Nesmíme vlézt do oprátky Gazpromu

INTERVIEW TÝDNE

ALEXANDR VONDRA, vicepremiér pro evropské záležitosti:

PRAHA, 16. 2. 2007

Do ODS vstoupil teprve před několika měsíci. Právě on výrazně formuluje názor vlády v zahraniční politice – ať už jde o americkou radarovou základnu nebo evropskou ústavu. Teď přesvědčuje ostatní ministry, aby byli velmi opatrní při privatizaci elektrárenské společnosti ČEZ. »Nemůžeme riskovat, aby naše energetika skončila třeba v rukou Gazpromu,« říká v rozhovoru pro HN vicepremiér pro Evropu Alexandr Vondra.

* HN: Jak vážná je možnost, že by se minoritní podíl v ČEZ, o jehož prodeji uvažovala první Topolánkova vláda, neměl vůbec privatizovat?

To závisí na celkové debatě o rozpočtu a o tom, jak rychle se dá připravit privatizace dalších věcí, zejména Letiště Praha. ČEZ se jednou nepochybně privatizovat bude. Debata, jakým způsobem, souvisí s celoevropskou debatou o rozdělení energetických firem. A na to teď připraveni nejsme. Nemůžeme riskovat, aby naše energetika, tedy distribuce elektřiny a plynu skončila třeba v rukou Gazpromu.

* HN: Co můžeme udělat, abychom si byli jisti, že do rukou Gazpromu skutečně nepadne?

Určitě to musí být ošetřeno zákonem. Pokud se privatizuje přes burzu, je to vždy obtížné. Odpověď ještě vymyšlenou nemám, ale musíme o tom vést debatu. Když se privatizovalo plynárenství, nikdo se žádné záklopky ani nepokusil stanovit. Od té doby s RWE intenzivně komunikujeme, abychom věděli, co nás čeká a nemine.

* HN: Exministr financí Vlastimil Tlustý na podzim ve vládě, kde jste seděl, prodej části ČEZ přes burzu prosadil. Proč se od té doby obava z Gazpromu a Ruska zvětšila?

Nevím, jestli se zvětšila. Tehdy byl souhlas, že se prodá sedm nebo osm procent. Ministr Tlustý chtěl, aby se to udělalo přes burzu. Diskutovali jsme i scénář, že by si to koupila firma sama. To je způsob, kterému bych v tuhle chvíli dával přednost.

* HN: Ale jestli tomu dobře rozumíme, dával byste přednost prodeji Letiště Praha či čehokoliv, co do rozpočtu přinese potřebných 30 miliard.

Asi ano.

* HN: V roce 1995 jste Respektu řekl: »Rusko už není nepřítel, ale v Evropě je jako slon. Můžeme mít slona u zahrady, můžeme ho milovat, ale vždy tu bude nebezpečí, že nám rozšlape zelí. Ten slon je prostě příliš blízko, než abychom ho sem mohli pustit.« Platí to i dnes ?

Nepochybně předběžná opatrnost a diverzifikace by měly zůstat vodítkem do budoucnosti. To neznamená, že bychom neměli umožnit ruskému kapitálu, aby se podílel na naší ekonomice. Vždy bychom měli vítat spíš soukromý kapitál a ne kapitál ovládaný Kremlem. Jak víme, Rusko se v určitých situacích nezdráhá používat ekonomický vliv jako nástroj prosazování politických cílů.

* HN: Je ten slon v poslední době zdivočelejší?

Rusko pod Putinem provádí daleko asertivnější a sebevědomější politiku, která se v jeho zemi těší nemalé podpoře. A my s naší historickou zkušeností musíme být opatrní. Neznamená to, že s Gazpromem nemůžeme spolupracovat. V jeho managementu jsou lidé vychovaní na univerzitách typu Harvardu. Je to ruská elita, asi bychom byli rádi, kdyby takto vzdělaní a razantní lidé pracovali i pro českou vládu. Nicméně nezapomeňme, že je to firma, kterou znovu plně ovládá stát.

* HN: Hrozí po Putinově projevu v Mnichově, kde se ostře postavil proti radarové základně v Česku, od Ruska nějaké odvetné kroky právě přes energetiku?

Myslím, že není důvod. RWE nedávno udělalo dlouhodobou dohodu o dodávkách plynu až do roku 2035, která je určena světovými cenami. Nepředpokládám, že by se v našem případě mohlo dít totéž, co se stalo Bělorusku a Ukrajině. Pamatuji, jak loni na jaře psal Jiří Paroubek slavný dopis prezidentu Putinovi, v němž ho žádal o slevu na plynu. Nevím, jak k tomu názoru dospěl, rozhodně ale není cestou do budoucna lézt takhle dobrovolně do oprátky. Představitelé Ruska jednají velmi tvrdě a je iluzí si myslet, že by Rusko nebo Gazprom na něco takového přistoupily bez protihodnoty. Třeba, že by si nárokovaly majetkové podíly v našich energetických firmách.

Snad radar podpoří konstruktivní část ČSSD

* HN: Proti radarové základně vystupuje velká část ČSSD, jisti si nejsou ani zelení. To chcete tak důležitou věc tlačit sněmovnou rozdílem jednoho dvou hlasů?

Myslím, že ne. Je v našem národním zájmu, aby se za to postavil větší počet poslanců. Ta věc má svůj čas. Nejdříve odpovíme na americkou nótu, stanovíme naše požadavky, pak bude několik měsíců vyjednávání… Do parlamentu nepůjdeme dřív než v druhé polovině roku. Sklízíme teď doma následky dlouhé politické zákopové války a negativní volební kampaně. Věřím, že aspoň část sociálních demokratů se k tomu nakonec poté, co se seznámí se všemi podrobnostmi, postaví konstruktivně.

* HN: Běžný volič, kterého byste měli přesvědčovat také, ovšem příliš nechápe, proč by tu radar měl být a co z toho bude mít. Jak to budete vysvětlovat jemu?

Spojenecké svazky znamenají i to, že nebudeme jen dostávat, ale občas musíme něco i nabídnout. To není nejpopulárnější argument, ale ve světě není nic zadarmo. Pokud se k té žádosti postavíme zády, hrozí že se Amerika postupně z Evropy stáhne. Pokud by došlo k tomu, že Poláci a Češi tu základnu odmítnou, Američané se zařídí po svém. V naší pozici bychom neměli zapomenout na jednu z dějinných lekcí – pokud Evropa táhla s Amerikou za jeden provaz, byl v Evropě mír a pokoj.

* HN: Přesvědčí tento sofistikovaný argument veřejnost?

Můžeme se pustit do debaty, kolik tady Američané snědí rohlíků a jak tím pomohou ekonomice. Koneckonců běžná cesta do Německa, Holandska nebo Británie, kde takové základny jsou, přispěje k poznání, že tam jsou vojáci spíše vítáni. Protesty typu »Ne základnám« nejsou nic nového. Podobní lidé protestovali proti americkým základnám začátkem 80. let v Německu. Nesmíme tomuhle pacifismu podlehnout. Oni mají krásné, vznešené myšlenky, že nejlepší by bylo, kdyby ve světě žádné zbraně nebyly. Takhle to ale bohužel nefunguje. Každý občan této země ví, že by bylo levnější, kdyby nemusel investovat do různých zámků u svého bytu. Zároveň jsou ale všichni realisté, a když jedou na dovolenou, byty si pořádně zabezpečí.

* HN: Premiér, vy i ministr zahraničí jste řekli, že už dál nechcete vyjednávat o evropské ústavní smlouvě, kterou odmítli Francouzi a Nizozemci. Zatím jste ale neřekli, co chcete. S čím vláda půjde do vyjednávání?

Víme, že evropská ústava tak, jak byla konventem dojednána a odmítnuta v referendech ve Francii a Nizozemsku, prostě v této podobě nebude. V Evropě se názory, co dál, dost liší. Liší se postoje tří klíčových aktérů: Německa, Británie a Francie. Liší se ale i postoje uvnitř zemí. Ve Francii vrcholí prezidentská kampaň a názory kandidátů se liší jako den a noc. Ano, lišíme se i tady doma.

* HN: Jakou pozici bude vláda prosazovat u přesunu dalších pravomocí do Bruselu? Předseda zelených Martin Bursík tvrdí, že země by si měly ponechat právo veta v co nejméně oblastech. Vy i celá ODS zastáváte názor, že veto je důležitá pojistka, které bychom se neměli vzdávat. Co bude vláda prosazovat?

Ta smlouva by měla jasně rozdělit, které kompetence – nadneseně řečeno – co patří císaři a co Bohu. Mít jasně vymezené, co je pravomocí unie a co jednotlivých států. Jakékoliv nejasnosti a způsob přesunu kompetencí bez jasné kontroly národních parlamentů, je způsob, který může Evropu v budoucnu velmi destabilizovat.

Premiér osvěžil sterilní pražskou politiku

* HN: Vy, světaznalý člověk, si opravdu pletete poslance Evropského parlamentu Jo Leinena, který kritizoval Václava Klause, s Leninem?

Ale ne… Samozřejmě vím, kdo to je. Ta situace byla taková, že na mě v parlamentu vystartovala Česká televize a požádala mě o komentář ke kritice Leinena na adresu našeho prezidenta. V té vteřině jsem se rozhodl, že na to budu reagovat trošku humorným způsobem. Pak jsem dostal pár esemesek, jestli jsem to nepřehnal.

* HN: A nepřehnal?

Přemýšlel jsem nad tím. Ale po pár dnech jsem si nalistoval v Lidových novinách jeho článek, kde v posledním odstavci kritiky praví, že se kolo dějin točí stále kupředu ve jménu pokroku, ale je tady hrstka samozvanců, která se to kolo snaží zvrátit. To je pokrokářská, téměř leninistická rétorika.

* HN: Už vám také někdy premiér gestem zdviženého prostředníčku ukázal, že jste jednička?

Ne. Já tuto znakovou řeč moc nepoužívám. To možná někde v Palermu.

* HN: Jste jedním ze symbolů otevřenější, »nové ODS«. Těšíte se na to, až se premiér naučí všechny své oponenty urážet jako Miloš Zeman, jak slíbil ve sněmovně?

Měl jsem možnost už několikrát být s premiérem v zahraničí, například na summitu Evropské unie. A choval se opravdu velice profesionálně.

* HN: Jsou profesionální i gesta a řeči, o nichž mluvíme?

On byl po osm měsíců vystaven velmi obtížné situaci. Klobouk dolů, jakým způsobem ji ustál. Těžko si dokážu představit mnoho lidí, kteří by si tak důsledně stáli za svým. Jestli se občas potřeboval trošku uvolnit v tom napjatém adrenalinu, je to jeho gusto. Koneckonců, když se do toho pražského sterilního prostředí přinese trošku té valašské neformálnosti, tak nám to nemůže uškodit. To neznamená, že někdy nepozdvihnu obočí. Já jsem samozřejmě nepřišel do české politiky z valašských hor. Můj příběh je jiný, ale nemyslím si, že by premiér této zemi škodil. To rozhodně ne.

* HN: V Senátu jste hlasoval proti vydání předsedy lidovců a vicepremiéra Jiřího Čunka, stíhaného teď za korupci. Máte snad nějaké přímé důkazy, že jeho kauza je politicky manipulovaná?

Nemám přímý důkaz a neměl jsem ani čas se s tím detailně seznamovat. Dal jsem na mínění lidí, kteří se tím do hloubky zabývali, třeba na senátora Štětinu, kterého si vážím. Na základě věcí, které jsem četl, jsem se rozhodl hlasovat proti vydání.

***

Když premiér do pražského sterilního prostředí přinese trošku té valašské neformálnosti, tak nám to nemůže uškodit.

Alexandr Vondra (46)

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Od mládí působil v disentu, stál u zrodu časopisu Revolver revue a pod pseudonymem Dr. Sax von Drak byl manažerem rockové skupiny Národní třída. V roce 1989 byl mluvčím Charty 77 a strávil devět měsíců ve vězení. Po listopadu 1989 se stal poradcem prezidenta Havla pro zahraniční politiku, v letech 1992 – 1996 pracoval jako náměstek ministra zahraničí. V letech 1997 – 2001 byl velvyslancem v USA. Po návratu jej vláda jmenovala zmocněncem pro přípravu summitu NATO v Praze v roce 2002. Ze státních služeb odešel v roce 2003, učil na Newyorské univerzitě v Praze a pracoval pro americkou konzultační společnost Dutko Worldwide. Loni na podzim se stal senátorem za ODS, v první Topolánkově vládě byl ministrem zahraničí. Je ženatý a má tři děti.

Foto autor| FOTO: HN – MARTIN SVOZÍLEK

O autorovi| Lenka Zlámalová, Jindřich Šídlo, www.ihned.cz/autori