K TÝDENÍKU

Politruk jako řemen

K článku senátora Jaromíra Štětiny, uveřejněnému v TR č. 43/2005 pod titulkem Spojenectví, chci poznamenat, že pan senátor je perfektní obraz bývalých komunistických politických zpravodajů, jako byl například Jambor, politruk jak řemen. Z pana senátora tohle ideologické cítění úplně čiší: zákaz komunistů, inkvizice, to dějiny znají moc dobře. Tudy cesta nevede. Na minulý režim většina lidí rychle zapomene, nebude se po něm ohlížet, pokud se jim bude žít lépe. Propaganda je jen žvanění, to uměl už Goebbels. Co je pro běžného nebohatého člověka dnes svoboda? Že si může říkat, co chce? Že může cestovat, když na to nemá? Troufám si tvrdit, že mnoho nemajetných lidí žije dále v nesvobodě. Tehdy nebyla svoboda politická, dnes není ekonomická. Většina lidí se dnes má stejně jak za minulého režimu a hůř o to, že ztratili jistotu, žijí v obavách o práci, u podnikatele si moc kritických slov nedovolí. Amorálnost, která se táhne jak červená nit všemi oblastmi současného života, je také svoboda? Slovo spravedlnost pan senátor zřejmě chápe jinak, než je v povědomí většiny lidí a co skutečně znamená. Lze těžko tvrdit, že máme nyní lepší a spravedlivější život. Společnost se pouze více polarizovala. A nelze říci, že spravedlivě, spíš se vychytrale přesunulo značné bohatství této země do rukou několika všeho schopných jedinců. Měli bychom se snažit vytvářet spravedlivější společnost, ve které se bude žít všem lidem materiálně i duševně lépe, s vědomím, že společnost stojí na morálních a spravedlivých základech, že všechny nešvary a lumpárny jsou spravedlivě postihovány. Za takovou hodnotu jsou slušní lidé ochotni žít i chudě, a přece šťastně.
Jan Bárta

Kdo tu koho vydírá?

Upřímně se připojuji k dopisu manželů Dvořákových (TR 45/2005) – ani já nepotřebuji číst jiné noviny. Na každé číslo Týdeníku Rozhlas jsem zvědavý. Zajímavé a jinde neexistující historické a kulturní informace, texty J. Klímové, Z. Velíška, M. Konvaliny, J. Štětiny a mnoha tolerantních čtenářů vyjadřují i mé mínění. Díky za to, že píší a že jejich názory jsou uveřejňovány. Až mám někdy strach, že tomu tak dlouho nebude. Předpokládám, že z dopisů čtenářů vybíráte to nejpodstatnější a že jejich „projev“ stylisticky upravujete. Pokud ano, zasluhujete pochvalu za vysokou kvalitu takové redakce. Ale pozornosti není nikdy dost. Po přečtení titulku jiného dopisu z čísla 45 – „Proti vydírání ropných šejků“ – jsem si zprvu pomyslil, že někdo snad šejky lituje, ale pak mi došlo, že jde o častý případ dvojznačného významu výrazu ve 2. pádě.
Rudolf Kašpar