Ivan Langer jako Velký metař a tvůrce »nové« politiky ODS

Celé povolební období takzvaného »patu« v úsilí Mirka Topolánka sestavit vládu neomezené moci ODS i dosavadní činnost jeho koaliční vlády názorně ukazuje, že vláda (a tedy i ODS) nemá žádnou konkrétní koncepci řešení aktuálních mezinárodních i domácích problémů, nemá cíle, ke kterým by českou společnost chtěla dovést. Jde o chaotickou improvizaci a zoufalou snahu odvést pozornost veřejnosti k zástupným problémům. Začalo to před volbami takzvanou Kubiceho zprávou, pokračovalo personálním zemětřesením na ministerstvu vnitra. Pravidelně je veřejnost zastrašována »možnými teroristickými útoky«, naposled »senzibilní« zprávou o útoku na pražské letiště.
Jako červená nit se touto politikou táhne sílící vlna antikomunistické hysterie všeho druhu. Pevnými sloupy této činnosti jsou senátoři Mejstřík a Štětina, kteří se zřejmě v Senátu ani ničím jiným nezabývají. Je však třeba konstatovat, že vůdčím mužem tohoto »nového zaměření politiky ODS« je Ivan Langer, současný ministr Topolánkovy vlády (ODS). Jeho posledním trumfem je zveřejnění 17 kilometrů svazků spolupracovníků StB. Považuje to za »veřejnou službu«. Podle něj tento projekt nemá být žádným tribunálem posuzujícím míru provinění někdejších spolupracovníků tajné služby. Provinil se konkrétně, málo nebo moc nebo vůbec ne – to je jedno. Hlavně, že je ve svazcích. Nachází v tom podporu. Například bývalý ministr vnitra, lidovec Cyril Svoboda, dokonce prohlašuje, že by soudy o nařčeních ze spolupráce s StB vůbec neměly rozhodovat. Známá »kultivovaná moderátorka« Ester Kočičková v Mf Dnes září: »Souhlasím, ať se všechno otevře, a ať se nám všem všechny staré rány otevřou naráz…« Tak by bylo možné pokračovat. Novým vedoucím mužem, který vytváří koncepci internetového zveřejnění oněch 17 kilometrů svazků Pavel (doufám, že ne Pavol jako Mihál) Žáček, který v srpnu minulého roku nastoupil do funkce šéfa archivu ministerstva vnitra. Je to ten pravý muž. Jako dvacetiletý se v roce 1989 zúčastnil demonstrace na Národní třídě, byl šéfredaktorem Studentských listů, pracoval v Úřadě pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Typický představitel »elity« dnes zhruba pětatřicetiletých, která nemá sociální zkušenost ani z minulosti ani z dneška, živí se politikou a neví nic o tom, jak si většina občanů vydělává na život. Má velké plány. Chce zveřejnit nejenom uvedené »svazky«, ale i přehled asi 15-17 tisíc bývalých pracovníků StB. Velmi lituje, že nejsou seznamy členů Lidových milicí. Snad by rád zveřejnil i statisíce členů KSČ (nebo i KSČM).
Je dobré, že se proti nově zahajovanému »honu na čarodějnice« staví i lidé, které nelze přiřadit ke komunistům a často ani k levici. Například v Mf Dnes Jiří Diensbier. Připomíná, že byl i proti lustračnímu zákonu, protože již měl osobní zkušenosti se svazky StB. Konstatuje: »Zveřejnit svazky, znamená rozpoutat vášně.« Myslím, že podstatu celé akce dobře vystihl Ivan Čulík, šéfredaktor Britských listů. Připomíná slova Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové: »Skandalizace lidí na základě dokumentace od komunistické tajné policie bez individuálních rozhodnutí nezávislých soudů není hodná civilizované demokracie.« Jan Čulík píše: »Celé mi to připadá jako účelová manipulativní akce, jejímž cílem je zakrýt skutečné problémy dnešní České republiky, které politici neumějí řešit.«
Ajsme opět na počátku. Komentátor Jiří Hanák v sobotním Právu napsal, že ve jménu »Otevřené minulosti« se role »Velkého metaře« chopil ministr vnitra Ivan Langer. Celou akci by prý bylo příhodnější pojmenovat akcí »Otevřených kanálových poklopů«.
Samozřejmě souhlasím s tím, aby každý trestní čin v minulosti, v přítomnosti i v budoucnosti byl potrestán podle platných zákonů a nezávislým soudem se schopností posuzovat každý čin objektivně a v příslušných souvislostech. To, co se děje dnes, je však něco jiného. Jiné archivy doma i v zahraničí by musely být zveřejněny a objektivně zpracovány, abychom pochopili minulost. Zatím k tomu »doba« ještě nenazrála.

Foto popis|