Krátká paměť Libuše Frantové

Z VAŠICH DOPISŮ

Jako dlouholetého čtenáře Haló novin mě znepokojuje vzedmutá vlna vulgárního antikomunismu a návrh senátorů Mejstříka a Štětiny na »zákaz komunismu«, schválený Senátem. Je to voda na mlýn mnoha novinářů, kteří se nestydí za každou cenu vyvolávat protikomunistickou hysterii. Jednou z takových novinářek je i Libuše Frantová.
Přesvědčil mě o tom její komentář, uveřejněný 7. října ve »Slováckých novinách plus«, s názvem »Máme krátkou paměť«, začínající otázkou »Máme se po patnácti letech svobody znovu bát komunistů?«
Myslím si a odpovídám, že takových, jako byl její otec a manžel, určitě ano! Znám tuto paní, ale s určitostí nevím, zda jako redaktorka časopisu »Jiskra« v Benešově u Prahy, byla také členkou KSČ. Její otec plukovník, jako šéfredaktor časopisu »Lidová armáda«, by určitě jako nestraník na tomto postu nebyl. O jejím manželovi Miroslavu, který si vzal její jméno určitě vím, že jako podplukovník byl v posádce Lešany u Prahy, dnes muzeum vojenské techniky náčelníkem štábu dělostřeleckého pluku. Byl členem útvarové organizace KSČ a členem výboru DO štábu.
Od útvaru jsem v roce 1980 po propuštění z ČSLA odešel a v roce 1986 se odstěhoval ze sídliště Chrást n/Sáz. Tam jsem vedle rodiny Frantových bydlel. Do kdy její manžel v posádce Lešany sloužil, nevím. Později jsem jeho hodnost a jméno slyšel z rádia, pracoval na štábu CO v Praze.
Překvapuje mě především to, že novinářka Libuše Frantová, dcera a žena vojáků z povolání ČSLA, se dokázala přeorientovat a z redaktorky okresních komunistických novin se po roce 1989 stala novinářkou, která se dnes snaží rozdmíchávat vášně proti bývalým vojákům z povolání ČSLA a komunistům. Svědčí o tom její články.
Nepamatuji si, že bych byl jako příslušník ČSLA socialismem hýčkán, jak ona píše, ale ve své funkci zástupce velitele pro výcvik jsem musel velmi tvrdě a často v těžkých podmínkách pracovat. Jsem hrdý na to, že jsem mohl 30 let pro klid a mír v naší socialistické vlasti pracovat. Plně se připojuji k vyjádření plk. v. v. Dr. Vojtěcha, CSc., o službě v ČSLA, uveřejněném v Haló novinách 14. 10. na str. 8. Být členem komunistické strany z přesvědčení a pracovat pro lepší budoucnost, bylo vždy a je cílem a smyslem života všech poctivých členů KSČM i dnes. Ani osočování a výpady těch, kteří se dokázali přeorientovat, jejich přesvědčení nezmění.

O autorovi| Podplukovník v. v. František JURKA, Brodek u Konice