Pojmy a dojmy

Snahy vymazat z myslí utlačovaných lidí myšlenky sociální spravedlnosti jsou stejně staré jako soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Od samotných počátků tohoto stavu vždy ta část společnosti, které bylo umožněno přivlastňovat si část výsledků práce druhých, se snažila přesvědčit ostatní o tom, že daný stav je věcný a neměnný. Přesvědčování probíhalo po dobrém i po zlém, s využitím slova i karabáče.
Mohlo by se zdát, že se snad díváme do dávné historie, ale restaurace kapitalismu v Čechách jen dokazuje, že jde o obecnou zákonitost. Ta vyplývá ze samých základů společnosti, kde většina obyvatel je existenčně závislá na libovůli vlastníků výrobních prostředků. Dnes dokonce silou zákona zakazuje mluvit o společenských třídách, které mají rozdílné společenské postavení i zájmy. Jde však o objektivní zákonitost, kterou žádné zákony ani slova neodstraní, pokud existují podmínky, které ji plodí. Zatím ještě v našich podmínkách nemá antagonistický charakter a dá se rozumnou politikou sociálního státu regulovat. Snahy některých společenských subjektů po stále kontrastnější společenské nerovnosti přilévají však oleje do ohně. V čele těchto ohněstrůjců stojí ODS se svými nápady, jak ještě více ožebračit právě ty chudé.
Během historického vývoje se postupně formovaly myšlenky o takovém uspořádání společnosti, kde by vládla spravedlnost a všeobecnými zásadami se stala volnost, rovnost a svoboda. Postupně se pro takovou společnost začal používat pojem komunistická. Samotný slovní výraz pojmu není však tak důležitý jako jeho obsah. Ten lze vyjádřit mnoha jinými slovy. Obsah pojmu se formuje v závislosti na společenské praxi, má část relativně stálou i část daleko volnější. Stává se proto, že různí lidé si obsah některých pojmů vykládají buď zcela nebo částečně odlišně. U pojmů společenské praxe je navíc situace daleko složitější. Nejinak je tomu i u pojmu komunismus. Víra, že lze měnit společenské vztahy negací určitého pojmu, jeho zákazem, svědčí o notné dávce naivity.
Snaha pánů senátorů Mejstříka a Štětiny zakázat používat pojmu komunismus a komunistický je asi na stejné úrovni jako snaha zakázat partě kluků sprostá slova. Jejich snaha je podobně »vědecká« jako návrh, aby se ukřižování Krista na Velký pátek stalo státním svátkem. Jsou to skutečně perly v lidském poznání, kdy pojmy nahrazují subjektivní dojmy.
Snahu po zviditelnění nedomyšlenými nápady pánů senátorů i jejich křečovitá obhajoba některými poslanci pravicových stran při projednávání v Poslanecké sněmovně svědčí o ledasčem, jen ne o základních znalostech společenského pohybu. To, že názory na uspořádání společnosti jsou jiné u člověka, který má miliony, a jiné u toho, kdo sotva uživí sebe a své děti, nezmění žádné zákazy. Cesta je jediná. Ti, kterým se nelíbí pojem komunismus, se musí sami zříci způsobu života, který je založen na společenské nespravedlnosti. Je to zásadní problém a jeho řešení není jednoduché.
Blíží se volby a zákonitě stoupá nervozita různých společenských subjektů, zejména těch, kterým vyhovuje stávající uspořádání společnosti. Nelze se ani divit, že mají obavy z komunistů, kteří odhalují podstatu nespravedlnosti a nepořádky maskované různými pozlátky. KSČM ve svém programu navrhuje nejen způsoby jejich odstranění, ale má i řešení. Má zájem, aby podstatu společenských vztahů pochopili i ti, kteří ve volbách dávají svůj hlas stranám, které jsou příčinou mnoha jejich životních problémů. Čím více lidí to pochopí a dá komunistům ve volbách svůj hlas, tím lépe pro nás pro všechny.