Zlo nemá právo na existenci

POLEMIKY

dpůrci zákazu komunistické propagandy si obvykle pletou kriminalizaci myšlenek s ochranou svobody. Cílem novely přeci není postih pokoutních čtenářů Kapitálu ani rozpuštění KSČM. Jeho smysl spočívá v obraně společnosti proti posilování ideologie, jejíž všechny podoby jsou v přímém rozporu s demokracií. Podívejme se blíže na pětici nejčastějších protiargumentů.

Šance pro policii

1. Zákaz přichází pozdě a je zbytečný. Když pomineme nezbytnost morálního odsouzení komunismu, zůstává překvapivě poptávka ze strany státních orgánů, které svádějí neochotu postihovat levicový extremismus na nedostatek politické vůle. »Jsou to ale právě poslanci, kteří v letech postrevolučních udělali komunistickou stranu stranou parlamentní, tedy nepostavili ji mimo zákon. Tyto otázky nejsou na parlamentní půdě vyřešeny, a nelze tedy očekávat, že je vyřeší policie,« tvrdí (tehdejší) mluvčí policie Blanka Kosinová. Totéž uvádí nejvyšší státní zastupitelství v měsíc starém dopise senátoru Štětinovi.
2. Zakazovat názory nelze. Nesmysl, který lze vyvrátit pohledem na praxi téměř každé země světa. Ani v tolik vzývaných USA to s »neomezenou« svobodou slova není tak horké. Hitlera či Stalina si sice v Americe můžete vytetovat na čelo, ale označíte-li černocha za negra, říkáte si o žalobu. Každý národ se zkrátka snaží ošetřit bolavá místa své historie, aby se staré rány neotevřely a infekce se opět nešířila.
Slovo »komunismus« samo o sobě o ničem nevypovídá. Naopak, říká nám vše podstatné. K základním, Marxem formulovaným principům komunismu, patří diktatura proletariátu, násilí jako nezbytná cesta k dosažení daných cílů, omezení soukromého vlastnictví, likvidace buržoazie… To nejsou průvodní jevy komunismu, to je jeho podstata.
Nelze říci »jsem komunista« a zároveň se distancovat od protidemokratických prvků, stejně jako antisemitismus nelze oddělit od nenávisti k Židům. Každý druhý dokument KSČM navíc obsahuje chválu minulého režimu či zločinců, kteří jej řídili.
KSČM má 20 procent podpory. Jakou měl v době svého procesu popularitu Leopold Hilsner? Kolik lidí podepsalo Chartu 77?

Naše slabost, jejich síla

Anebo jinak: dostali se Hitler či Gottwald k moci násilím? K té absolutní ano, ale velkou část práce za ně odvedla společnost, když jim ve volbách dala silný mandát. Proti zlu je nutné vystoupit i v menšině, evropské dějiny to dokazují s bolestnou jednoznačností. V Belgii se loni nebáli zakázat nejsilnější stranu proto, že překročila hranici mezi populismem a extremismem.
Proti KSČM je nutné bojovat argumenty, ne zákony. Represe je posílí. Appeasement vůči komunistům praktikujeme šestnáctý rok. Kam nás dovedl? Ke čtyřem desítkám komunistů ve sněmovně, ke Grebeníčkovi v Lánech, k neodsouzeným nomenklaturním pohlavárům a estébákům, kteří se vysmívají svým obětem. Je to logické. Všichni extremisté mají skvělé předpoklady pro vítězství nad demokracií, neboť mohou využít její tolerance jako slabiny při cestě vzhůru. Demokratické postupy je proto možné uplatňovat jen na toho, kdo sám demokracii ctí. Komunisté to z podstaty své ideologie rozhodně nejsou.

O autorovi| Josef Bouška, Autor je spoluorganizátorem iniciativy Zrušme komunisty