Strach z jediného slova

Snad všechny deníky komentovaly v minulých dnech vystoupení Vojtěcha Filipa na 13. zasedání ÚV KSČM. Velké vykřičníky se dostaly dokonce do titulků. Nového tématu se chytili osvědčení komunistobijci. Co vlastně je tak rozčílilo? Slova předsedy -cituji: »Pokusme se vrátit k V. I. Leninovi. Jestliže komunistická strana měla z pohledu leninské teorie být třikrát nej – nejrevolučnější, nejpokrokovější a nejmasovější, tak měla být také hluboce internacionální.« A pak zkritizoval, že sice KSČM předkládá »nejradikálnější řešení«, ale ono nejpokrokovější jí někdy uniká, protože »společenský pokrok není v konzervaci minulých řešení«, což i způsobuje, že jí »k masové politické práci mnoho chybí«. Zpochybnil i to, že strana není vždy »hluboce internacionální«.
Co v těchto slovech vybudilo protežovaného totalitního dramatika Karla Steigerwalda, že vMf Dnes 28. února dokonce napsal: »Úcta k Leninovi je už dost dobrý důvod k jejich zákazu – přesněji neprávnicky řečeno – spíše k pořádnému nakopání do zadku.« Ale nešlo jen o vrchol ledovce, o pana Steigerwalda. I jiní dospěli až k téměř infarktovému rozčílení a popsali stohy papíru, pardon řádek, v počítačích. Pan Štětina se se svým týmem dokonce vyjádřil, že šlo o čin protiústavní. Jde o jeho názor, nechť si ho tedy obhájí, stačíli tomuto předlistopadovému prominentu, cestujícímu do SSSR dokonce bez pasu, na to schopnosti.
Ale opravdu. Jak to je s tím Leninem? Bohužel jeho filozoficko-společenské spisy neznají nejen odpůrci slova socialismus, ale někdy ani jeho stoupenci. To měl předseda ÚV KSČM zřejmě na mysli. Pokud by se ti první chtěli poučit, pak by zajisté věděli, že on to byl, kdo se postavil proti násilí a národnickému hávu, jež stálo jeho bratra život. A revoluce sama o sobě byla méně krvavá než ta, kterou stvořili jeho buržoazní předchůdci v únoru 1917. Krev tekla později, když stoupenci »demokracie« všemi způsoby se znovu chtěli chopit moci a dokonce si k tomu pozvali desetitisíce intervenčních vojáků. Lenin nebyl z těch, kteří chtěli krveprolití. Proto po pádu Zimního paláce nechal propustit na čestné slovo i zadržené ministry Prozatímní vlády. Ajestli to pan Steigerwald neví, pak revoluce měla nejen protiválečný náboj, ale i vysoce humánní a dokázala to svými dekrety o míru a o půdě. Lenin sám byl dokonce iniciátorem tzv. Nové ekonomické politiky, tak se podobající dnešnímu modelu, jenž známe z Číny.
A ona nej? Nejvíce vadí slovo »nejrevolučnější«. Je s podivem, že by vzdělaní novináři (alespoň se tak tvářící), nevěděli nic o 1. a 2. průmyslové revoluci, o revoluci v myšlení, kterou vyvolalo zavedení počítačů, o revoluci ve spojích, kterou způsobily mobily, o revoluci v mikrotechnologiích, jež změní brzy mnohé v našem životě, o biologické revoluci, která přinesla na svět klonování, atd. Revoluce z filozofického hlediska je rychlé překonávání nedostatků, na rozdíl od evoluce, která je řeší postupně. Nebo snad revoluce je v myslích novinářů z česky psaného německého tisku spojena jen s kalašnikovy a semtexem? Pak bychom se jich měli především bát. Jsou hrozbou pro demokracii.
Revolučnost je v dějinách lidstva spojena s pokrokovými, zcela novými myšlenkami. Je v každém oboru lidské činnosti. Nebýt revolučních myšlenek Darwina, možná celé staletí bychom si nedokázali dát dohromady nejen vývojovou teorii, ale ani učení o druzích, nebýt revolučního nápadu rakouského lékaře Semmelweise, umíraly by ještě dlouho ženy po porodech, nebýt revolučního přístupu Mendělejeva, pak mnohé obory by se nemohly tak rychle rozvíjet, nebýt… Ale to je asi těžké k pochopení.

Foto popis|