Mně Mašínové vadí

Obracím se na vás se stížností na pořad »Komu vadí Mašínové«, vysílaný českou veřejnoprávní televizí na druhém programu dne 7. 2. 2006.
Ano, i mně vadí Mašínové. Vadí mně, ale také stavba celého pořadu, který nebyl ničím jiným než glorifikací jejich činů. Terorismus, jehož se dopouštěli proti řadovým občanům, ničení hodnot, získaných těžkou prací a loupež peněz, určených na výplaty zaměstnanců, spojená s vraždou pokladníka, není ničím jiným než zločinem. Tak posuzovali jejich činy tisíce občanů v dané době a velká část veřejnosti je tak posuzuje i dnes. Takový je i můj názor.
Od pořadu jsem očekával, že bude věcným dialogem, v němž si bude divák moci zhodnotit argumenty odpůrců i obhájců. Účastníci, kteří se kriticky vyjadřovali k určené tématice, Ing. Karel Janda, předseda Národní rady Klubu českého pohraničí a dr. Milan Richter, 1. místopředseda Národní rady Klubu českého pohraničí však po několika úvodních větách z obrazovky zmizeli, a pak jsem již slyšel jen monology pana Štětiny a dalších aktérů, kteří rozdávali lekce z antikomunistické ideologie.
Takto jednostranně pojaté pořady nejsou objektivní. Jsem si samozřejmě vědom stínů let padesátých, ty obhajovat nechci a nechci ani bránit jejich kritice. Nebyly ale jediným a převažujícím rysem té doby. Tehdejší režim dbal na sociální hlediska a měl silnou podporu zdola. Vyznačovala se obětavostí, pracovním nadšením, dobrovolnými brigádami. Velkou angažovaností přispěla ke stabilitě a rozvoji své země mládež. Ničení těžce získaných hodnot a ohrožování života občanů se setkávalo s odporem a s požadavky na zajištění vnitřní bezpečnosti. Vydávat odpudivé činy skupiny dobrodruhů za vůli národa a projev vlastenectví je nehoráznost, která nemůže překrýt pravdivou podstatu věci.