O ruském plynu a naftařských kavalcích

ZKRAJE TÝDNE

Ruský plyn k nám teče – případně občas neteče – z povodí veletoku Ob.. To je ta první z velkých sibiřských řek za Uralem. U osady Berjozovo na břehu řeky vytryskl vůbec první plyn západní Sibiře. V Berjozovu na letišti mají oprýskanou desku, z níž jsem si před lety opsal:
„My níže podepsaní:náčelník skupiny Surkov G. D.,zástupce staršího geologa Pastuchovová T. N.,vrtmistr Melnikov V. N., mechanik Kovtun G. F.a vrtná brigáda ve složení Něžeckij,Provodinnikov,Jakovlev, Korikov,Jansugin sepsali tento zápis o tom,že 21.září 1953 ve 21.30 na vrtu R-1,ve chvíli vytahování nářadí při provrtávání cementace,došlo k náhlému výronu plynu. Z vr tu bylo do výše 200 metrů vyhozeno několik pětimetrových rour a dláto. Výška plynovodní fontány 45 až 50 metrů.“ Historicky první západosibiřský plyn vytryskl půl roku po Stalinově smrti,v době,kdy byly geologický průzkum a pokus-né vrty v plné kompetenci GULAGu a podstatná část slavné posádky vrtu R-1 patřila k vězňům Stalinových koncentráků.
Čtvrt století jsem se toulal po Sibiři a objevoval zrnka odporu proti kremelské imperiálnosti. Šel jsem po stopách děkabristů,obdivoval svobodomyslnost a noblesu kněžny Marie Volkonské,hledal jsem stopy polských povstalců,v Berjozovu jsem pátral po ztraceném hrobu Alexandra Menšikova.(Menšikov byl přítel Petra Velikého,první gubernátor v Petrohradě,kníže,generalissimus ruské armády. Pak vyhnanec – panská láska po zají-cích skáče.)
V pralesních srubech tajgových traperů a uprchlých vězňů jsme se učili tajemstvím ruské duše,s hledači zlata v Magadanu jsme objevovali zásady války zlatokopů a nacházeli Jacka Londona na zlatých polích u Bodajbo. Na jenisejských vorech ze sibiřských sosen,daleko od všech těch selsovětů,komsovětů,oblsovětů jsme zpívali Krylovy písničky a dychtivě naslouchali krasnojarským dřevařům,kteří se styděli za eufemismus „bratrská pomoc“ a nazývali okupaci Československa sovětskou armádou okupací.
Na naftových a plynových ložiscích jsme nocovali s dělníky vrtných souprav. Kavalců bylo tak málo,že dělníci uléhali do postelí zahřátých těly vstávající směny. Možná se taky jmenovali Jakovlev,Korikov nebo Jansugin. Jeden z nich v době Brežněvova samoděržaví vyryl do veřejí maringotky nápis:„Lépe být zajatcem SS než otrokem KPSS“(pro mladší:KPSS znamená Komunistická strana Sovětského svazu). Ruská svobodomyslnost kvetla v zapadlých sibiřských osadách v době Nikolaje, v době Stalina i v době,kdy se sovětská říše rozpadala.
Ani mechanik Kovtun,ani vrtmistr Melnikov nemohou za to,že Moskva dnes Evropě přiškrcuje sibiřský plyn.. Léta jsme se učili oddělovat od sebe politiku sovětských bolševiků,kremelských vládců a imperiálních generálů a sílu ruské myšlenky, stolypinovských demokratických tradic a hlasu ruské kultury. Letos přijede do Prahy ruský ministerský předseda Putin. Navštíví-li Senát Parlamentu České republiky,odejdu z budovy. Moje vzpomínky na vrtné dělníky Západosibiřské nížiny jsou příliš živé.

Foto popis|

O autorovi| Jaromír Štětina, senátor a novinář