Senát potřebuje lidi, kteří nebudou jenom paroubkovat

Dobrý den pane senátore Štětino,

právě jsem si prohlédl Vaše internetové stánky, na které mě přivedl článek v Instinktu z 25. února.

Na vašich stránkách jsem se také začetl do rubriky „Něco hezkého z pošty“ a nestačil jsem se divit. Tolik zloby a hnusu. Proč mají lidé vůbec chuť toto psát druhým. Také nesouhlasím s mnoha názory jiných lidí, ale toto bych neměl sílu psát. Svět už je tak dost plný násilí a nenávisti, lidé denně umírají mnohdy z malicherného rozhodnutí druhých, a přesto někteří píší to, co píší.

Na druhou stranu je dobře, že i tyto názory zveřejňujete. Mnoho vašich kolegů senátorů toto nemá odvahu udělat na svých stránkách. Zároveň tím ukazujete, že nemáte obavu z těchto nenávistných lidí. Díky tomu můžete dělat to, co děláte pro tuto zemi ať už jako senátor či novinář.

Taktéž bych Vám chtěl poděkovat za vaši odvahu a pomoc pro Timura Borčašvilliho. Neznám plné pozadí jeho životního příběhu, ale v tomto Vám věřím a mám obavu z nebezpečí, které mu hrozí, pokud bude navrácen zpět do své země. Před sedmdesáti lety z této země utíkali lidé před nacisty, před šedesáti před komunisty a svět těmto lidem pomohl ochránit jejich život. Myslím si, že je naší morální povinností toto oplatit i novodobým uprchlíkům. Jsme bohatá země, máme mír a dosti místa pro každého, kdo potřebuje pomoc, tak jako naši předci.

Pokud se rozhodnete v letošních volbách do Senátu obhajovat svůj mandát, bude to jedině dobře. Jsem z jiného pražského obvodu, a proto Vás nebudu moci podpořit hlasem, ale moji podporu a sympatie máte. Kéž by i senátor z mého obvodu byl takto odvážný a nebyl jenom šedivou myškou.

Veřejné instituce, potažmo Senát, potřebují lidi, kteří nebudou jenom paroubkovat. Tento stát a národ to strašně moc potřebují.

Přeji hodně sil a opatrujte se.

S přátelským pozdravem,

Jan Kouřimský