Stavění a ničení pomníků jako projev politické kultury

Shodou okolností v krátkém časovém odstupu televize vysílala dvakrát o pomnících. Jednak to byly záběry osekávání symbolu se srpem a kladivem z pomníku na pohřebišti sovětských vojáků v Brně za asistence zástupce starosty, jednak reportáž s příklady »pomníků«, které si staví někteří poslanci ve svých volebních obvodech. Obě záležitosti mají společný znak v tom, že jde o utrácení peněz z veřejných fondů v zájmu zvyšování osobní popularity. Pokud pan Pelán v Brně zaplatil dělníky osekávající pomník z vlastní kapsy, tak se mu předem omlouvám. Ale pochybuji, že zaplatí také fakturu za opravu poškozeného pomníku. Takové práce jsou dnes hodně drahé, a kromě toho to asi nebude natáčet televize. Pánové Langer z ODS a Schuster z KDU-ČSL na rozdíl od pana Pelána pomníky nepoškozují, ale staví, a to v podobě přepychových tenisových kurtů, golfových hřišť, tělocvičen pro organizaci Orel a dalších objektů, které budou spoluobčanům v jejich volebních obvodech dlouhodobě připomínat jejich působení v politice. Hrdě se hlásí k tomu, že peníze urvali ze státního rozpočtu.
Obě formy zneužívání veřejné funkce k dosahování osobního prospěchu jsou důsledkem skutečnosti, že u nás většina pravicových politiků považuje svoji činnost za formu podnikání. Asi je dosud nenapadlo srovnat profesi politika s jinými obory činnosti. Byli by asi překvapeni, že při hodnocení podle ekonomických, sociologických a etických kritérií je politice nejblíže prostituce. Významnější rozdíl je pouze v legalitě obou profesí, ale legislativa se dá snadno upravit. V italském parlamentu určitou dobu úspěšně pracovala prostitutka Cicolina, a moc nechybělo, aby naší republiku reprezentovala v Evropském parlamentu také populární Dolly Buster. Konečně, obě profese se snaží občany (marně) přesvědčovat, že jejich činnost je službou veřejnosti. Obyčejní lidé si však pořád tvrdohlavě myslí, že ve zmíněných případech jde o svinstvo.
Vobou profesích u nás může talentovaný člověk vyniknout, aniž by k tomu potřeboval odbornou průpravu. To pak vede k tomu, že až do funkcí ministrů se dostanou lidé, kteří mají jen mlhavé tušení, co je náplní jeho resortu a většinou neznají principy řízení, které je nezbytné respektovat, má-li státní aparát fungovat. Takový kapitán Vodička (ODS) byl přímo školní ukázkou, jak může byrokrat-diletant ve funkci ministra zkomplikovat systém, zmnohonásobit počet úředníků a zvýšit výdaje z rozpočtu, aniž by se to projevilo zlepšením sociálních poměrů. Vsoučasnosti takové mimořádně destrukční schopnosti projevují kromě premiéra také ministři zdravotnictví, vnitra, obrany a místního rozvoje. Nezávidím těm, kdo budou napravovat jejich řádění. Spoušť po orkánu Kyrill se napravuje snáze.
Spolu s nízkými nároky na odbornou přípravu se naše politická scéna vyznačuje i nízkou mentální úrovní mnoha našich politiků. Ministr Karel Schwarzenberg v souvislosti s vandalismem místostarosty v Brně konstatoval, že v každém národě je určité procento pitomců. Má pravdu. Ale proč právě z této menšiny volby vynášejí do nejvyšších funkcí takové veleduchy, jako jsou v současné době Štětina, Mejstřík, Langer, Parkanová, Čunek, Julínek, a jiní? Kdybych vyjmenoval další podobné politické karikatury za celou dobu od listopadu, narostl by tento článek do nepřijatelných rozměrů. Mentální vadnost u těchto lidí není způsobena nedostatkem inteligence. Naopak, někteří mají i vysokoškolské diplomy. MUDr. Macek, který mentálně patří do stejné kategorie jako výše jmenovaní, se dokonce právem pyšní mimořádně vysokým IQ. Ale pohlavkování ministra na veřejnosti nesvědčí o přiměřeném sebeovládání. Při existenci povinného všeobecného zdravotního pojištění, by mohlo zavedení plateb v hotovosti u zubaře být ve státech se stabilizovaným právním prostředím považováno dokonce za zločin. Mentální retardace politiků-podnikatelů se projevuje nejen poruchami vnímání sociálního prostředí, ale může být příčinou nekritického uctívání a nenávisti. Primitivům postačí k vyvolání takových emocí symbol. Hákový kříž, křesťanský kříž, srp a kladivo, prsty otevřené do písmene V, runy SS, portrét Che Guevary, židovská hvězda, a mnohé další. Záměrně jsem smíchal symboly různých ideologií, protože v normálních lidech takový symbol žádné emoce nevyvolává. Asi proto vznikl přehled symbolů, považovaných za ideologicky nebezpečné.
Nedostatek politické kultury se projevuje rovněž neracionálním antikomunismem, pěstovaným jako oficiální politika včetně zřizování úřadů. Občas také výstřelky v podobě natření tanku na růžovo nebo osekáním symbolu na brněnském pomníku. Ale ve Francii si primitivové stejné úrovně, jako někteří naši poslanci a senátoři, zvolili za symbol většinové společnosti auta. Pak je jako vyjádření svého postoje ke společnosti zapalují. U nás převratové události v letech 1948, 1968 a 1989, dík kulturní vyspělosti většiny národa, proběhly bez krveprolití a materiálních škod. Bude tomu tak i příště, když import americké kultury násilí a dlouhodobé působení médií cílevědomě ohlupuje zejména mladé lidi? Ti jsou vždy v prvních řadách revolucionářů! Případ vandalismu v Brně a opakovaná nominace bratrů Mašínů na státní vyznamenání naznačují, že mnohé z tradičních morálních zábran už přestávají působit. Kdo seje vítr, sklidí bouři. ***