Korespondence senátora Štětiny se studentem Matoušem Bořkovcem

Odpověď senátora Štětiny Matouši Bořkovcovi z 12. listopadu 2008

Milý Matouši,

děkuji Vám za dopis a konec konců také za to, že se zajímáte o to, co se u nás dělo za komunismu. Je to s bolševikem pořád stejný boj. Už čtyřicet je zápolení s nimi jakési moje hořké hobby. K mým velkým omylům v době  Pražského jara v letech 1967 a 1968 patřila představa, že se komunistická strana dá zreformovat. Nedá, protože zbavená komunistických hesel, Marxe a  Lenina už není komunistickou stranou. Naše pokusy tehdy o zavedení tržního  hospodářství nebo zrušení ústavního článku 4 a článku 6 (vedoucí úloha  komunistické strany v Československu a v SSSR) byly donkichotské a  zbytečné. Bolševik nikdy nestojí o vlastní sebereflexi a změnu k lepšímu. Co se týče Kundery o kterém se zmiňujete, nepovažuji ten jeden jediný  uváděný dokument za dostatečný k obvinění z udavačství. Všechny tajné  služby světa i policie vyrábí účelově falešné dokumenty k tomu, aby  přinutily vyslýchané k přiznání na základě nesprávných údajů. Vzpomínám  si, jak mne při mnohahodinovém výslechu v Bartolomějské ulici estébáci  tvrdili, že už mají přiznání mého táty, že jim řekl, kdo vše v naší  ilegální skupině pracuje. Mělo mne to přimět k poslušnosti. Samozřejmě, že  lhali, otec jim neřekl nic. Dokument, který uveřejnil Respekt není  Kunderou podepsán a nelze vyloučit, že mohl sloužit právě jako onen  falešný dokument pro kteroukoliv vyslýchanou osobu, která měla získat  dojem, že se už to či ono provalilo. Vsázet na jistotu jen na základě  estébáckých dokumentů je nesystémové a historik by si to neměl dovolit. Tak tolik na vysvětlenou. Srdečně Vás zdravím

Jaromír Štětina

Dopis Matouše Bořkovce senátoru Štětinovi z 10. listopadu 2008

Vážený pane senátore,

děkuju za Vaší otevřenost, s jakou popisujete svůj život za komunistických  dob. Výpověď na příklad taky o tom, jak jste chtěl rozložit KSČ  zevnitř, je cenná. My, kteří jsme to nezažili, si některé věci  dokážeme těžko představit a jenom takto otevřené zprávy o minulosti  nám umožňují aspoň trochu pochopit význam a motivy různých tehdejších  činů. Chápu Vaše rozpaky, o kterých píšete – že nechcete mluvit  o svých minulých „hrdinských činech“ – ale tohle mluvení je hrozně  důležité. Škoda, že to tak málo dělají ti, kteří mají máslo na hlavě – jako naposledy pravděpodobně Kundera. Vážím si toho,  že jste vstoupil do politiky, protože si myslím, že je to svým  způsobem oběť – služba ostatním, pokud se dělá poctivě. Držím  Vám palce ve Vašem politickém působení. Myslím si, že boj proti  současné KSČM je boj o výklad minulosti. Takže to rozhodně není  nic zbytečného. Snad nezní můj email moc přemoudřele. Děkuju  a přeju Vám hodně sil,

Matouš Bořkovec (student)