O politických kulturách

Byl jsem teprve několik měsíců ve Švédsku, když jsem napsal dopis premiérovi Palmemu s žádostí, aby se při své nadcházející cestě do Moskvy přimluvil u Brežněva za mého tchána, 83letého akademika Kolmana, kterému úřady 16krát zamítly cestu za jedinou dcerou. Za několik dnů jsem dostal od premiéra vlastnoručně podepsaný dopis – pokusí se udělat, co bude v jeho moci. Za půl roku, v září 1975, akademik Kolman s ženou přijeli do Švédska a pro jistotu tam zůstali.
Na podzim roku 1943 přestaly přicházet dopisy od otce z koncentráku v Auschwitzu. Mohlo to znamenat pouze jedno: tátovu smrt. Máma se však dozvěděla od někoho, že snad byl přetransportován do Mauthausenu, a v zoufalství se dotázala vedení koncentráku, zda tam její manžel není. Evropa byla ve strašné válce. Dopis byl odeslán z Prahy 16. 12. 1943, orazítkován v mauthausenské kanceláři 20. 12. 1943 a již 21. 12. 1943 odpověděl jakýsi SS-untersturmführer: otec je veden v jejich stavu a brzy napíše.
Skoro čtyři roky psala má nadcházející tchyně z uljanovského vyhnanství dopisy Stalinovi a na všechny možné další instance. Žádala o zprávu, co je s jejím manželem. Ani na jeden ze stovek zoufalých dopisů nedostala odpověď. Kolman, který byl 1948-52 vězněn na Lubjance, nemohl ani jednou ženě napsat.
Otevřený dopis, který napsal kurdský uprchlík, lékař a ředitel Kurdského institutu v NSR spolkovému prezidentu Richardu Weizsäckerovi dne 13. 10. 1987, den před odjezdem na státní návštěvu do Turecka, přiměl prezidenta Weizsäckera změnit text své děkovné řeči při přebírání Atatürkovy medaile. Po návratu z Turecka prezident Weizsäcker poděkoval kurdskému uprchlíkovi MUDr. Uzunoglovi osobním dopisem za jeho upozornění.
O neuvěřitelných policejně soudních šikanách v ČR vůči stejnému kurdskému uprchlíkovi, trvajících bezmála 12 let, napsalo třináct českých osobností otevřený dopis „Žalujeme“ (dodatečně se připojilo 30 dalších), doručený 3. 3. 2006 prezidentovi ČR, všem členům vlády, všem poslancům a senátorům, předsedům Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, Nejvyššímu státnímu zástupci a ombudsmanovi – dohromady 304 ústavním činitelům. Téměř úplný text dopisu byl uveřejněn v deníku Právo.
Na dopis reagoval v tisku předseda Sněmovny, předseda Ústavního soudu, ombudsman a bývalý místopředseda vlády Egon Lánský. Bývalý ministr vnitra Ruml se osobně panu Uzunogluovi omluvil. Příjem otevřeného dopisu potvrdila písemně předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová. Na dopis dále reagovalo pět poslanců (Stanislav Křeček, který připojil svůj podpis, Vladimír Říha, Michaela Šojdrová, Jiří Karas, Eva Dundáčková a také Zuzana Roithová z europarlamentu), kteří potvrdili příjem, resp. nabídli pomoc.
Odečteme-li dva senátory (Schwarzenberg, Štětina) a dva poslance (Fischerová, Karásek), kteří byli mezi signatáři, přijetí tohoto závažného a alarmujícího dopisu nepotvrdilo za 20 dnů na kontaktní adresu celých 294 činitelů, kterým byl dopis řádně doručen – buď přímo, či prostřednictvím jejich sekretariátů. Neodpovědělo tedy skoro 97 % ústavních činitelů ČR.
Závěry z této otřesné statistiky by asi měli udělat občané naší republiky v červnových volbách. Ale jak?

Foto popis|