Kdy vystydnou korouhvičky?

KE DNI

Zhruba každý druhý člověk si u nás v čase ge-neračních proměn zahřál na svém srdci rudou knížku. Zhruba každý druhý člověk nyní ostenta-tivně obrací svou nenávist k předchozímu režimu a ulevuje si poměrně často posměškem,jaké to bylo hrůzné »za bolševika«. Neříkám,že pro některé to takové opravdu nebylo,zejména v jedné nebo ve dvou etapách minulého vývoje. Stejně jako je to začasto zase stejně hrůzné pro mnohé i dnes. A co je na celé věci nejzajímavější,že si tyto výroky osvojili hlavně ti,kdož měnili přečasto svá zabarvení a kteří nám otloukají o hlavu do omrzení,že se ještě včera stály fronty na banány a na maso. Nejeden jim podobný často vzpomene,,jak za »komoušů« krutě trpěl a zkouššel. Je zajímavé,že opravdu čestní a stateční lidé,kteří se po válce vrátili z německých koncentráků před námi,které doma zanechali napospas,nikdy na žádné hrůzy nevzpomínali. Je zajímavé,že ani pozdější hrdinové, kterých každá doba zrodí bezpočet,o svých strastech většinou nahlas nemluvili. Kde se však nyní vzalo tolik bigotních antikomunistů,zejména mezi mými kolegy z profese,mezi žurnalisty?Do čela současného militantního hemžení se v našich dnech dostali nejhlučnější hybridní vůdcové s rudomodrou krví (Štětina,Mejstřík a jejich stoupenci). Kladu si občas znepokojivou otázku,proč tomu tak je a jak bude hlavně zítra?Řekl bych,že bude ještě mnohem hůř,neboť korouhvičky s rostoucí chutí po moci nebudou mít nikdy žádné zábrany. Stejně včera,jakož i dnes!Nedejme se!Jak říká můj slovenský přítel:»Prikrčiť sa,neposrať sa, každé h…o vystydne!«A bude nám vespolek určitě lépe!