Zakřivená páteř senátora Štětiny

Z REDAKČNÍHO MAILU

Nejsem čtenářem Vašich novin a k jejich vydání ze dne 9. ledna 2007 jsem se dostal jenom díky mé zvědavosti. U nás v České Lípě pořádá akademie J. A. Komenského besedy s různými lidmi na různé náměty. Minulý týden mě zaujala pozvánka na jednu takovou besedu, spíše to byl jeden z jejích námětů. Tím byla otázka zrušení komunistů. Protože jsem byl v minulém režimu postižen pro svůj názor na události v roce l968 a v roce 1990 mimosoudně rehabilitován, zajímalo mě, o čem bude přednášející hovořit. Tím přednášejícím, jak jsem se z pozvánky dozvěděl, měl být nějaký pan Štětina, senátornašeho parlamentu. O politiku se vzhledem ke svým zkušenostem moc nezajímám, ztrácet čas účastí na volbách jsem doposud nehodlal. Patrně jsem doposud asi chyboval, protože to, co jsem vyslechl z úst přednášejícího, mnou dosti otřáslo. Nejenže tam pan přednášející přišel oblečený jako vagabund, ale na jedné straně se chvástal, jak je citlivý k násilí, které komunisté ztělesňují svými vztahy k marxismu, a na druhé straně velice statečně hájil prý odbojovou činnost těch Mašínů, co tady u nás před svým úprkem do Německa nadělali hodně svinstva. Moje zvědavost k událostem podobného typu mě nedávno přivedla ke knížce »Odkaz« od Barbary Masin. Tam jsem se po dlouhé době dozvěděl, kdo to byli ti »odbojáři« Mašínové a jejich kumpáni. Když se jeden z účastníků besedy ptal pana Štětiny, jak on za totality bojoval proti režimu, tak mě jeho odpověď velice zklamala. V duchu jsem si říkal: »Ty srabe, tenkrát ses, kdo ví jestli, zmohl na roznášení nějakých letáků a dnes, když je to hotový, tak sekáš ramena.« Hájit sprosté zbabělé zabijáky, kteří si troufli na obyčejné lidi a na představitele tehdejšího, jim nepřijatelného režimu, neměl. Plivat na své předky, kteří, jak sám uvedl, byli zakládajícími členy komunistické strany, na to člověk musí mít notnou dávku schopnosti zakřivení páteře.
Od pana Štětiny jsem se dozvěděl, že je o něm hodně psáno v Haló novinách, tak jsem si je koupil, neprohloupil jsem, a asi to není naposled. K volbám nejspíše půjdu, a taky vím, koho budu volit. Jen Vám chci říci, že napsat svoje jméno se bojím, protože nerad bych byl podříznut po mašínovsku či štětinovsku. ŽE BY MĚ HLEDALI, O TOM NEPOCHYBUJI.