce Radim Obst „má“ oprávněně prověrku. Vesecká řekla 18. února v ČT, že „všichni státní zástupci prošli kontrolami občanských komisí, které zkoumaly jejich minulost“. Pokud ale komise u prokuratur působily, činily tak – na rozdíl od prověrek příslušníků ministerstva vnitra -revolučně, mimo zákon.
Vesecká má zřejmě na mysli renominaci prokurátorů do funkcí státních zástupců v roce 1993. Nevím jen, proč nyní neprověřila renominaci státního zástupce Libora Grygárka, který podle mého názoru jako prokurátor spáchal 21. srpna 1989 trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele a omezování osobní svobody tím, že byl na akci StB, kdy autobusem VB rozvážela demonstranty za Prahu do Jesenice.
To důvod k prověřování „prověrky“ Radima Obsta byl zřejmě pádnější – senátor JaromírŠtětina (za SZ), který byl už ve věci Obsta vyslechnut, tvrdil, že Obst se nějak neurčitě zapletl s StB, ale hlavně – služebně působil v trestní věci proti Vladimíru Hučínovi. Nejvyšší soud přitom částečně vyhověl dovolání v jeho věci a Hučín bude znovu souzen. Ale i kdyby tomu tak nebylo, to se má uplatnit Klausův pohled a Obst si má „odskákat“, že obžaloba nebyla úspěšná?
Zasahování do nezávislosti soudu je trestný čin, ať už soudce ovlivňuje kdokoliv. To na policisty a státní zástupce si každý může svobodně houknout, že by měli rozhodovat jinak, či jim hrozit za to, že byli neúspěšní, v případě senátora Štětiny dokonce jen za činnost v jiné trestní věci. Pokud to ale dělá veřejný činitel, ať už prezident, nebo nejvyšší státní zástupkyně, svědčí to nejen o nízké právní kultuře, ale nutí to k zamyšlení, zda svého postavení či pravomoci nezneužívají.

Foto popis|