Pozdní lítost

Jan Švejnar si vyzkoušel prezidentskou kampaň, za čtyři roky se může pokusit o reparát.

ZMĚNA PREZIDENTA

Podaří se sesadit Václava Klause z Pražského hradu? Takovou otázku si počátkem roku kladlo mnoho lidí. Jedni v tom viděli pohromu, druzí by naopak liberálního ekonoma Jan Švejnara jako nového prezidenta uvítali. A česko-americký profesor Michiganské univerzity se ukázal jako těžký soupeř. I když nakonec 15. února prohrál.
Doplatil na to, že všechna jeho vystoupení sice byla po americkém vzoru dobře zrežírovaná, avšak odpovědi na konkrétní otázky zůstávaly až příliš mlhavé.
Lidé toužící po změně by mu to možná odpustili. Poslanci a senátoři ne. Nemohl ale postupovat jinak. Příliš musel dávat pozor na to, aby neodradil žádného z pestrého tábora svých skutečných nebo jen hypotetických přívrženců.
Původní představa, že jako prezident bude přijatelný pro část zákonodárců z ODS, totiž selhala. Respektive předběhla událostem. Počátkem roku se občanská demokracie ještě jako jeden muž postavila za Klause. ODS může litovat Na Švejnara její politici vzpomínali jako na jednoho z mužů, kterého bývalý prezident Václav Havel chtěl před deseti lety po náhlém pádu jejich vlády jmenovat šéfem úřednického kabinetu. Tedy jako na symbol nepolitické politiky. Také za představitele ČSOB, která krátce potom pohltila tak trochu »jejich« Investiční a poštovní banku. Na to nešlo zapomenout.
I proto se za Klausem sešikovala celá pravice. ODS, Kalouskovo křídlo lidovců a část ke konzervativizmu tíhnoucích senátorů mimo velké strany.
Teď toho mnozí litují. Sypat popel na hlavu si může sám premiér a předseda ODS Mirek Topolánek. Jeho soužití s prezidentem, který nepokrytě vsadil na to, že se odporem k Evropské unii zapíše do historie, nebude snadnější, než by bylo se Švejnarem.
S ním by se Topolánokovo křídlo mohlo dohodnout. Ujistil přece, že by koaliční vládě klacky pod nohy neházel a nenaváděl k předčasným volbám. Nebyl důvod nevěřit. Proč také, když tím, kdo jeho kandidaturu vymyslel a připravil, byl místopředseda vlády a šéf Strany zelených Martin Bursík.
Skutečně těžko by se v ODS snesl jen s přesvědčenými euroskeptiky a těmi, kdo v ní dál prosazují rovnou daň. Těch není tolik. Kdyby kvůli zvolení Švejnara došlo v ODS k rozkolu, stalo by se jen to, k čemu nakonec stejně došlo. A za situace, kdy by Klaus byl jen soukromou osobou.
Podivná koalice To je pohled s výhodou časového odstupu. Před rokem veřejnost vnímala vše jinak. Švejnara považovala za člověka, který přispěje k oslabení dominantní pozice občanských demokratů.
Tento cíl byl patrný už z toho, že se za něj postavila hlavní opoziční síla, sociální demokraté. I bez hlasů části ODS mohl Švejnar vyhrát. Kdyby se za něj postavili komunisté, byl by k úspěchu blízko. Opakovaná jednání s KSČM ale k cíli nevedla. Komunistům z nejasných důvodů Klaus nevadí. Zato Švejnarovi, za nímž bylo cítit lidi z okruhu Václava Havla, nikdy nedůvěřovali.
Na druhou stranu by šlo o podivnou alianci. Na jedné straně komunisté, na druhé JaromírŠtětina či Martin Mejstřík.
V každém případě si Švejnar odzkoušel, co boj o Hrad obnáší. Za čtyři roky může zkusit reparát. Bude mít těžké soupeře. Na pravici je zatím ticho, na levici jména Klausových nástupců už padají. Sám Paroubek by si dal říci, znovu se ozval také Miloš Zeman.

Foto popis| Liberální ekonom Jan Švejnar se v bitvě o Pražský hrad ukázal být těžkým soupeřem.
Foto autor| Foto: Martin Svozílek