Porušování lidských práv v kauze Hučín

Stenozáznam vystoupení senátora Štětiny ke kauze Hučín během projednávání Souhrnné zprávy o činnosti Veřejného ochránce práv za rok 2007.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane doktore, dámy a pánové. Je to skutečně radost, když si člověk může takovou zprávu, kterou jsme dostali, přečíst. Rád bych upozornil na jednu věc, která se tam nevyskytuje. Pan místopředseda Liška celkem trefně řekl, že jak ochránce lidských práv, tak zákonodárci mají hledat systémové změny, systémová řešení porušování lidských práv v našem státě.

Já si myslím, že je to samozřejmě správné, ale my bychom neměli zapomínat na vrcholky ledovce, které nám tady z celé té situace, ve které je naše soudnictví a orgány činné v trestním řízení, vyčnívají. Já bych zmínil např. poslední vládní zprávu o stavu lidských práv paní ministryně Stehlíkové, která tento způsob zvolila. Např. v kapitole, kde se jedná o stavu našeho soudnictví, velmi obšírně mluví o jednotlivých konkrétních případech. Tady v případě posuzování stavu našeho soudnictví mluví o případě pana Uzunoglu, který byl 13 let vláčen soudy, čtyři roky nevinně. Dává to jako příklad, co se toho, co se tady děje. Nebudeme-li mít příklady, nepovede nás to k tomu, abychom systémově postupovali.

Já bych vás upozornil ještě na jeden případ. Určitě pan doktor ho dobře zná, je to případ Vladimíra Hučína. Deset let po listopadu Vladimír Hučín byl sedm let šikanován, obviněn ze sedmi trestných činů, jeden rok nevinně vězněn a dodnes nemůže dosíci spravedlnosti, protože jeho kauza se skrývá za tu neustále používanou formulaci, že existují tajné materiály, které není možné uveřejnit. A to je meritum věci, na kterou já chci upozornit. Já se případem pana Hučína zabývám už dlouhá léta. Jezdil jsem na procesy ještě, kdy byl souzen, včetně toho posledního, kdy byl plně osvobozen ze všech trestních činů. Zjistil jsem, že té spravedlnosti se nemůže dobýt proto, poněvadž podíl na tomto porušování lidských práv spolu s orgány činnými v trestním řízení má především tajná služba našeho státu – Bezpečnostní informační služba, jejíž důstojníci protiprávně konstruovali obvinění z oněch sedmi činů s policií, což je v podstatě pro kteroukoliv tajnou službu v demokratickém státě nepřípustné. A proto si myslím, pane doktore, a to chci říci, že bychom se měli zabývat i tím, co dělá tajná služba. Já jsem několikrát velmi důrazně žádal na komisi pro kontrolu BIS při Poslanecké sněmovně, aby prověřila všechny dokumenty, které se toho týkají, které jsem předložil. Tato komise hraje mrtvého brouka. Já jsem přesvědčen o tom, že náš Parlament; včetně nás a včetně Poslanecké sněmovny nekontroluje tajné služby, ale řekl bych přímo, že naopak tajné služby našeho státu kontrolují Parlament. Myslím si, že to je ten vrcholek ledovce, na který bychom se měli podívat, abychom potom mohli řešit porušování lidských práv systémově. Děkuji vám za pozornost.