PSÍ ŽIVOT ONDŘEJE HEJMY

Nedávný pokus o zákaz symbolů komunismu a nacismu by snad ani nestál za řeč, kdyby neskrýval určitá nebezpečí. Nesrozumitelnost a dvojí metr totiž dovedou zdiskreditovat i tu nejlepší myšlenku. Stačí si vzpomenout na dobu nedávnou, kdy bylo cestou plíživou zakázáno slovo Cikán a nahrazeno slovem Rom. Kolik politických bodů na tom tehdy získal republikánský vůdce Sládek, když logicky poukazoval na to, že není možné zakazovat lidové písně o cikánském baronovi, případně instantní cikánské omáčky! Slovo Cikán se tehdy odstranilo z médií a veřejných politických debat, ale neodstranilo se z jazyka lidí, kteří je mohou používat dál a klidně i třeba v horších podobách. A i kdyby ne, nic se nezmění na tom, že lidový rasismus byl tak v rozporu s původním úmyslem spíš prohlouben, protože se posílil dojem, že Romové jsou skupinou nespravedlivě privilegovanou.
Další úskalí návrhu senátorů Martina Mejstříka a Jaromíra Štětiny se skrývá v tom, že jejich iniciativa se týká komunismu stejně jako nacismu. Je docela ošidné stavět tyto dvě ideologie exkluzívně vedle sebe a vytvářet mezi nimi jakési rovnítko. Příliš to připomíná známé snahy o interpretaci dějin, která říká: byl tu nacismus, který napáchal strašlivé škody, ale pak tu byl taky komunismus a to bylo totéž. Nebylo. Například proto, že nacistická ideologie byla založena na rasismu a plánované genocidě méněcenných národů, zatímco Stalinův komunismus vycházel z marxistického experimentu s kolektivním vlastnictvím, mimochodem pro mnohé dodnes velmi inspirujícím. Společným jmenovatelem obou pak bylo násilné vnucování totalitního režimu lidem proti jejich vůli. Dějiny lidstva jsou ovšem takových režimů plné a není důvod z nich vyjímat pouze tyto dva, pokud skutečným důvodem není snaha v zákoně institucionalizovat zmíněné rovnítko. Chceme-li tedy bránit demokracii pomocí zákazů, zakažme raději totalitu, rasismus a imperialismus.
Bylo by to opět mírně legrační, ale určitě spravedlivější.