Senátní návrh Ústavu paměti národa vyhlašuje občanům lustrační válku

Rozhovor Haló novin s poslancem Miroslavem Grebeníčkem (KSČM)

* Výbory Poslanecké sněmovny se nyní zabývají návrhem Senátu na zřízení takzvaného Ústavu paměti národa. Co se změnilo od doby, kdy jste proti tomuto návrhu vystoupil v Poslanecké sněmovně?

Sluší se, abych čtenářům připomenul, že tu jde o návrh z dílny skupiny antikomunistických nacionalistů a extrémně pravicových konzervativců. Ti pánové navrhují prostřednictvím Senátu zneužít státní moci a prostředků státního rozpočtu k novým lustračním kampaním a k výrobě zcela nového, pravicového obrazu dějin poválečného Československa. Pomocí neústavního politického zákona o Ústavu paměti národa má dojít k soustředění ohromného množství archivních materiálů československých bezpečnostních složek a dalších institucí z let 1945 až 1990, často dodnes s ohledem na bezpečnost státu a občanů tajných materiálů a informací, do rukou speciálně politicky vybíraných a lustrovaných, pro českou nacionální a extrémní pravici spolehlivých osob. Jen pro dokreslení uvádím, že senátní lustrátoři projevili zájem také o materiály odborových organizací a SČSP. Od doby, kdy jsem proti takovému pazákonu vystoupil ve Sněmovně, jeho předkladatelé, a tím odpovídám na podstatu vaší otázky, ani v nejmenším mé výhrady nevyvrátili.

* V čem je pro vás jako pro historika senátní návrh špatný?

Československé dějiny mají být v působení navrhovaného Ústavu paměti národa z moci úřední zúženy především na činnost a výsledky činnosti bezpečnostních složek. Interpretovat zde české národní i československé dějiny budou moci za peníze státu jen speciálně politicky prověřované osoby, u nichž kvalifikačním předpokladem nemusí být nutně ani potřebné vzdělání, ani znalosti. Jen pro základní představu, nyní se v kruzích pravice uvažuje, že tento výklad historie budou jako nejvýše spolehliví provádět lidé typu zaměstnanců a spolupracovníků zlopověstného neústavního Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Prosakuje, že do čela nové inkviziční instituce se chce dostat nějaký Pavel Žáček, který nyní jako svého poradce používá člena vražedného komanda bratří Mašínů, M. Paumera.

* Podle senátorů-předkladatelů má ale snad jít o apolitické zkoumání národní historie. O nestranném zkoumání a hodnocení minulosti mluví i první paragraf senátního návrhu. Proč tomu nevěříte?

Protože to není pravda. Slova o nestrannosti jsou popřena celým obsahem té předlohy. Jen pro příklad podle měřítek české nacionálně konzervativní pravice a dle dikce senátního návrhu je osobou nespolehlivou, a tedy nezpůsobilou vést historická bádání, i někdejší předseda a nynější místopředseda Senátu za lidovce Petr Pithart. Svého času jsem zmínil, a teď, po získání dalších poznatků, s novým akcentem říkám, že odborná veřejnost má strach otevřeněji vystupovat proti senátní politizaci a navrhovanému státnímu znásilnění historické vědy. Kdo z historiků chce dělat poctivě své řemeslo, nerad by si sice zadal s historizujícími policejně-lustračními vyšetřovateli z ÚDV, jejich spolupracovníky a příznivci. Mnozí ale jasně chápou, jaká existenční rizika hrozí tomu, kdo si dovolí i čistě z vědeckých odborných pozic oponovat podivnému, na některé bezpečnostní složky navázanému, ve skandalizačních kampaních zběhlému propletenci historizujících vyšetřovatelů a politicky spolehlivých vykladačů minulosti. Apetýt lustrátorů, kteří si udělali živnost z jednostranného, deformovaného, často zrcadlově obráceného výkladu historické fakticity a z honů na čarodějnice, je děsivý.

* Nemyslíte si tedy ani, že Senát podle jednoho pověstného bonmotu, má jen opožděný záměr zvětšit zpětné zrcátko a víc připomínat historii?

Nejde o žádné zrcátko, ale poměřováno Ústavou, její Listinou základních práv a svobod, o zbraň hromadného ničení v oblasti politických i základních lidských práv. Historie je tu až na posledním místě, ta skutečná, tak jak se odehrála. Hlavní motivy navrhovatelů zřízení Ústavu paměti národa a těch, kdo stojí za nimi, jsou politické, ale také ekonomické a osobní. Nacionální a konzervativní pravice chce zneužít moci státu a jeho prostředků a prodloužit období výnosného a politicky uplatňovaného udavačství a skandalizací. Zkrátka chce pokračovat v lustracích a antikomunistických i obecně antisocialistických kampaních. Je tu i poměrně početná skupina lustrátorů, z nichž někteří touží po funkcích, jiní chtějí vyměnit nejisté a málo důstojné posty vyšetřovatelů a bezpečnostními složkami zaměstnávaných nebo honorovaných vykladačů dějin za jistotu stálého pracovního místa ve státem materiálně zabezpečeném, navenek nepolicejním úřadě. Dneska ne každého novináře nebo historika, který pro lustrátory a lustrační kampaně pracoval, jsou schopny bezpečnostní služby, vnitro a policie zaměstnat na odpovídajícím místě. Ne pro každého je také kariérně přitažlivé a perspektivní dělat v těchto službách a být viděn. Podle představ senátorů má Ústav paměti národa, podřízený přímo Senátu, stát desítky milionů korun ročně a zaměstnat na 250 pravicí spolehlivě prokádrovaných osob. Ty osoby by pak měly mít monopol držení, kontroly a zveřejňování citlivých materiálů na statisíce a v nejsmělejších záměrech Senátu i miliony českých občanů a nádavkem i na občany cizích států. Současně chce z tohoto monopolu Senát odvodit právo takové politické instituce ovlivňovat jak historickou vědu a politickou a kulturní scénu, tak i soudy a další orgány státu prostřednictvím takzvaných odborných posudků, stanovisek a doporučení.

* Vytýkáte tedy Senátu, že instituce, kterou chtějí založit, ani nebude dost odborná?

Její stanoviska, posudky a doporučení budou přece dělat odborníci. Odborníci, kteří si jako poradce na odborný výklad historie přizvou člověka podílejícího se na přípravě a organizaci loupeží a úkladných vražd? Někdejší historizující vyšetřovatelé Bendova úřadu nebo historici a publicisté správné pravicové víry? Ti umí buďto správně politicky nenávidět nebo autocenzurovat nepohodlná fakta. A nenajdou odborné oponenty, protože nezávislý expert a každý potenciální odborný oponent se bude bát vstoupit s nimi do sporu, aby nebyl prolustrován on, jeho blízcí, přátelé a známí. Leckdo se může při čtení toho, co zplodili či podporují velcí senátní myslitelé typu Mejstříka, Štětiny a Pavlaty, kteří nedávno navrhovali z politických důvodů zrušit i Mezinárodní den žen, bavit. V úpravách svého návrhu senátoři, neznalí dějin vlastní země, přidali totiž politické instituci, kterou si chtějí zřídit, jako úkol dokumentovat v případě československého státu za období vlád KSČ mimo jiné, cituji doslova: »zločiny válečné pro potřeby mezinárodních soudních institucí«. Tak naprosté historické bezvědomí senátorů, touha hledat válečné zločiny a válečné zločince v době čtyřiceti pěti let mírové politiky státu, je k popukání. Stejně jako jejich snaha v zákonné normě deklarovat ochotu zesměšnit se s tím u mezinárodních soudů. Leda, že by Senát dospěl k sebereflexi a chtěl k mezinárodním soudům hnát dnešní generály a vojáky z Afghánistánu, a ty senátory, kteří zvedali ruku pro podporu amerických protiprávních válek a pro účast v protiprávních válečných akcích Spojených států v Iráku a Afghánistánu. To by ale musel ten návrh být o Ústavu paměti současného militarizujícího a válčícího českého kapitalismu.

* Takže česká společnost se má po skoro dvou desetiletích lustračního kádrování, udávání a skandalizování vinných i nevinných, těšit na nové kolo lustrací?

Projde-li senátní zmetek, nepochybně ano. Není bez zajímavosti, že jedním z jeho předkladatelů je i současný ministr kultury. Bez ohledu na Ústavu České republiky a to, čemu se říká právní stát. Navrhovatelé se přitom nijak netají, že je neuspokojil dosavadní, už sedmnáct let trvající hon na čarodějnice a že jejich cílem je v příštích letech znovu opakovaně a v daleko větším rozsahu umožnit lustrovat české občany a členy jejich rodin, ale dokonce i cizí státní příslušníky. Výslovně se chtějí zaměřit na lustrace a hledání kompromitujících materiálů nejen o těch, kteří v letech 1945 až 1990 jakkoli spolupracovali s bezpečnostními složkami, ale o všech, kdo jakýmkoli způsobem projevovali v tomto období loajalitu a podporu Československé republice a jejím zájmům a politickým a společenským institucím. Skoro to vypadá, z dikce senátního návrhu a péče o politickou čistotu té zamýšlené instituce, na záměr vnutit občanům všeobecnou lustrační válku a vydírat k poslušnosti a kontrolovat drtivou většinou občanů starších pětatřiceti let.

Foto popis|