Funebráci

Ještě se neusadil prach předvolebních bitev a nevyčichl střelný prach zminometů české (fašizující) pravice, ještě nezaschla krev na ranách, které sociální demokracii a české demokracii obecně zasadily Topolánkovy ostré nože a Kubiceho šrapnely, a už se opět vyrojily šiky bijců, kteří pokračují ve svaté válce proti komunismu. Není divu, že jsou to šiky pana Šinágla, senátorů Mejstříka a Štětiny, že jsou to kyje a obuchy redaktorů Mladé fronty Dnes a jejich fašizujících čtenářů (však je páni redaktoři dokážou pěkně podšprajcovat), tito pánové jsou za svou pinochetovskou práci dobře placeni; překvapuje však, jak rychle a bezprostředně po bitvě, která postihla komunisty stejně jako sociální demokracii, opět podněcují plamínky (které se dokážou rychle změnit v plameny a vatry) redakční trpaslíci Práva fandící právě sociálním demokratům. Je to nanejvýš podivné – ještě včera měli jasnou představu o menšinové vládě ČSSD podpořené rovněž hlasy komunistických poslanců, a dnes už opět a tradičně komunisty pohřbívají.
Jenom několika slovy se o nás otřel Pavel Verner. Vedle právem položené otázky (na niž je tak snadné odpovědět), zda skutečně nikdo ze zelených netouží po ministerském křesle, nastínil budoucnost vlády pod modrou fanglí podmíněně – pokud se ODS nepodaří zkorumpovat jednoho nebo dva ‘teplíky’a Strana zelených nepřestane bojovat proti polomrtvému komunistickému skanzenu. Ten polomrtvý skanzen, pane Vernere, získal přes nesporné ztráty a po neskutečně zavilém a podlém antikomunistickém běsnění téměř 700 000 hlasů. Ai kdyby je nezískal – nejen polomrtví, ale dokonale mrtví měli být komunisté po nacistické okupaci. Vstali však noví bojovníci…
Podstatně dále šel Jiří Hanák, když v Právu perlil takto: Naopak takřka drtivě prohráli lidovci a komunisté. Zatímco však pro lidovce může být hubený volební výsledek jen velmi vážným varováním, pro komunisty to může být předposlední zvonění. Jejich budoucnost je pouze ve sjednocené levici, ta se však nikdy nemůže sjednotit na ‘nepoučitelnosti’ dnešní KSČM. Neprojde-li rychle hlubokým reformním procesem, tj. neuzná-li, že listopad 89 byl i jejím osvobozením, a nepřihlásí-li se k evropské a atlantické myšlence, čeká ji patrně cesta do bezvýznamnosti.
Jiří Hanák se už dávno a opakovaně přiznal. Jeho antikomunismus neplyne z vědeckého zneuznání Karla Marxe, ale z osobní trpkosti a zahořklosti; kdysi byl u komunistů (těžko říci, že byl komunista) a podle znalců jeho působení v Čs. rozhlasu patřil k horlivým a velice snaživým. Takový byl i v pohnuté době r. 1968 a vzal tak na sebe i důsledky svých tehdejších postojů. Komunisté se ho zřekli a vyhnali z rozhlasu. »Vzali mi dvacet let plodného života,« řekl několikrát. Nehodlám na tomto místě hodnotit stranické prověrky na počátku 70. let a jejich důsledky. Dělal jsem to v době, kdy to mělo smysl a dalo se něco napravit, a byl jsem za svoje pojetí a styl stranické práce často popotahován. Na rozdíl od Hanáka jsem však byl a zůstal jsem komunista, a to i v tragické době listopadu 89. Také jsem za to nesl důsledky – byl jsem (podobně jako Hanák) před 16 lety vyhozen z práce (ještě se to dvakrát opakovalo). Můj dnešní odpor proti kapitalismu však není důsledkem osobní trpkosti a jakousi vendetou za vlastní zpackaný život. Je výrazem přesvědčení, že kapitalismus je mor lidské morálky, činí z lidí vlky, žene je do válek a hubí po milionech, vysává z pracujících celého světa morek jejich nejlepších schopností a trestá je nezaměstnaností, odcizením, utrpením a bídou, negramotností a obrovskou dětskou úmrtností v důsledku hladu a nemocí, tedy jevy nedůstojnými ‘osvíceného’ 3. tisíciletí.
Hanák naopak považuje atlantickou vazbu, tedy války vedené pod hvězdnou vlajkou všude po světě, kde je cítit ropa a zisk, a kde jsou ‘ohroženy’ zájmy americké supercivilizace, za světlou budoucnost lidstva, u které nesmí Češi rozhodně chybět. A protože s tím komunisté (zásadně, rozhodně a na věčné časy) nehodlají souhlasit, mají se hluboce reformovat. Pane Hanáku, právě ztotožnění se s vaší projekcí budoucnosti by nás vedlo do bezvýznamnosti. Na to, aby lízali americké zadky, jsou v Čechách jiní, my, komunisté, to nejsme a nebudeme. A pokud jde o nutnost (zase nám někdo klade podmínky, co musíme či smíme) uznat, jak nás listopad 89 ‘osvobodil’, jděte se s touto naivitou jednou provždy bodnout. Komunisté nehodlají hodnotit Listopad podle jeho hesel, ani podle toho, že je málem zahnal do ilegality, ale jen a jedině podle toho, co ‘nadělil’ této zemi. Podívejte se všude kolem. Hledejte český průmysl, hledejte slušné politiky, hledejte úrodné lány a já nevím co ještě. Namísto toho potkáte mistry a dělníky, kteří se v německé fabrice v Čechách musí učit německy, potkáte pana Kalouska, Kasala a Cyrila Svobodu, a na druhém rohu narazíte na ostrostřelce, který slibuje noc ostrých nožů a zahání komunisty, včetně vlastního otce, do děr. A na českých lánech se nejvíce daří pýru a koukolu, případně oblíbené ‘trávě’ pro fetující českou mládež. Za takové ‘osvobození’ vám pěkně děkujeme.