Vaše téma: Americký radar v Čechách

napsali jste nám na reporter.nymburský@denik.cz

Vážená redakce, mám velké štěstí, že odebírám vaše noviny, i když na druhé straně mě nutíte na vámi uveřejněné články reagovat. Tentokrát se jedná o článek „Odmítání radaru není vlastizrada,“ ze 4. září. Díky vám a „moudrému“ závěru parlamentního institutu jsem se dověděl, že nejsem „vlastizrádce“.
Je pravda – dotaz jakéhosi Štětiny – že se otázka týká, pokud jsem rozuměl, komunistů.
Ale co my ostatní, kteří nejsme, nebyli a nebudeme komunisti, kteří nechtějí, jako tisíce ne-li miliony občanů žádnou cizí armádu ani žádné ozbrojování, které může vyvolat stav studené války na našem území.
Ten Štětina, který mně svým počínáním připomíná jistého McCarthy, kvůli kterému sir Charles Spenser nepřímo opustil USA. Jenomže McCarthy nebyl senárotem, ale naopak byl americkým senátem neuznán. To skutečně nemáte, Štětino, v tom senátě co dělat – než honit čarodějcice? Zmeškal jste vlak, měl jste vystoupit v roce 1989 (byl jste členem charty?), a bojovat za zrušení KS ČSSR (a často s nechutí), aby jeho syn mohl studovat a být dnes soudcem, lékařem, advokátem atd. (ba i politikem), osobně po něm kamenem nehodím.
Co se týče komunistů? Ti sluhové Stalina, kteří mají na svědomí statisíce lidí ať již vězněním, nucenými pracemi, ale také vraždami naší inteligence, jako byla paní s velkým „P“ Milada Horáková, už moc nezbývá, a tak mlátíte slámu naprázdno.
Pokud se komunisté budou snažit dosáhnout úrovně francouzské P. C. F. nebo italské P. C. I. (tato byla první ze všech západních institucí, která odsoudila nezákonné vtrhnutí vojsk varšavské smlouvy do ČSSR), tak si zatím starosti nedělám.
Mládež KSČM, tak jako mládež všech ostatních demokratických stran se chová slušně. Co mě tíží, to je dnešní politická, ekonomická situace, která žene část naší krásné mládeže do náruče nacizmu, který aktivně zvedá hlavu z temnoty minulosti.
Co se mé osoby týče, Motejlek jméno mé. Jsem Čecho-Francouz, amerikanofil, nebo-li lépe občan světa a život mě naučil nesoudit lidi podle barvy, víry, ideologie nebo fyzického zjevu. Nenávidím násilí v jakékoliv formě. Mým vzorem a největším Čechem byl tatíček Masaryk až od roku 1950 se druhou osobností stala paní doktorka Milada Horáková. A nejkrásnější věc na světě je pro mě dětský úsměv.