Slavili jsme Svátek práce, 1. máj

1. květen je v kalendářích světa veden jako Svátek práce, mezinárodní svátek pracujících. Tento den se statisíce, ba miliony pokrokových lidí, kteří vědí, jaký význam má práce pro člověka samotného a pro rozkvět ekonomiky země, scházejí na veřejných prostranstvích, náměstích i v parcích a veřejně (a mnohde i velice statečně) tak demonstrují své přesvědčení, že je třeba stále usilovat o posílení a, bohužel, často jen prosté udržení sociálních výdobytků předešlých generací. I česká pokroková veřejnost – komunistická, socialistická a odborová – si každoročně v naší kapitalistické společnosti připomíná, čím je tento svátek tak významný. V naší zemi komunisté uplynulou slunečnou neděli zorganizovali stovky prvomájových manifestací. Jsou to právě a jedině čeští a moravští komunisté, kteří si nevzpomněli na 1. květen až letos či předloni, ale pravidelně jej slaví od roku 1990. Jsou to právě komunisté, kteří přes všelijaké těžkosti pravidelně zvou levicovou veřejnost na své prvomájové akce.
Je smutné, že české sdělovací prostředky, pohříchu ve své naprosté většině, hledají v četných akcích, organizovaných KSČM, jen senzaci, aby tak uměle vyrobily další klacek na její představitele, na její politický program a dokonce i na samu podstatu jejího působení na české politické scéně. Hledají každou záminku, hledají »třísku« v oku komunistické strany, aniž by viděly »kládu« v oku druhých. Je dvojnásob zarážející, že i veřejnoprávní média a tisk, hlásící se údajně k levici, vydávají zprávy, které nepostihují meritum akcí KSČM, a zaměřují se na prvky typické pro bulvární tisk. Účast jednoho ctižádostivého antikomunistického aktivisty na pražském komunistickém 1. máji na Letenské pláni, podepřená asi desítkou (snad dvacítkou?) dalších, prý i zaplacených aktivistů, se podle logiky současné »moderní« novinářské práce dostala na přední stránky většiny deníků i s peprnými fotografiemi »bojujících« odpůrců komunistické strany, aniž by byla zajištěna vyváženost takového zpravodajství, např. vytažením podstatných pasáží z hlavního projevu.
Kandidátem na titul antikomunistická Superstar 2005 jsou nyní nejen ostřílení antikomunističtí matadoři Mejstřík a Štětina, případně organizátoři akce S komunisty se nemluví, ale též pan Jan Šinágl, který ve své aktivitě neváhá jeden víkend »navštívit« v pražském hotelu Olympik mezinárodní konferenci komunistických a levicových stran, další víkend se zařadit mezi »kotelníky« (aby se v přímém přenosu popral o mikrofon a byl pak následně vykázán moderátorkou ze studia) a v závěru téhož víkendu – těsně stoje u prvomájové tribuny – na sebe upoutat pozornost médií nikoli svou vysokou postavou, ale pokřikováním po řečnících při projevech. Je správné a zcela v souladu se zákony České republiky, že proti lidem typu pana Šinágla, kteří ruší veřejně svolanou a orgány města povolenou akci, zasáhly vedle pořadatelů akce též složky policie. Je politováníhodné, že nejen dotčení antikomunisté, ale též strana, v jejímž názvu se skví slůvko »demokratická« (rozuměj ODS), se proti takovému právnímu postupu ohrazují a požadují po ministru vnitra Bublanovi vysvětlení policejního zásahu.
Právě z toho, že aktivity KSČM vyvolávají v poslední době takovou nenávist některých kruhů v České republice, vyvozujeme, že naše cesta je správná. Komunistická strana Čech a Moravy překáží, protože důsledně prosazuje právní stát, protože požaduje přijetí zákona o majetkových přiznáních, protože přináší na parlamentní půdu návrhy sociálních zákonů, protože prosazuje zákon o obecném referendu, protože poukazuje na rozevírající se sociální nůžky. Proti přetrvávajícímu antikomunismu, který byl po letech jistého útlumu znovu eskalován po 17. listopadu 2004, se lze jedině obrnit a trpělivou prací každého levicově smýšlejícího občana, každého poctivého komunisty dokazovat, že naše myšlenka, myšlenka sociálně spravedlivé, demokratické a mírové společnosti, v níž je místo a práce pro všechny, je správná.