Na rozdíl od ČSSD neustupujeme od svého programu

Rozhovor Haló novin s předsedou ÚV KSČM Vojtěchem Filipem

* Už více než měsíc vládne ČR Topolánkova pravostředová trojkoalice. Na hodnocení je krátká doba, ale už z některých náznaků je patrné, že jí půjde především o prosazení záměrů Modré šance, tj. o likvidaci posledních zbytků sociálního státu. Může tomu v této situaci poražená levice nějakým způsobem vůbec zabránit?

Česká republika se nikoliv konečně, ale žel, dočkala vlády. Výsledek voleb a celé následné vyjednávání si přivlastnila ODS, která sice dostala ve volbách přes 30 procent hlasů, ve skutečnosti její program podpořilo zhruba 20 procent obyvatel. Občanští demokraté to nereflektovali a po osmi letech byli lační chopit se moci. Vyjednali to jak s KDU-ČSL, tak se Stranou zelených, která se na rozdíl od svých voličů postavila spíše napravo. Krok, který udělali po převzetí výkonných funkcí, ukazuje, že nejenže budou likvidovat zbytky sociálního státu, ale je zde několik signálů ukazujících na to, že dokonce se chtějí chopit moci natrvalo. Nebudu mluvit o »blbé náladě« Václava Havla ani o »studené válce« Václava Klause. Dokonce ani nebudu jako Jiří Čunek připomínat 50. léta. Připadá mi, že se zhlédli v hesle o »zostření třídního boje« – znovu roztočili lustrační kola, kauzy, které mají zásadně politické, nikoli ekonomické pozadí. A to proto, aby to nezasáhlo ty, kteří jsou u moci. Přitom nejde o »třídní« boj, ale jen o boj o moc. Používání policie v politické práci jsme zažili už v průběhu volební kampaně. Tehdejší vrchol policejní práce byl kolem Kubiceho zprávy. Potom její nevyšetření, tj. to, co se odehrálo okolo ní. Ale jsou i chyby v rozhodování ČSSD, která při vyjednávání o obsazení Sněmovny nebyla schopna prosadit koncept, kterým by umožnila opozici kontrolovat vládní koalici. Protože hrála na obě strany a neustále se cítila ve vládě. To se nám podle mého soudu vymstí.

* Musí zaměstnanci, důchodci, studenti, mladé rodiny, ale třeba i nemocní lidé pocítit na vlastní kůži dopady této politiky, aby pochopili, oč ODS vůbec jde?

Přímá souvislost mezi volebními preferencemi a životní úrovní není, ale vliv to samozřejmě má. Rozhodování lidí je dáno spíše jejich pocitem a především jejich sociální a životní zkušeností.
(Pokračování na str. 6)

Na rozdíl od ČSSD neustupujeme…
(Dokončení ze str. 1)
Více jde o to, že politikům před volbami, ale i těsně po nich důvěřovali, a leckdo tuto důvěru výrazně zklamal. Evidentní je třeba otázka důchodové reformy. Když byla zablokována právě KSČM před volbami 2006, tato reforma lidi přestala strašit. Sice je to zajímá, ale mladí si řeknou – bude to za dvacet třicet let, takže se jich to dnes moc nedotýká. A ti, kteří už mají životní sociální zkušenost, zase říkají – reforma není pro nás, ale pro ty, kteří přijdou po nás. Další věc – hodně lidí vnímá otázku zdravotní péče. Zase reagují zejména ti, kteří mají zkušenost v rodině. Když je třeba někde epidemie, týká se určitého procenta populace a stejně se většiny občanů nedotkne. Je to samozřejmě zásadní věc pro ty, kteří se zajímají o celkové životní a politické klima. Rychleji zradu politika vnímají všichni. Nezávisí na životní úrovni. Ale na tom, že někdo rozhoduje za mě – protože jde o zastupitelskou demokracii -a začne rozhodovat tak, jak jsem si vůbec nepředstavoval. Před volbami mi to neříkal. Případně na mou otázku nereagoval nebo odpovídal úplně jinak, než se nyní chová. Evidentní je to u Strany zelených. Ti nejdříve tvrdili, že jsou rozhodně pro referendum k základnám. Teď říkají, že referendum ani nemusí být, když základna nebude jen americká, ale bude ve prospěch NATO. Martin Bursík šel nedávno až tak daleko, že v médiích asi nechtěně řekl, že Evropa si základnu zaplatí ve Spojených státech: za peníze evropských daňových poplatníků dáme vydělat americkým firmám, aby nám nastavěly v Evropě radary, které náš kontinent ani nebudou chránit. Radar musí být totiž předsunutý tisíce kilometrů před územím, které má ochránit. Připadá mi to hodně nefér k těm, kteří nemohou rozeznat technologii onoho systému. Pravděpodobně nikdo nečekal, že se tak oněch šest poslanců Strany zelených zachová. Vždyť je volili především levicově smýšlející občané. A ve volbách na tom ztratily dvě klasické levicové strany – KSČM a ČSSD. Znovu opakuji – a říkám to stále už od 4. června: volby do Sněmovny v ČR nevyhrála pravice. Přesto, jak je to klasické od roku 1998, se vlády právě ujala.

* Na levém politickém spektru je pro KSČM sociální demokracie nepochybně konkurenční stranou. Přesto však postavit hráz proti pravicové asociální politice ODS je možné jen ve spolupráci obou levicových stran. Souhlasíte s tím? Pokud ano, jak si takovou spolupráci představujete? A jaké máte výhrady k té dosavadní?

Je pravda, že naším protivníkem není sociální demokracie. Protivníkem KSČM je pravice, představovaná Občanskou demokratickou stranou, případně KDU-ČSL. ČSSD je pouze naším konkurentem ve volbách. Naše programy si konkurují v tom, jak si představujeme nejen nejbližší kroky v udržení a výstavbě sociálního státu, ale také v tom, jak chceme překonat současné rozpory. Sociální demokracie je chce překonat jenom zčásti a my říkáme, že je potřebná změna systému ve prospěch většiny občanů. Máme v programu nejen větší míru solidarity, ale i samosprávy. Nejsme tak etatističtí jako ČSSD, která se spíše spolehne na klasický státní mechanismus. My říkáme, a také to děláme v naší politické práci, že pro nás je důležitá otázka samosprávy a iniciativy lidí tak, aby se překonaly rozpory současného světa. Spolupráce je dána tím, jestli jsme nebo nejsme společně v opozici. Koalici si politická strana vybírá, ale v opozici se s někým octne. V minulém volebním období jsme byli v opozici s ODS. Spolupráce nebyla nijak formulována, ani by to od nás nebylo odpovědné. Ale ve chvílích, kdy vládní koalice chtěla zasáhnout politický systém a omezit opozici, měli jsme společný zájem, aby se tak nestalo. Šlo jen o tento úzký okruh. Nyní jsme v opozici s ČSSD a můžeme spolupracovat na věcech, které jsou ve společném zájmu.

* Oč konkrétně jde?

Minimálně jde o obranu sociálního státu, protože jeho demontáž je smyslem práce neoliberálních politických stran. A ODS je podle mě nejen neoliberální, ale silně konzervativní politickou stranou. Dokonce konzervativnější než klasické konzervativní strany v Evropské unii. Ukazuje se to i na jejím postavení a krocích, které vedou k vyvedení frakce občanských demokratů z evropské pravice v Evropském parlamentu. To jsou vážné věci, ale většina lidí je nevnímá, protože se jich přímo nedotýkají. Výhodou je, že KSČM při svých šesti europoslancích má jednak nejpracovitějšího europoslance – Evropská liga, organizace fungující v Ženevě, která se zabývá podporou ideálů, na nichž je založena Evropská unie, vybrala podle tří kritérii nejaktivnější poslance Evropského parlamentu. Mezi českými europoslanci »zvítězil« Jaromír Kohlíček. Ale celá naše šestice patří obecně k nepracovitějším z celkem 24 poslanců EP za Českou republiku. My část věcí můžeme přece jen přenést do českého prostředí tak, abychom upozornili na snahy pravice u nás i v Evropě.

* Můžete se ještě vrátit k oné míře možné spolupráce mezi KSČM a ČSSD?

Často se mi vyčítá, že jsme vůči ČSSD nečitelní. Ale my jsme velmi čitelní. Vždycky totiž dodržujeme volební program. Nikdy jsme od něj neustoupili. To zdůrazňuji. Znovu připomínám např. majetková přiznání. Sociální demokracie ve prospěch svého postavení – nikoli opoziční, ale vládní strany – však byla ochotna svůj volební program vyměnit a okamžitě předložila Agendu 2010. Tak vstřícnou vůči pravici, že znamenala úplnou změnu volebního programu a vypovězení programu, s nímž šla ČSSD v roce 2006 do voleb. Stále tedy platí už dokola opovídané heslo: Chce-li český občan, aby ČSSD plnila svůj volební program, musí volit komunistickou stranu. Jen ta dokáže druhou levicovou stranu přimět k plnění levicového volebního programu. K tomu, aby slova přeměnila ve skutky.

* Letos poprvé se po volbách vyskytla možnost, že by v ČR vládl kabinet za podpory KSČM, a to díky vyjádřením předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. I za jeho předchůdců takové možnosti byly -v minulém volebním období měly obě levicové strany ve Sněmovně 111 mandátů, oni to však vylučovali. Nezdá se vám, že v ČSSD došlo v poslední době přece jen k určitému posunu, třebaže bohumínské usnesení stále nehodlají zrušit?

Samozřejmě, že jde vždycky o to, kdo je v dané době vedoucím představitelem sociální demokracie. Jsem rád, že většina členů a voličů ČSSD bere spolupráci s KSČM jako základní věc. Skutečnost, že tento názor zvítězil ve vedení sociální demokracie, je ukázka toho, že zde společné programové věci existují. Vstřícnost od Jiřího Paroubka byla svým způsobem dána tím, že chtěl, aby ČSSD zůstala vládní politickou stranou a viděl, že vývoj ve společnosti nesměřuje k vítězství pravice. Že se to nakonec stalo přechodem Strany zelených k pravicové politice, je jiná záležitost. My jsme ovšem mnohem efektivnější spolupráci s ČSSD měli za Miloše Zemana. A to za takových poměrů ve Sněmovně, kdy vládla jednobarevná vláda ČSSD tolerovaná občanskými demokraty (tzv. opoziční smlouva -pozn. redakce) a levice měla dohromady 98 hlasů. Přesto se nám podařilo prosadit řadu věcí a nastartovat záležitosti, které se dnes ukázaly efektivní. Ať už jde o regionální rozvojové programy, podporu exportu včetně podpory investic. O tom nemohlo být po osmiletém vládnutí pravice, představované občanskými demokraty, ani řeči. Jen připomínám také Klausovy balíčky v roce 1997. Vím, že to už je deset let, ale to byla realita, stát byl tehdy před krachem. A nakonec to byla levice, která zemi vyvedla z krachu. My jsme připraveni kdykoli ke spolupráci. Jsme rádi, že je s kým spolupracovat, pouze nemáme rádi, když nám někdo radí, jak to máme dělat. Jsme suverénní politickou stranou, která sociálním demokratům také neradí, co mají dělat. Ale ochotni ke spolupráci jsme.

* Co musí udělat KSČM pro to, aby uměla lépe čelit zoufalé antikomunistické propagandě a vymývání mozků zejména mladých lidí? Jde mi o neustálé mluvení o zločinnosti minulého režimu, pokusy o zrušení KSČM, iniciativy senátorů Mejstříka a Štětiny, kteří pořád omílají, že KSČM je nedemokratická strana a snaží se ji vyčlenit na okraj politického spektra.

Antikomunismus vytvářejí lidé a čelit mu mohou také jenom lidé. Jestliže někdo něco vymyslí proti nám, my musíme správně reagovat proti jejich výmyslům. Antikomunismus je svým způsobem historická kategorie. Oni mají strach. Ti, kteří nemají čisté svědomí, mají strach z toho, že by poměry ve společnosti mohly být uspořádány spravedlivěji a oni by pak nemohli těžit nejen z práce, ale i z malé obranyschopnosti jiných. Základními hesly levice a komunistického hnutí jsou: humanita, rovnost a solidarita. Ale ti, kteří si zvykli na to, že budou těžit z práce jiných, případně z toho, že jiní nemají tolik informací, aby se mohli efektivně bránit proti nátlaku druhých, nebudou chtít míru solidarity. Budou ji nahrazovat charitou. To je ten základní rozdíl. Vždycky nějakou pomluvu nebo výmysl najdou, aby bránili skutečné rovnosti. Ne před zákonem, ale ve společnosti. To se zajišťuje opravdu velmi těžko. Přitom nikdo nemluví o rovnosti jako o jakémsi zglajchšaltování lidí. Lidé se sice rodí sobě rovni, ale každý je individualitou. A to je právě záležitost humanistického ideálu marxismu, který nebyl vždycky v reálu prvního pokusu o socialismus, respektován. Onen systém vytvářeli zase jenom lidé a ti jsou chybující. My na to můžeme odpovědět stručně a zásadně – nejsme tak hloupí, abychom opakovali chyby, které vedly k tomu, že komunistická strana ztratila důvěru mezi občany. To je nejzákladnější odpověď. Na jednotlivé výmysly se dá dost těžko odpovídat. Pomluva žije vlastním životem a se skutečností nemá nic společného. Takže pokud někdo mluví o zločinech minulého režimu, já bych mohl jmenovat zločiny tohoto režimu a bylo by jich mnohem víc.

* Proč se podle vás tolik let od listopadu 1989 vytahuje, že tu herec Kanyza, pak zpěvák Nohavica, nejnověji expremiér Tošovský si zadali se státní bezpečností, vznikne senátní komise pro posouzení ústavnosti KSČM atd.? Je to proto, jak říkáte, že pravice má strach ze změny?

Ano. Kdyby uměli řešit problémy společnosti, přece by si nemuseli uměle vymýšlet strašáka na lidi. Aukázali by, že umí lépe řídit společnost, než to uměli vůdcové komunistické strany před listopadem 1989. Ale oni to dělají mnohem hůř. Je to vidět na zhoršování životní úrovně, na obrovské kriminalitě, která vzrostla oproti roku 1989 o 400 procent.

* Vzpomínám si, že po roce 1990, když kriminalita rostla, ministr vnitra Jan Ruml říkal, že je to daň demokracii…

To je přece nesmysl. V demokracii fungují mechanismy, které jsou vlastní demokratickým hodnotám. To znamená, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda jiného. A to současná společnost nezabezpečuje. Tlak na to, aby náklady státu platili ti nejchudší, neustálé snižování přímých daní – což pomůže bohatým, a tlak na zvyšování nepřímých daní -což nejvíce pocítí chudí, je jasně nesolidární, individualistický a dokonce velmi nebezpečný systém pro společnost. Tu tím rozvrací. Antikomunismem vlastně ti, kteří ho hlásají, zakrývají vlastní nedostatky. Když se podíváme na webové stránky pana Mejstříka nebo pana Štětiny, zjistíme, že oni nic jiného nedělají. Nemají ve své senátorské činnosti žádný jiný výkon. Pro občany nic jiného neudělali. Většina lidí také jejich aktivity odmítá. Navíc oba mají tak pohnutou historii, že se na ně nejlépe hodí heslo -Poturčenec horší Turka.

* Co je třeba udělat pro to, aby výstupy KSČM a jejích politiků byly vyargumentované a přesvědčivé pro veřejnost? Setkáváme se i s tím, že komunistický politik neumí v médiích odpovědět na demagogii pravice – že minulý režim náš stát zadlužil, socialistické zdravotnictví bylo katastrofální, stavěly se jen králíkárny, naše zboží bylo v zahraničí nekonkurenceschopné atd. KSČM organizuje každý týden tiskové konference, ale novináři na nich mnohdy neslyší informace a reakce s jasným, srozumitelným a stručným stanoviskem. Ataké aktuálním stanoviskem. Jako příklad uvedu téma přebytku důchodového účtu. Většina novin to mlžila, poslanec KSČM Miroslav Opálka udělal rozbor, vydal stanovisko. Neměli jste právě k tak důležité věci okamžitě svolat tiskovku?

Výstupy všech lidí, kteří hovoří za KSČM, jsou pochopitelně rozdílné. Je to dáno tím, že KSČM hledá nové tváře. Nevystačíme jen s poslanci. Pokud má KSČM mít vlastní tvář, musí ji mít prostřednictvím práce zastupitelů v obcích, krajích, členů českého parlamentu, případně europoslanců, odborných mluvčí. Ti odpovídají za realizaci politiky. Po zkušenostech, které nás stály i část výsledků ve volbách, jsme zajistili psychologické školení, školení rétoriky pro poslance. Uděláme to i pro zastupitele obcí a krajů. Vytvořili jsme i teoretické práce, aby naši politici byli nejen srovnatelní, ale lepší než jejich kolegové z ostatních politických stran. Jde-li o poslanecký klub, tam se efektivnost práce zvyšuje pomalu a já tomu rád nejsem. Je třeba mnohem rychleji využít toho, že klub je schopen minimálně v legislativní činnosti, v odborném zázemí, správně reagovat na jednotlivé podněty ze společnosti a dokonce přinášet nová témata k diskusi. Ale je pravda, že přenos těchto témat do médií je složitý. Když přijdeme s nějakým tématem, které je ve společnosti opravdu žádané, kromě Haló novin ho nikdo jiný nezveřejní. To je případ třeba onoho přebytku důchodového účtu. Je chyba, že děláme jen plánované tiskové konference. Když se objeví nějaká aktuální zpráva, má k tomu být tiskový výstup. Máme odborné mluvčí pro jednotlivé resorty, stejným způsobem to chceme udělat v krajích. Pokud nebudeme reagovat, nebude nás vidět. Alidé budou naslouchat propagandě, zaměřené proti nám.

* Uznáváte, že musíte reagovat aktuálně, nikoli jen na plánovaných čtvrtečních tiskových konferencích. Ale vy jste přece předseda ÚV KSČM, máte místopředsedy atd. Jinými slovy – jste šéf, který si musí dupnout, aby se tak dělo.

Existuje plán naší práce, ale ten se mění podle aktuální situace. Přiznávám, že ne dostatečně. To říkám zcela vážně. Rozebírám to nyní s vedením strany i s tiskovým odborem, s tiskovou mluvčí. Tisková konference minulý týden byla třeba o splnění slibu KSČM vůči občanům. Předložili jsme nový zákon o jednorázovém referendu o umístění prvků americké protiraketové obrany v ČR a zákon o ztrátě mandátu poslance či senátora. Potěšilo mě, že lidé si všimli toho, že se snažíme bojovat proti plýtvání s veřejnými prostředky – jde o naši iniciativu o vytvoření sněmovní vyšetřovací komise ke kauze Kapsch. Počátkem týdne, když jsem byl v rozhlase, se mě na to jeden posluchač zeptal. A bylo vidět, že lidé nevědí, že proti tomuto plýtvání bojuje klub KSČM ve Sněmovně už od jara 2005. V minulosti jsme prosadili k této věci zvláštní bod jednání na schůzi Sněmovny – bohužel nebylo přijato žádné usnesení, takže vláda mohla postupovat dál. Dvakrát jsme navrhli zřízení vyšetřovací komise atd. Jedna věc jsou konkrétní vystoupení na našich tiskových konferencích a s jednotlivci to řešíme, druhá věc je, že kromě Haló novin nejsme schopni objektivní informaci o práci KSČM v médiích prosadit. Klub připravuje řadu dalších legislativních návrhů, znovu např. pracujeme na zákonu o českém jazyku, zákonu o majetkových přiznáních.

* Většina občanů ČR je proti umístění americké radarové základny na našem území. Ruský prezident Putin minulý víkend v Mnichově řekl, že USA porušují závazky uzavřené mezi Východem a Západem na počátku 90. let při rozpuštění Varšavské smlouvy. Hrozí světu nová studená válka, další kolo zbrojení?

Média v České republice podle mého soudu velmi nesprávně informovala o skutečném průběhu mnichovské schůzky. Za prvé to berou tak, jako bychom se my zaštiťovali Ruskou federací. Prezident Putin docela jasně ve svém projevu řekl, že ho radar nezajímá, protože jejich balistické rakety to nezachytí. Upozorňoval, že závody ve zbrojení vzniknou jinde. Že americká politika – a na to američtí představitelé neuměli vůbec odpovědět – vede jiné státy, které se cítí ohroženy neexistencí mezinárodního práva, k tomu, aby se vyzbrojovaly proti útoku USA. Protože je nikdo jiný neohrožuje. A to kromě Haló novin a kromě jedné zprávy v Britských listech nikdo poctivě nenapsal. Natož aby to řekla veřejnoprávní média. To je podle mě základní věc. Ataké to zástupcům Českého rozhlasu a České televize vyčítám. Vtomto ohledu jsou otázky našich sousedů – Německa, Rakouska a Slovenska, a pak také těch trochu vzdálenějších – Ukrajiny a Ruska, ale i Francie, legitimní. Ptají se – Proč to děláte, jste snad 51. státem USA, nebo jste součástí Evropské unie? Naposledy takto vystoupil H. D. Genscher.

* Nemluvilo navíc NATO při svém rozšiřování na východ, že v nových zemích žádné alianční základny nebudou?

Ano, v roce 1997 řekli, že tu nebudou žádné základny. Nejpoctivější by bylo, kdyby česká média správně informovala o tom, co bylo řečeno, nevytrhávala věci z kontextu a řekla, že nová kola závodů ve zbrojení roztáčejí Spojené státy, protože nechtějí uznat, že bipolární svět skončil. Jednopolární se neosvědčil, protože vyvolal mnoho válek, včetně válek na území Evropy – Balkán, a na Středním východě. A je nutné řešit svět multipolárně, což znamená, že tu bude nejen síla USA, ale také Číny, Indie, Evropy, Ruska. To bude multipolární svět. Spojené státy americké se musí smířit s tím, že nikdo o sobě nenechá rozhodovat v Bílém domě.

* KSČM už začíná s přípravou svého VII. sjezdu. Co by měl přinést?

Důležitá bude změna, která povede k vyšší aktivitě nejen v základních organizacích, ale zejména těch, kteří realizují politiku. Tedy změna v práci zastupitelů za KSČM, poslanců, získávání lidí pro konkrétní úkoly.

* Můžete tu změnu nějak konkretizovat?

Znamená to využít toho, že ve věkové struktuře do 60 let, tj. v produktivním věku, je dnes v KSČM 25 tisíc lidí. To nemá žádná politická strana. A35 tisíc lidí máme do 65 let. Máme tedy dostatek členů v základních organizacích, kteří mohou realizovat politiku KSČM. Připočtuli bezpartijní, sympatizující, kteří vstoupili na naše kandidátky – a mezi 25 tisíci kandidátů v komunálních volbách jich bylo 30 procent, a pak si vezmu ty, kteří byli zvoleni, vidím, že zde existuje široký kádr těch, kteří jsou schopni naplňovat politiku naší strany. Myslím si, že budoucnost vede právě přes ty, kteří se i v této době zvýšeného antikomunismu nelekli a byli schopni otevřeně vystupovat jménem KSČM. Výraznou změnu potřebujeme od sjezdu v tom, že tam, kde se rozhoduje politicky, tzn. na úrovni obce a kraje, musí být i jasný politický názor. A chceme, aby před sjezdem byly krajské nominační a programové konference, aby naši zastupitelé, kteří budou zvoleni v roce 2008, měli jasný politický mandát od samosprávných orgánů strany.

* Jací lidé v poslední době nejčastěji vstupují do KSČM?

Přichází věková skupina okolo 2425 let. Mladí, kteří už získali první životní a sociální zkušenost – a nebyla dobrá. Pak jsou to lidé kolem padesátky, kteří z různých důvodů nemohli být ve straně. V těchto dvou věkových kategoriích máme největší počet nových členů.

Foto popis|
Foto popis| Vojtěch Filip v Poslanecké sněmovně
Foto autor| FOTO – Haló noviny/Jiří RŮŽIČKA