Myšlenky socialismu nezmizely

Probíhá osmnácté výročí ukončení studené války a svět se nestal, jak bylo prorokováno, mírumilovnější. Kapitalisté se ohánějí lidskými právy, jak jsou nedodržována a porušována hlavně v Rusku, Číně, na Kubě, v Bělorusku, v Iránu a Latinské Americe, zkrátka všude tam, kde se lid chce osvobodit od jha kapitalismu včetně doznívajícího neokolonialismu. Vznikla Evropská unie, která má nastolit spravedlnost mezi národy. Jaké jsou skutečnosti?Zatím se nepřestalo zbrojit, vznikla řada nových válek, viz rozkulačení bývalé Jugoslávie, až po válku v Iráku. Izrael je stále četníkem, který nedovolí skutečnému vzniku státu Palestinců. Zkrátka nic nového pod sluncem. Spojené státy podporují stále místní opozice včetně růžových disidentů. Nového nepřítele si našly v boji proti terorismu. Sami se vydávají za jediný mírumilovný stát, dodržující lidská práva, zkrátka vrchol demokracie. Víme od nepaměti, že jejich cílem je stále více obkličovat Rusko, Čínu, zkrátka velmoci, které by byly konkurencí ekonomickou i vojenskou. V rámci této doktríny má být vybudována i radarová základna na našem území, i když si to většina národa nepřeje. Obkličování se děje od nepaměti a úzce souvisí s expanzivitou kapitalismu. Historickou výjimku tvořil vznik fašistických států v Německu, Itálii a Japonsku, jejímž důsledkem byla druhá světová válka. A pak vznik socialistické soustavy po vítězství v této válce. To byla období, kdy americká hegemonie byla narušena. K likvidaci socialismu vydaly Spojené státy nemálo finančních prostředků, včetně nevídaných propagačních kampaní. Po rozbití socialistického tábora vyhovoval opilý Jelcin, ale ne již Putin, který dělá samostatnou politiku.
Posvěcení celému tomu dění dávají všelidská shromáždění, jako bylo za první republiky Shromáždění národů se sídlem v Ženevě, které nezabránilo vzniku druhé světové války, či OSN a Rada bezpečnosti, která má velmi malou moc, neboť rezoluce, týkající se kupř. Izraele, jsou tímto státem odnepaměti ignorovány. Vliv na ukončení zbrojení je úkol nepředstavitelný. Posledním velkým všelidovým shromážděním je Evropská unie. Ženeva kdysi nezabránila Mnichovu ani druhé světové válce, OSN nezabránila nevídanému zbrojení a všem válkám, které poté druhé následovaly a Evropská unie je zde proto, aby nám určovala kvóty výroby, zvláště té, které byla na světové úrovni a konkurovala. Viz šaškárna s utlumením výroby cukru či masa, kde živé vyvážíme, abychom je pak z Rakouska dováželi. Vskutku výraz demokratičnosti a nezištné pomoci. Co na to říkají naši sedláci, je nezajímá. Tuto prapodivnou hru s námi hrají velmoci, které na úkor malých států si tak vytvářejí svá odbytiště. Zatím u nás vzkvétá nezaměstnanost a naši lidé jezdí za prací do ciziny. Modla peněz se stala denním heslem. Abychom i my měli své barevné, tak k nám jezdí pracovat Slováci, Bulhaři, Ukrajinci, Rumuni a Vietnamci. Jedinečný výraz demokracie a pokroku.
Národy dostaly své zařazení na demokratické a ty »zlé«, mezi které patří v současnosti Irán, Severní Korea, samozřejmě Kuba, Bělorusko a další. Jaká to obehraná písnička. Bude se stále opakovat, dokud bude existovat kapitalismus, současná knuta světa. Situace se zhoršila zvláště po zániku tábora socialismu v Evropě, zásluhou renegátů v čele s M. Gorbačovem. I nám tato situace nastavila své zrcadlo. I my jsme se zasloužili o pád socialismu vlastními deformacemi. Nejvíce padesátými léty, která nám pravice omílá dnes a denně. Otevřely se sejfy CIA, dokonce i v Rusku a u nás. Dovídáme se to, že byly připravovány a uskutečněny různé politické vraždy včetně příprav na likvidaci Fidela Castra. Od nepaměti překáželi všichni kritici kapitalismu i v jejich vlastních zemích. Ostatně to známe i ze současnosti. Jinými slovy studená válka stále pokračuje a půjde-li to takhle dál, můžeme se dočkat i třetí světové. Tento věčný koloběh připomíná román Waltariho Sinuhet, kde ve jménu Amona či Atona šlo lidstvo na smrt. Když řinčí zbraně, Múzy mlčí. Kultura je Popelka. Převracejí se hodnoty, mění se historie, přizpůsobuje se názorům současných vítězů. Ekologové zapomínají na své poslání chránit přírodu, stejně jako křesťané na své desatero. To se hodí pouze před volbami. Vtomto světě marasmu samozřejmě absentuje morálka, etika a estetika. Stejně tak všelidské hodnoty filozofie a pravdy. Takový je současný svět. Jako by se chystala nová SODOMA GOMORA. Zkrátka lidstvo úpěnlivě usiluje o sebezkázu.
My, komunisté, stojíme v příštím roce před sjezdem, který by měl vytyčit nové perspektivy, včetně nastolení socialismu 21. století. Je to otázka vážná a nelehká. Přečetl jsem nejednu úvahu na toto téma levicových politologů a zatím z nich nejsem moudrý. Ukazuje se, že dnes není doba revolucí, ale stále existuje doba kontrarevolucí. Vždy to byl prostředek kapitalismu, jak uskutečňovat své cíle. Jinými slovy, VŘSR se asi těžko bude opakovat, stejně jako u nás Únor 1948. Musíme si uvědomit, že kapitalismus je stále ještě mladý a těžko se bude zbavovat moci. Svět se daleko víc od konce studené války rozdělil na chudé a bohaté. Současně na schopné a neschopné a všeho schopné. Svět se daleko víc rozdělil na párie a plebejce. Jedni žijí na výsluní, druzí v umělých ghettech. Ghetta se nejvíce týkají levice, a především komunistů. Naši odpůrci litují, že po sametu nedošlo k zákazu KSČ, že strana se, byť s obtížemi, ubránila a stále existuje. To straší v hlavách některých pravicových politiků, kupříkladu pánů Mejstříka, Štětiny a dalších. Asi si pánové neuvědomují, že nebýt dělnického hnutí, nebylo by ani první republiky, ani vítězství v druhé světové válce. Nastoupil pustý antikomunismus, který se projevuje nejen v bourání soch či přejmenovávání ulic či jiných objektů, ale vyžívá se v nových antisocialistických zákonech včetně lustračního zákona, v kádrových čistkách či různých nařčeních a seznamech vybraných prominentů o spolupráci s StB.
Jednou z největších chyb strany byla Gottwaldova výzva v květnu r. 1948 ke vstupu do strany. V každé rodině byl komunista. Po únorovém »puči«, jak převrat pravice nazývá, to byl povel ke vstupu různých živlů včetně těch, co se zabývaly osobní kariérou, a hlavně cílem podrývat autoritu strany zevnitř. Poslední spontánní akcí je vytvoření ústavu »Paměť národa« (název se po velké kritice změnil, obsah zůstává). Jeho smyslem je dále špinit nejúspěšnější období budování u nás od vzniku první i druhé republiky. Nebýt toho, nevím, co by naši elitáři rozkrádali. Ještě nedávno byla kritizována vedoucí úloha jedné strany ve státě (myšlena tím komunistická strana), aby po letech totéž v určité obměně uskutečňovala současná ODS. Když kritik porovná tato dvě období, neubrání se dojmu, že ODS opakuje největší chyby KSČ v období kapitalistického budování.
Chtěl bych se ve své úvaze zabývat několika slovy nad připravovaným sjezdem KSČM. To, co stále postrádám od doby »sametu«, je podrobná a sebekritická analýza stranické práce od Února 1948 do roku 1989. Měli bychom se dobrat ke skutečným příčinám zániku socialismu v Evropě. Ještě štěstí, že v Asii a Latinské Americe myšlenky Marxe a Engelse žijí. Nedovedu si představit lidskou společnost bez protiváhy kapitalismu. Není mi lhostejné, že jsme stále my senioři, kteří jsme nezištně budovali novou společnost, nazýváni zločinci, a to těmi, kteří soustavně rozbíjejí republiku, dávají ji všanc cizákům. Zbavují nás národní hrdosti a vlastenectví, deformují náš jazyk a z kultury udělali jako ze všeho kšeft. Kde se vzal nebývalý rozvoj neofašismu i u nás? Různých srazů, propagace symbolů a místních rvaček a výtržností? Komu se hodí do krámu podobné excesy? Anaše vláda němě přihlíží a sem tam výtržníky pokutuje. Komunisty by zakázala, ale neofašisté se jim hodí. Chci se vrátit k našim chybám, které byly příčinou porážky socialismu v Evropě. I naši funkcionáři se kdysi stali národní elitou. I my jsme si vychovali mnohdy své renegáty. My obyčejní straníci jsme nesli svoji kůži na trh a střetávali se s opozicí, zatímco někteří byli zalezlí. Aco bylo nejhorší, byl dogmatismus, který zachvátil naši politickou praxi. Tohle přece ani Marx, ani Lenin nehlásal. Ona každá doba má své křivdy. Přinesla je i ta naše, které nám pravice, kde může, omílá. Myslí si snad současná elita, že v současnosti neexistují? Že nejsou noví Palachové, kteří se ze zoufalství upalují, bez publicity a okázalosti hrdinů? Víte, kolik je zoufalých sebevražd z lidské bídy? Jak bují rasismus? I tím se musí naše analýza zabývat. Aještě jedna důležitá otázka existuje a měla by být předmětem zkoumání. Je to náš národní charakter a povaha, neboť máme v národě jak génie, tak i mrvy.
Přestože myšlenky socialismu v Evropě byly potlačeny, nezmizely ze světa. Žijí především v Asii a Latinské Americe. Ukazuje se, že boj mezi kapitalismem a socialismem neustal a je stejně nesmiřitelný jako byl ve všech dobách. Buď se kapitalismus musí smířit se soužitím s touto filozofií, nebo dojde k třetí světové válce, která by znamenala zkázu civilizace. A když už jsem mluvil o Asii, které patří 21. století, musím především vyzdvihnout pozitivní roli Čínské lidové republiky, která dosáhla za padesát let nebývalých úspěchů v ekonomice a v celkovém rozvoji. V roce 1952, kdy jsem v Číně byl, to zde byly ještě hladomory. Čím to je, že tato velmoc, která má pětinu obyvatel celé planety, dosáhla za padesát let takových výsledků? Je to tím, že země měla a stále má dostatek vůdčích osobností, které jsou schopné tvůrčím způsobem rozvíjet myšlenky socialismu. I oni čelí kapitalistické expanzi. A čínský lid se skládá z obyvatel, jehož hodnoty jsou v pracovitosti a učenlivosti. Samozřejmě i skromnosti, která je od nepaměti zdobí. Jsou důstojným nástupcem velmoci, která historicky vždy znamenala vrchol v oblasti kultury, ve stavebnictví. Viz jeden ze 7 divů světa, kterým je Velká čínská zeď. Takový je čínský národ, jak jsem jej poznal.