Janečkův milicionář a internetové výročí

Asi nejvýznamnější mediální událostí posledního týdne nebylo údajných patnáct či kolik let internetu. Lidem obecným i zákulisím České televize hýbalo prozrazení, že finanční a programový ředitel František Lambert byl před rokem 1989 milicionářem.

A tudíž se stal vrchním ředitelem v rozporu se zákonem. A tudíž musí odejít. A tudíž má generální ředitel Jiří Janeček problém, neboť ho může posléze následovat. Lambert byl milicionářem – do LM nemohl nikdo někoho jen tak zapsat, aniž by to on sám věděl a aniž by souhlasil. Už proto, že se zde zacházelo se zbraněmi na obranu dělnické třídy.

Co o tom napsal Lambert členům Rady? „Nebyl jsem ale v té době hrdina jako můj otec, abych se vzepřel jako on. Měl jsem dva malé syny (dva a půl roku a tři měsíce) a druhým důvodem byl fakt, že jsem si byl vědom, jak obrovskou práci a jaké úsilí stálo mého vedoucího očištění mé osoby. Se vstupem do KSČ jsem automaticky byl zaregistrován do Lidových milicí. … Navíc bylo jasné, že odmítnout byť i formální členství v Lidových milicích znamenalo existenční likvidaci.“

Lambert: Proč jsem byl milicionářem ZDE

Nedostatek odvahy v dobách mládí nahrazoval jejím přebytkem, když se dostal prostřednictvím svého přítele Janečka k ekonomické i mediálně – politické moci. Protože ne Janeček, ale Lambert v posledním roce řídil zákulisně televizi. Prozrazení se proto očekávalo už dlouho.

Jiří Janeček: Jak vyřešit případ příslušníka Lidových milicí ve funkci vrchního ředitele České televize ZDE

Jak to bylo doopravdy s přijímáním Lamberta mezi ozbrojenou pěst dělnické třídy, zjistí možná už jen Bůh. Faktem zůstává, že Lambert získal mediální proslulost jako jedna z prvních obětí nové lustrační vlny, která se povalí českými médii. Vlna prozrazení žádostí o členství v KSČ, příslušnosti ke kontrarozvědce, rozvědce či západním i východním tajným službám se stane mediálním hitem – po nenápadném nástupu nové, minulostí nezatížené generace historiků do centra dění – archivu ministerstva vnitra. Ti vyhlásili válku minulosti s cílem ji poznat. Nejspíše se tak stane. A budou toho plné noviny.

Mediální mýty o revoluci, dobru i zlu padnou. Lambert není první ani poslední, koho jeho vlastní minulost dožene. Senátor Štětina, který tak rád podnikal výpravy do zakázaných oblastí Ruska na pozvání komsomolských, stranických a armádních věrchušek, senátor Mejstřík, který své koketování s SSM při vydávání studentského časopisu Kavárna AFFA také nezveřejnil ve svém životopise, mnozí kapitáni průmyslu, ředitelé nadnárodních koncernů, předsedové politických stran, poslanci i ministři budou nakonec vysvětlovat, že oni nic, to ten systém…

Zdeněk Hrabica: Pokus o občanský portrét senátora Ing. Jaromíra Štětiny: Proti rudé hvězdě a proti modrému ptáku ZDE

Jan Čulík: O „hodném teroristovi“ Petry Procházkové ZDE
Ladislav Žák: K „výročí“ 17. listopadu 1989 – Ztracená generace ZDE

I ti nejvyšší politici napravo i nalevo měli někoho z rodičů na OV KSČ… Lambertova výpověď v sobě nese hluboké poselství o smíření – nikdo nebyl hrdinou, a i ti, kteří dnes kopou do mrtvoly rozpadajícího se gerontosocialismu, kopou mnohdy do svých bratrů, otců a dědů. A řeší si tím aktuální mocenské účty. Co je divného na tom, že ekonomičtí či techničtí odborníci vypracovávali odborné analýzy pro stát? Nikdo nebyl hrdinou.

Štěpán Kotrba: Restaurace státotvorných mýtů ZDE
Štěpán Kotrba: Mediální kýč podruhé ukradené revoluce ZDE
Josef Brož: Co se stalo v listopadu 1989? aneb pravdivý příběh jedné zrušené konference I.II.III.

A minulost mají soudit historici, ne političtí pleticháři kdesi v archivech.

Uhl Janečkovi: „Snažíte vyhnout se své právní odpovědnosti za porušování zákona a činíte to na úkor České televize a jejího dobrého jména“