Projev senátora Štětiny při projednávání smlouvy o radaru

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já jsem si právě před chviličkou připadal jako pan Brouček, když se vrátil ze XV. století a opravdu nevím, ve kterém roce žijeme.

Chtěl jsem vám říci něco o vztahu přijetí radaru k Rusku. My jsme nedávno byli s parlamentní senátní delegací vedenou panem Přemyslem Sobotkou v Pobaltských státech, v Litvě, Lotyšsku, Estonsku. Všichni tři ministerští předsedové, všichni tři ministři zahraničních věcí a všichni tři prezidenti těchto zemí nám říkali, že radar je bezpečnostní garancí pro náš stát a pro celou Evropu. Estonský pan prezident dokonce velmi upřímně řekl: Já vám to tak závidím, že vám to ti Američané nabídli.

Uvádím to proto, že vím, že právě tyto tři pobaltské státy mají přímou a dlouholetou zkušenost s Ruskem, ať už má podobu dnešní Ruské federace nebo mělo podobu někdejšího Sovětského svazu.

Já bych začal svoje úvahy o Rusku vzpomínkou na svého dobrého přítele, paní Aničku Politkovskou, kterou, jak víte, nedávno v Moskvě zavraždili. Ta věděla o Rusku vše. Ta věděla, jaké je Rusko, Ruskem žila a pro Rusko také zemřela. Dlouho předtím než jsem se s ní seznámil, jsem zažil v Grozném při plošném bombardování obytných kvartálů, jak říkají Rusové, obytných čtvrtí. Zažil jsem scénu, kdy ruská letadla SU 25 a ruská bombardovací letadla rozbíjela systematicky panelové domy, v nichž žili ruští penzisté. A viděl jsem, jak ty ruské důchodkyně, které v těch panelácích žily, vybíhaly a křičely na ta letadla: Nět, rebjata, eto my svaji, my svaji, pačemu vy nas bambitě, pačemu. Toto jsem potom říkal Anně Politkovské a ona říkala: Je to hrozné, když vojáci zabíjejí u nás vlastní mámy, ale je to tím, že my jsme se nedokázali celou svojí historií až dodnes vymanit z oné spirály násilí. A tu spirálu násilí, kterou měla na mysli, vidíme neustále dnes a v dávné i minulé budoucnosti.

Vzpomeňte si na tu dubnovou noc, kdy vojáci – sapéři generála Rodionova ubíjeli lopatkami v Gruzii na Rustaviho třídě demonstranty. Vzpomeňte si na Náhorní Karabach, kdy sovětská a ruská armáda vyvážela z Mardakertského okresu uprchlíky a vyháněla je z jejich domovů. Vzpomeňte si na pokus o demokratickou revoluci v Tádžikistánu začátkem 90. let, kterou potlačily tanky 201. divize, která sídlí v Dušanbe, spolu s uzbeckými tanky, násilím. Vzpomeňte si na začátek okupace Abcházie, Osetie ze začátku 90. let, kdy anexe Abcházie byla anexí, která byla provedena ruskou armádou, nikoli abchazskými separatisty. A mohli bychom jít tak dál. Mohli bychom jít až k paktu Molotov – Ribbentrop, rozporcování Polska. Mohli bychom jít k rusko-finské válce, ve které se Finové tak statečně bránili a postavili se tomu strašnému násilí. Mohli bychom jít do Afghánistánu, kde to byla sovětská armáda, která zabila půldruhého miliónu Afghánců a 5 miliónu lidí vyhnala.

Mohl bych pokračovat v těch případech neustále, poněvadž ruské dějiny jsou plné násilí. A násilí se snoubí v moderní ruské politice s imperiálností, o které se dneska tady několikrát hovořilo.

Já jsem jako novinář často mluvil s ruskými generály, aby se od nich něco dozvěděl. A oni mě objímali kolem ramen, říkali: My vás z toho německého jha stejně jednou vysvobodíme. Je to v nich jako v koze. To, co je v Rusku to nejagresivnější a nejzpátečničtější, je právě ruská armáda. Představitelé ruské armády nám dnes vyhrožují tím, že na nás namíří rakety. Instalují rakety v Kaliningradské oblasti. To jsou přímé výhrůžky, a proto já nemůžu souhlasit s panem Dienstbierem, že to je jenom jakási technická věc, která nám má asi jenom takto prstem pohrozit. A proto si myslím, že se potřebujeme postavit na této křižovatce na správnou stranu. My máme skutečně jenom dvě možnosti. Když to neratifikujeme, já už vidím ty titulky v ruských novinách, obrovské titulky, které budou psát: Češi pochopili své slovanské kořeny a vrátili se do našeho lůna. V tomto smyslu se ty titulky povedou.

A proto si myslím, že se musíme obrátit tam, kde ty bezpečnostní garance jsou. Je to smlouva se Spojenými státy. Ta smlouva je pro nás garancí bezpečnosti a nezáleží na tom, jestli to je radar nebo ne. Pro mě je důležitá spojenecká smlouva s Amerikou a pro mne je důležitá přítomnost amerických vojáků. Děkuji vám za pozornost.

celý stenozáznam jednání naleznete v rubrice Senát – vystoupení