Dějiště světové politiky tentokrát nevzrušeně spalo

Ve chvíli, kdy se dvacítka černých vozů řítila uzavřenou Evropskou třídou z ruzyňského letiště do centra města, se před rezidencí amerického velvyslance skupina anarchistů strkala s policií. Tou dobou nebylo jisté, kolik dalších rebelií během návštěvy amerického prezidenta v Praze ještě přijde.
Dlažební kostky létající ulicemi, početné skupiny demonstrantů držící policii v pohotovosti, vylidněná magistrála, zavřené obchody – nic z toho se však při letošní návštěvě planetárního vůdce nekonalo.
Všechna místa, kam vkročila noha nejmocnějšího muže světa, sice byla pečlivě střežená, zbytek města však jeho návštěvu takřka neregistroval. Žádné procházky státníků po Karlově mostě, žádné hraní na saxofon v Redutě. Praha jako dějiště světové politiky tentokrát spala. Z letargie ji nevytrhly ani poklidné protesty proti radaru a Bushově politice, ani demonstrace na jejich podporu.
Skupiny policistů před Černínským palácem, kde se konala demonstrace iniciativy Ne základnám, a před americkou ambasádou, kde měli sraz mladí komunisté, zívaly únavou. Obě prostranství byla brzy vylidněná a muži v uniformách už jen čekali, až jim »padne«. Službu své vlasti proklínali. Vadilo jim, že dostali rozkaz přijet z různých koutů republiky a že jim přesčasy nikdo nezaplatí. »Pro mě není Bushova návštěva žádná pocta, ale komplikace. Mohl jsem být s rodinou,« zlobil se jeden z nich. Jeho kolegové zatím ujišťovali dvě zatoulané turistky, které se zalekly zábradlí před ambasádou, že se na Petřín bez problému dostanou. V ulicích v centru byl klid.
V poklidné atmosféře polevila i ostražitost policistů. Dostat se do hotelu Hilton, kde George Bush nocoval a kde jednal s předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem, se proti minulému dni nejevilo jako složitý problém. Policisté sice stále zastavovali chodce a ptali se, kam jdou, ale skoro nikoho nelegitimovali.
Aktivisté z Greenpeace včera kolem osmé hodiny ráno vypustili poblíž Karlova mostu heliový balon s nápisem »72 % say no radar,« což byl odkaz na momentální stav českého veřejného mínění, a vypluli v nafukovacích člunech na Vltavu. Praha se pozvolna probouzela.
Před hotelem Hilton se po Bushově dopoledním odjezdu atmosféra uvolnila. »To víte, že funguje, vždyť sem dojel,« smál se jeden z policistů při otázce na obrněný transportér, ne nepodobný tomu, který donedávna stával před Rádiem Svobodná Evropa.
Dostat se do hotelu se oproti minulému dni nejevilo jako složitý problém. Policisté stále zastavovali chodce a ptali se, kam jdou, ale na rozdíl od pondělka skoro nikoho nelegitimovali. Nechat se navigovat po Praze už ale problém byl. »Kdybyste chtěli třeba po Ústí, tak jo, ale tady my se nevyznáme,« svěřuje se uniformovaná posila ze severu Čech.
Odpoledne trochu ožilo Václavské náměstí: asi stovka lidí přišla podpořit George Bushe. Nehlídaly je desítky těžkooděnců jako v případě protibushovských protestů, ale jen několik řadových policistů a policistek. »Podpora americké základny je pro nás záležitostí osudovou. Nedejte se zmást ideologickou nenávistí proti Spojeným státům, kterou způsobují komunisté,« vyzýval Jaromír Štětina. Na náměstí stálo i několik pamětníků, kteří zažili projev prezidenta George Bushe staršího v roce 1990. »Tehdy jsme z toho byli velmi nadšení. Když mluvil o demokracii a svobodě slova, připadalo nám to jako pohádka. Dnes už to tak horlivě nebereme, ale já pořád v americkém prezidentovi vidím určitý druh záchrany demokracie,« srovnal prezidentské návštěvy otce a syna pamětník Jaroslav Jódl.

O autorovi| Kateřina Mahdalová, Vladimír Šnídl www.ihned.cz/mahdalova