Oči k vidění

S p a d l z višně ten, kdo se ještě diví, že kdyby dnes vypukly volby, ve Sněmovně by poslanci současné koalice a opozice proti sobě asi opět usedli v poměru sto na sto – a bohdá už bez přeběhlíků. Vítr se otočil.
Kouzelnou hůlku nedrží v ruce Jiří Paroubek, který si těžko zvykal na přerod vládního manažera v opozičního hráče. Neodolatelnou touhu české veřejnosti přináležet k vítězům museli po volbách zlomit vítězové sami. Jádro věci je v tom, co už na cestě k urnám řekl Mirek Topolánek: „Nemusíme říkat, co uděláme. Oni by nás nevolili.“ Nuže, dělají, co neříkali – a ztrácejí oblibu. Jak prosté!
Je to ještě horší: nedělají ani to, co říkali. Reforma okatě chudým bere a bohatým dává. A nemohou jí přijít na jméno ani její autoři; batoh (Mirek Topolánek), maketa (Vlastimil Tlustý), opatření ke stabilizaci veřejných rozpočtů, kompromis (Miroslav Kalousek). Reformou nenazve už skoro nikdo tuhle improvizaci, již celou – byť pouze z resortu zdravotnictví – dobře osvětluje zmatená tvář Tomáše Julínka.
Jen jedno je jisté: lidé se už bojí otevřít noviny a zapnout „bednu“, aby se zase nedozvěděli, na co všechno budou doplácet víc, než bylo původně shora vybubnováno. Vládnoucí koaliční tým netone jen v rašeliništi svých reformních priorit, které vyvolávají mezistranické rozmíšky. Například modrozelený tanec kolem ekologické daně či lidovecké probouzení do tradičního sociálna. Věcných i personálních vykřičníků maluje vláda před oči voličů mnoho.
S nepopulárním americkým radarem už to pomalu vypadá tak, že česká vláda manévruje s Georgem Bushem nejen proti české veřejnosti, ale i proti Kongresu USA, který Pentagonu škrtá položku za položkou. Vlasta Parkanová je na obraně političkou na svém místě – až se raději vyhýbá branněbezpečnostnímu výboru Sněmovny, aby ji snad za její očividnou odbornost poslanci nepřechválili. Protiradarové vzbouření mezi zelenými objektivně oslabuje Martina Bursíka a spolehlivost jeho strany pro atlantickou orientaci. I samotné bytí koalice. Že by ten „nový politický styl“, jejž slíbila přinést zelená barva naděje? Zatím pořád jde jen o výtah k moci, jenž dobře unese Bushe i Čunka.
Nezničitelný vicepremiér, vybavený obviněním z korupce a značným sebevědomím, útočí z vládního křesla na vyšetřovatele svého vlastního případu. Tak pevný právní stát nikdo v Evropě nemá – ani takovou podporu. Za Jiřím Čunkem stojí lidovci, senátor Štětina coby proutkař kalných komunistických vod. I Inspekce ministra vnitra. Ale pozor: Ivan Langer ji na vyšetřovatele čunkiády poslal čistě z úřední povinnosti – kvůli informacím, jež dodal trestně stíhaný podnikatel…
Darmo voličům radit. Mají přece oči.

Foto popis|