K TÝDENÍKU

Qui prodest?

S textem Jaromíra Štětiny v rubrice pod čarou nazvanou Zkraje týdne (TR č. 43/2005) souhlasím bezezbytku, až na ten titulek: Spojenectví. Autor se obává, že zdrcující většinou přítomných senátorů schválený návrh zákona o trestnosti propagace komunismu a nacismu nebude v dolní sněmovně odsouhlasen. Jakousi naději vkládá do toho, že mezi sociálními demokraty (míněno poslanci) „je mnoho slušných a přemýšlivých lidí…“. Jinými slovy: doufá, že k pravicovým a středovým poslancům se při schvalování zákona přidá i dostatečný počet sociálních demokratů. Dovolím si panu senátorovi nalít optimismu ještě z jiného než morálního džbánku. Ať už jsou sociálnědemokratičtí poslanci jacíkoli, určitě to nejsou hlupáci, kteří by nevěděli, že až do uzavření volebních místností nejsou komunisté žádnými spojenci, ale naopak nebezpečnými konkurenty v tomtéž elektorátu. Paroubkovy levicové „side-stepy“ nepramení přece z ničeho jiného než z nutnosti utkat se všude, a v Ústeckém kraji především, nikoli s ODS, ale především s KSČM!
Koho budou volit ti levicově naladění voličové, kteří nebudou chtít jakkoli přejmenovanou KSČM, kteří prostě ztratí šanci volit politický subjekt se slovem „komunismus“ ve štítě? Většina bude logicky volit tu stranu, která má v názvu slovo „sociální“ (když už ne „socialistický“). Proto by každý pragmaticky uvažující poslanec ČSSD měl „všemi deseti“ hlasovat pro zmíněný zákon. Jeho schválení povede zákonitě v nejbližších volbách k většímu počtu mandátů pro jeho stranu, tedy k větší šanci na jeho poslanecké křeslo.
Petr Pavlovský, Praha