Zákaz symbolů komunismu

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Martina Mejstříka,

Richarda Sequense, Josefa Novotého, Jana Horníka a Jaromíra Štětiny,

kterým se mění zákon č. 140/1960 Sb., trestní zákon,

ve znění pozdějších právních předpisů

 

Paní senátorky a páni senátoři, tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 100. Tento návrh zákona uvede navrhovatel senátor Martin Mejstřík. Prosím ho, aby se ujal slova.

 

            Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Stojím před vámi s návrhem novely trestního zákona, který jsme v podobném duchu již projednávali jednou v tomto ctěném fóru. Jedná se jednak o zákaz propagace komunismu a jednak zákaz symbolů komunismu.

Domnívám se, že po všech debatách, které jsme zde vedli, nemusím již více jít do podrobností, detaily když tak vysvětlím v obecné rozpravě. Jenom mi dovolte stručně zrekapitulovat průběh vzniku a důvody vzniku tohoto návrhu zákona.

Jistě si vzpomenete, že na jaře 2005 vznikla petice „Zakažme komunisty“, která se vžila pod tímto názvem, ona oficiálně se tak nejmenuje, o ní zde ještě bude řeč.

To bylo tedy jaro roku 2005 a tato petice nás senátory a také poslance v Poslanecké sněmovně vyzývala k tomu, abychom zakázali propagaci komunismu a abychom zakázali veřejnou propagaci komunismu formou komunistických symbolů.

V té době jsem shodou okolností pracoval na novele trestního zákona, takže byl poměrně rychle připraven a my jsme jej projednávali. Senát tehdy tento návrh novely trestního zákona podpořil, podpořil ho velmi výraznou většinou, a odsud putoval do Poslanecké sněmovny, kde při prvním hlasování po čtvrthodinové debatě tato novela trestního zákona prošla. Až teprve na popud tehdejšího poslance, nyní předsedy Poslanecké sněmovny pana poslance Vlčka, který zpochybnil hlasování, se podařilo tehdy komunistům a sociální demokracii novelu trestního zákona, která zakazovala propagovat komunismus, shodit ze stolu.

Mezitím ovšem v Senátu proběhlo veřejné slyšení, které uspořádal náš petiční výbor právě na základě petice, která dorazila do Senátu. Toto veřejné slyšení se týkalo právě symbolů komunismu. A na základě výsledku tohoto veřejného slyšení a na základě projednávání petice „Zrušme komunisty“ zde na plénu Senátu, kdy plénum zase jednoznačnou většinou doporučilo nám, čili my sami sobě jsme si doporučili • a teď cituji • „připravit návrh senátního návrhu novely trestního zákona ve vztahu k symbolům dvou totalit, komunismu a nacismu“. Tedy na základě tohoto usnesení jsem připravil tuto novelu a máte ji na stole.

Chtěl jsem tedy jenom připomenout tento proces i to, že v podstatě jsme si to dali sami za úkol.

Myslím, že toto úvodem by možná mohlo stačit a případně, kdybyste chtěli objasnit některé podrobnosti, budu vám velmi rád k dispozici.

Děkuji za pozornost.

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jaromíra Volného, kterému tímto uděluji slovo.

 

            Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já se přece jenom nad tímto problémem zamyslím hlouběji. Je pravda to, co říkal pan kolega Mejstřík, že už jsme to tady jednou projednávali, ale minulý podzim byly volby, takže tady máme nové kolegy, kteří tehdy projednávání v roce 2005 neslyšeli, takže myslím, že i oni by některé věci měli slyšet.

Mám-li hned v první větě svého vystoupení předložený návrh charakterizovat, pak mi nezbývá než říci, že je to velmi špatně sepsané dílo a čtení důvodové zprávy k tomuto návrhu zákona mne pak naplnilo smutkem, mám-li to tak říci.

Předložený návrh je totiž stejně protiústavní jako zákon z roku 1991, který byl v roce 1992 Ústavním soudem zrušen, resp. byla zrušena jeho předmětná pasáž. A je stejně protiústavní jako návrh z roku 2005, s nímž pan senátor Mejstřík přišel tehdy do Senátu poprvé.

Hned na počátku chci říci, že Ústavní soud spatřoval protiústavnost zákona nikoliv snad v tom, že by bylo nedemokratické zakazovat nějakou ideu, jak si dodnes mnoho lidí nesprávně myslí, ale protože zněním tehdejšího zákona došlo k hrubému porušení základních zásad trestního práva.

Nyní tedy konkrétně, v čem Ústavní soud spatřoval protiústavnost v roce 1992, aproč je nyní situace stejná. Ústavní soud tehdy dospěl k závěru, že předmětné ustanovení tak, jak bylo formulováno, umožňovalo dvojí výklad. Jeden možný výklad spočíval v tom, že tehdejší zákonodárce viděl v komunistickém hnutí už pojmově naplněné znaky spočívající v potlačování práv a svobod člověka, a že tyto znaky už není zapotřebí zjišťovat a dokazovat, to je, že každé komunistické hnutí je bezesporu tím hnutím, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka. Ústavní soud řekl  – ano, takový postup je možný, ale v tom případě by musel zákonodárce v trestním zákonu definovat, co je to komunismus, neboť bez této definice by došlo k rozporu s článkem 39 Listiny základních práv a svobod, z něhož vyplývá požadavek, aby skutkové znaky trestného činu stanovil zákon tak, aby státní orgány, které o trestném činu rozhodují, konaly vůči obviněnému jenom v případě a způsobem, který upravuje zákon a nepřekročily meze stanovené zákonem, což vyplývá z článku 2 odstavce 2 a z článku 4 odstavce 2 Listiny základních práv a svobod. To znamená, že skutkové znaky trestného činu musí zákon stanovit s potřebnou přesností. Ustanovení článku 2 odstavec 2 a článku 4 odstavce 1 a 2 Listiny spolu s druhým odstavcem její preambule vyjadřují totiž principy právního státu a právní jistoty.

Druhý možný výklad tehdejšího textu zákona, jak tehdy uvedl Ústavní soud, je výklad, že je možno postihovat podporu  či propagaci komunistického hnutí jen tehdy, když komunistické hnutí směřuje k potlačování práv a svobod člověka, zatímco v případě, že komunistické hnutí k potlačování práv a svobod člověka nesměřuje, není možné takové komunistické hnutí postihnout, neboť samotné učení o beztřídní společnosti, pokud by bylo doprovázeno snahou dosáhnout uvedeného cíle demokratickou cestou a po jeho dosažení uchovat demokracii a politickou pluralitu, není důvod trestně postihovat. K tomu Ústavní soud dále uvedl, že není jeho úkolem, aby zkoumal, zda takového cíle a takovým způsobem je vůbec možné zasáhnout, resp. zda takové učení by bylo ještě komunistické.

Když tedy Ústavní soud zjistil, že je zde možnost dvojího výkladu předmětné formulace, rozhodl o jejím vypuštění s odůvodněním, že v důsledku požadavků Listiny základních práv a svobod není možné připustit taková ustanovení trestního zákona, která v základních otázkách trestní odpovědnosti připouštějí úplně protikladný výklad a tím i zcela odlišné závěry o tom, zda konkrétní jednání je či není trestným činem.

Tyto závěry však nejsou v souladu se záměry navrhovatelů tak, jak jsou uvedeny v důvodové zprávě. Z jejich důvodové zprávy soudím, nebo z ní vyplývá, že by chtěli, aby podpora a propagace komunistického hnutí byly trestné a priori vždycky, avšak bez definice komunismu. Vyplývá to z té části důvodové zprávy, kde se praví: „Platný trestný zákon neobsahuje definici pojmu komunismus ani nacismus a navrhovatelé nepovažují ani nyní za nezbytné tyto pojmy definovat. Vodítkem pro výklad pojmu komunismus může být zákon o protiprávnosti komunistického režimu.“ Konec citace.

Před dvěma lety, při projednávání obdobného návrhu zde v tomto sále kolega Mejstřík prohlásil, že pojem komunismus není zapotřebí definovat proto, že pokud by někdo nevěděl co je to komunismus, může se podívat do filozofického slovníku. Takové a jiné podobné úvahy jsou však naprosto nesprávné. Jednak odporují Listině základních práv a svobod, jak ostatně konstatovat už Ústavní soud a dále pak odporují i samotnému znění trestního zákona, který ve svém § 3 odstavci 1 uvádí • cituji: „ Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně.“ Konec citace. Tedy v tomto zákoně, tzn. zákonu trestním a nikoliv ve filosofickém slovníku, nebo v zákoně o protiprávnosti komunistického režimu.

Tyto úvahy a vývody obsažené v důvodové zprávě nejsou proto v souladu s nálezem Ústavního soudu, naším ústavním pořádkem a s požadavky trestního zákona.

Já si tady neodpustím k tomu poznamenat, že stejného způsobu tak u nás používal totalitní režim před rokem 1989, pronásledováním svých politických odpůrců, a to právě tím, že u politických paragrafů trestního zákona jejich znaky úmyslně neuváděl, ač § 3 odstavec 1 trestního zákona zněl tehdy přesně stejně jako dnes, tj. že • cituji: „Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně.“ Konec citace.

Nyní co jsou to znaky trestného činu, a to je stejné dnes i tehdy. Například u trestného činu vraždy jsou těmito znaky úmyslné usmrcení jiného, když § 219 zněl i zní takto: „Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán • a tak dále. Dále například u trestného činu loupeže jsou těmito znaky užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí proti jinému v úmyslu zmocnit se cizí věci, když § 234 zněl a i dnes zní takto: „Kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, bude potrestán • a tak dále.

Podívejme se však nyní na tehdejší trestný čin pobuřování podle § 100 tehdy platného trestního zákona, který byl tohoto znění: Kdo z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky nejméně dvě osoby pobuřuje proti • a tak dále • bude potrestán • a tak dále. Tady vidíme, že zde žádné znaky charakterizující pojem pobuřování uvedeny nebyly. Nebo hned následující § 101 tehdy platného trestního zákona, kterým bylo zneužívání náboženské funkce, tehdy zněl: Kdo z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky zneužije své náboženské funkce v úmyslu nepříznivě ovlivňovat věci obecného zájmu, bude potrestán • a tak dále. Také zde nebylo uvedeno co je to zneužívání náboženské funkce a jakým způsobem se ho člověk mohl dopustit. Za neexistence těchto znaků trestných činů pak zůstalo na orgánech činných v trestním řízení, jak budou tyto pojmy vykládat a podle toho to také vypadalo. Například soudní judikát číslo 12 z roku 1970, to je jeden z prvních normalizačních judikátů uváděl, že • cituji: I kritika určitých jevů ve společnosti může být pobuřováním, vyvolávajícím nepřátelskou náladu vůči státnímu zřízení nebo společenskému řádu republiky.

I z těchto důvodů je tedy zřejmé, že znaky trestného činu, tedy jeho definice, musí být v trestním zákoně vždy uvedeny.

Nyní tedy k otázce, proč je tento návrh zákona stejně protiústavní jako ten původní zákon z roku 1991. Je to proto, že použitá formulace opět umožňuje dvojí výklad. Podstata toho problému je v té první větě § 260 odstavce 1 navrhovaného znění, která zní takto: Kdo podporuje nebo propaguje komunistické, nacistické nebo jiné podobné hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka • a tak dále.

Zde jde o to, ke kolika členům výčtu ve větě hlavní, tyto členy výčtu jsou tři, komunistické, nacistické nebo jiné podobné hnutí, ke kolika z nich se vztahuje vedlejší věta „které směřuje k potlačení práv a svobod člověka“. Jestli ke všem anebo jenom k tomu poslednímu.

Já jsem se s tímto problémem obrátil na Jazykovou poradnu Akademie věd ČR, veřejnou výzkumnou instituci a můj dotaz zněl takto. Moje otázka zní, ke kolika členům předcházejícího výčtu se v nově navrhovaném znění vztahuje vedlejší věta přívlastková uvozená slovem „které“, zda ke všem třem členům výčtu, to je komunistickému, nacistickému nebo jinému podobnému hnutí. Nebo jenom k tomu třetímu, poslednímu členu výčtu, to je jinému podobnému hnutí, nebo zda jsou možné oba uvedené výklady.

Jednotlivé varianty mají tyto právní důsledky. První varianta, to je že se vedlejší věta přívlastková uvozená slovem „které“ vztahuje ke všem třem členům výčtu, by právně znamenala, že trestná by byla podpora a propagace jen takového komunistického či nacistického hnutí, spolu s jiným podobným hnutím, které by směřovalo k potlačení práv a svobod člověka, kdežto podpora a propagace takového komunistického či nacistického hnutí, které by k potlačení práv a svobod člověka nesměřovalo, by trestná nebyla.

Druhá varianta, to je, že se vedlejší věta přívlastková uvozená slovem „které“ vztahuje jenom ke třetímu poslednímu členu výčtu, by právně znamenala, že podpora a propagace komunistického či nacistického hnutí by byla trestná vždy, za všech okolností, zatímco podpora a propagace jiného podobného hnutí by byla trestná jen tehdy, kdyby šlo o hnutí, které by směřovalo k potlačení práv a svobod člověka.

Třetí varianta, to je, že mluvnicky jsou možné oba výše uvedené výklady, by znamenala značnou právní nejistotu v tomto ustanovení trestního zákona a nebylo by tedy možno tuto formulaci do trestního zákona vůbec doporučit.

Dámy a pánové, na tento můj dotaz mi Jazyková poradna AV ČR, veřejná výzkumná instituce, odpověděla: Věta „Kdo podporuje nebo propaguje komunistické, nacistické nebo jiné podobné hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka, atd., bude potrestán odnětím svobody“ není z jazykového hlediska jednoznačná. Vedlejší věta uvozená vztažným zájmenem „který“ (které směřuje k potlačení práv a svobod člověka) může rozvíjet jak poslední člen výčtu, tak všechny tři členy výčtu. Vzhledem k nejednoznačnosti smyslu větu není vhodné takto formulovanou větu v textu zákona uvádět.

Takže jsme tam, kde byl Ústavní soud v r. 1992, kdy rozhodoval o tom, zda je nebo není tehdejší formulace jednoznačná, neboť z tohoto jazykového rozboru vyplývá, že jednoznačná opět není.

Já bych zde mohl skončit, neboť to všechno, co jsem uváděl, se vztahovalo k § 260 navrhovaného znění. Já bych zde mohl skončit, neboť § 261 navrhovaného znění už se odvolává na § 260, ale já přece učiním několik poznámek. § 261 se zabývá v návaznosti na § 260 trestním zákazem symbolů komunistického hnutí, mimo jiné, a já se domnívám, že také není dobře napsán, a pak to i z věcného hlediska není dobrá myšlenka. Ona ta první věta zní: Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 260 tím, že užívá, vystavuje nebo šíří ty symboly, tak už říká, že tím užíváním, vystavováním nebo šířením veřejně podporuje sympatie k tomuto hnutí.

Já bych chtěl upozornit, že to může vést k řadě problémů, pokud by to bylo přijato. V Maďarsku takový zákon mají, a to je pravda, pokud se říká v důvodové zprávě, že tam ho mají. Neříká se tam však, k jakým problémům tam dochází, a to i v hospodářské oblasti. Například rudá hvězda není jen komunistickým symbolem, ale už od středověku stavovským symbolem pivovarníků, takže pivovary Heineken, Stella Artois, San Pellerino apod. mají rudou hvězdu už na etiketách svých piv. A nejméně piva Heineken a Stella Artoa si můžeme koupit i u nás.

K čemu nyní vlastně dochází v Maďarsku? Nadpis z denního tisku, článek Heineken čelí v Maďarsku žalobě kvůli rudé hvězdě. Maďarské burzovní sdružení prosazující zájmy malých akcionářů zažalovalo pivní koncern Heineken kvůli pěticípé rudé hvězdě používané v logu firmy, informoval o tom hospodářský portál. Rudá hvězda je však podle Heinekenu ikonou společnosti od samého vzniku v r. 1863 jako starý symbol pivovarníků atd. Dále se v článku praví, že tato žaloba není první, žaloby se tam hromadí.

Dále mohou vzniknout i jiné praktické problémy. Já jsem byl např. nedávno na jednání zastupitelstva jedné malé obce, kde oni v jednací síni mají vystavena veškerá ocenění, diplomy a čestná uznání za svou činnost během celého období existence obce a mají tam také čestné uznání z r. 1979, kde je zobrazena rudá hvězda, srp a kladivo ještě na formuláři s předtištěným komunistickým heslem nebo vyjádřením propagujícím nějaké komunistické hodnoty. A do toho je připsáno ocenění, které obec získala. Ještě jednou říkám, že oni tam mají všechna ocenění ze všech dob. A když jsem to viděl, tak jsem říkal členům zastupitelstva: Pánové, ale jestli projde zákon, který navrhuje pan senátor Mejstřík, tak vy to budete muset sundat, protože byste se dopustili trestného činu. A oni říkali: Ale pane senátore, to snad není možné, aby toto prošlo.

Samozřejmě takových věcí by potom mohlo být zneužito např. k podávání trestních oznámení před volbami do zastupitelstev obcí apod. Můj závěr z celé řeči je ten, že toho, čeho chtějí navrhovatelé dosáhnout, ve skutečnosti v demokratickém právním státě dosáhnout nelze a nechť si z toho udělají závěry sami. Jednou už si z toho závěry neudělali. Já, i když jsem tady zákon tak znectil z právního hlediska, tak nebudu v obecné rozpravě nic navrhovat, protože navrhovatelé mohou říci, je to první čtení, my musíme posoudit argumenty, případně se s nimi vyrovnat a možná, pokud budete mít pravdu, tak to jde opravit při jednání ve výborech.

Takže já nebudu navrhovat ani zamítnutí, ani vrácení k dopracování. Vrácení k dopracování znamená • už to slovo dopracování, že se to nějak došťouchne a ono to došťouchnout nejde, takže s tím bych tady skončil a poděkoval bych vám za pozornost.

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím pěkně, zaujměte místo u stolků zpravodajů atd. Otevírám obecnou rozpravu. Práva absolutní přednosti využil pan místopředseda Senátu Jan Rakušan, relativní přednost bude míst senátor Štětina, který podal písemnou přihlášku, po něm jsou přihlášeni… Pan senátor Novotný chce využít nějaké přednosti? Nechce. Takže po něm by hovořili senátoři Mejstřík, Novotný, Balín. Prosím.

 

            Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte nejdřív, bych prostřednictvím pana předsedajícího poděkoval kolegovi Volnému za dokonalou zpravodajskou zprávu. Kolegu Volného nikdo z nás nemůže podezírat ze sympatií ke komunistickému režimu. O to jsou jeho argumenty cennější.

Potom jednu svojí oblíbenou větu o sobě. V době do roku 1989 jsem nebyl kandidátem, ani členem žádné strany Národní fronty.

Protože má důvodová zpráva, proč chci tento zákon nechat zamítnout, je daleko hloupější a méně fundovaná než kolegy Volného, využívám jeho argumenty a podávám návrh zamítnout.

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. A nyní pan senátor Štětina.

 

            Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Šedá je teorie, zelený je strom života. Já jsem vděčný panu kolegovi Volnému, že se s námi společně zabýval tak podrobně touto problematikou, poněvadž je to zákon, který nutně potřebujeme a měl by znít co nejlépe.

Nesouhlasím s ním ovšem v jedné věci, že tento návrh zákona je protiústavní. Pokusím se vám vysvětlit, proč to nemohu přijmout. Pan senátor Mejstřík tady hovořil o tom, že zákon byl naší pěticí připraven na základě petice www.zrusmekomunisty.cz. Chtěl bych vás upozornit, že tuto petici k dnešnímu dni podepsalo již 73.519 občanů tohoto státu. A jako odpověď panu senátorovi Volnému si vám dovolím říci, kteří z českých občanů postupují protiústavně, když tento zákon požadují.

Jako první byl pan Ivan Medek, Ivan Moravec • profesor AMU, pan Jiří Bělohlávek • dirigent, spisovatelé Ivan Klíma, Jiří Stránský, Jiří Gruša, Josef Škvorecký, Zdena Škvorecká. Je to zcela napříč spisovatelským spektrem, kdo se podepsal pod tuto petici, která vyžaduje přijetí tohoto zákona.

Další vám řeknu za chvíli a řeknu vám, co těch 74 tisíc českých občanů požaduje. Oni totiž říkají, že tolik a tolik let po listopadu komunisté znovu usilují o získání moci, aniž by alespoň vyjádřením lítosti a omluvou přispěli k tomu, aby se náš národ vyrovnal se svou komunistickou minulostí. Nezřekli se symbolů a názvu, které pro tisíce občanů znamenaly smrt a pro statisíce vyhnání, ztrátu svobody, majetku, půdy či zaměstnání nebo zákazy studia. Trvá-li KSČM na názvu „komunistická“, trvá tím na třídním boji, diktatuře proletariátu a omezení vlastnických práv občanů jako na ideologii, kterou je třeba uskutečnit v praxi. Pak je nutné požadovat její vyloučení z demokratické soutěže politických stran. S úctou k památce zničené země a statisíců zmarněných životů spoluobčanů žádáme poslance a senátory, aby přijali právní normu • aby přijali právní normu, která by zakázala propagaci nacismu, komunismu a fašismu v názvech a programech politických stra. Vyzýváme vás, poslanci a senátoři, ve jménu budoucnosti, zakažte symboly diktatury!

A já vám ještě namátkou přečtu jména několika občanů této republiky, kteří tento protiústavní požadavek předkládají:

Rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm, profesor Jiří Hořejší, DrSc., profesor Martin Černohorský, profesor Vojtěch Cepl • upozorňuji, že je to jeden z autorů naší dnešní ústavy; Michael Kocáb • hudební skladatel, Jiří Pehe • politolog, Alexandr Vondra • politik. Vidíte, že i tady jde ten požadavek napříč politickým spektrem. Ivan M. Havel • badatel, Jiřina Šiklová • socioložka, Jaroslava Moserová • naše vzácná kolegyně senátorka, Vladimír Schovánek • senátor, Jan Horník • senátor, Jitka Seitlová • senátorka, Petr Duchoň • poslanec Evropského parlamentu, Jana Hybášková • poslankyně Evropského parlamentu, Petr Bratský • poslanec. Opět napříč politickým spektrem se tady objevují jména těch, kteří mají tento protiústavní požadavek.

Svatopluk Karásek, RNDr. Jiří Grygar, Leo Pavlát • ředitel Židovského muzea, Luboš Dobrovský • diplomat, Petra Procházková • novinářka, Holubová Eva • herečka, Chramostová Vlasta • herečka, Petr Jarchovský, Martin Dejdar, Jan Potměšil a celá řada dalších herců. Jana Paulová • herečka, Vladimír Just • kritik, Jiří Dědeček • textař a spisovatel. Já bych vám, kolegové chtěl připomenout jeden verš jedné krásně písničky, kterou pan Dědeček zpíval. Možná, že ji znáte. „Přestaňte s tím sametem, pánové a dámy, buďto s nima zametem, nebo oni s námi!“ To je text také jednoho z těch, kteří mají tento protiústavní požadavek.

Jan Špáta • vzácný člověk, můj dobrý přítel, který nedávno zemřel. Vlado Milunič • autor Tančícího domu, MUDr. Zdeněk Susa • lékař, Olga Sommerová • režisérka, Třešňák • hudebník, Jaroslav Hutka • písničkách, Monika MacDopnagh-Pajerová, Petr Zvoníček, Tereza Brdečková, Vít Kremlička, Daniel Landa, Marcela Březinová, Petr Čtvrtníček, Oldřich Kaiser atd. atd. Vladimír Čech, Jan Přeučil, Miroslav Machoň, David Ondříček • filmový režisér, Pavel Koutecký • filmový režisér, Jarmila Balážová • předsedkyně sdružení ROMEA. Ze kterých všech koutů veřejného, politického a akademického života ta jména pocházejí • ti se na ničem nedomluvili. To je všechno požadavek, který vyplývá z vnitřní potřeby signatářů.

Profesor Skala • profesor dětského lékařství, Jan Rejžek • novinář, Jirka Černý • vzácený člověk, novinář, Dušan Zbavitel • indolog a překladatel, Gita Zbavitelová, Adam Komers, Jiří P. Kříž, Miroslav Zikmund • cestovatel, můj starý přítel. Věřím, že i Jiří Hanzelka, kdyby už nebyl na onom světě, by tuto petici podepsal. Tomki Němec, Ondřej Soukup, Jan Vodňanský, David Koller, Aleš Brichta, Aleš Jaluška • farář, Daniel Herman • katolický kněz, Jiří Kusý • katolický kněz, Jaroslav Chlejstovský. I u duchovních vidíte, že to jde napříč konfesním spektrem, tento požadavek.

Milan Paumer • člen odbojové skupiny bratří Mašínů, Jiří Lobkowicz • předseda strany Cesty změny, Naděžda Kavalírová • předsedkyně Konfederace politických vězňů, Vladimír Bystrov • publicista a předseda Výboru „Oni byli první“, Dušan Hejbal, Ladislav Dlabal, Petr Planý • docent Univerzity Palackého, Tomáš Hanák • jako varietní artista podepsaný, Jiří Haager • ředitel Botanické zahrady, Kristina Vlachová • scenáristka a režisérka atd. atd.

Jsou tam stovky jmen největších postav našeho kulturního, politického a společenského života. Oni skutečně podle mého soudu ani rozumem, ani srdcem nechtějí se dopustit žádného protiústavního činu, ze kterého je obviňuje náš pan kolega Volný.

Proto si myslím, že bychom měli názor občanů naší vlasti posoudit seriózně a navrhuji, abychom postoupili výborům znění tohoto zákona tak, jak ho předložil pan senátor Mejstřík. Děkuji vám za pozornost.

 

Turnus 060

(15.50 • 16.00)

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego Štětino. Slovo má senátor Martin Mejstřík.

 

            Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, jde o první čtení a já věřím tomu, že postoupíte tento tisk do dalšího kola. Nicméně dovolte mi tři čtyři reakce na slova pana zpravodaje Volného. Pro ty, kteří, jak zde připomněl, jste zvoleni v posledních volbách a nezažili jste tu diskusi, tak vám připomenu, že pan senátor zpravodajova už tehdejší pokus o novelu trestního zákona se stejnou argumentací a se stejnou vervou, takže on je prostě bytostně proti novele tohoto zákona. Byť ty argumenty jsme se snažili vyříkat, tak on stojí na svých pozicích, a ti ostatní, kteří podpořili tu novelu trestního zákona, tak zase na svých. Takže jeho řeč, jeho vystoupení mne nepřekvapilo.

To, co mne zamrzelo, tak bylo jeho klasifikování této novely hned na začátku jeho řeči, jestli si dobře pamatuji, tak zde ohodnotil tuto novelu jako hloupé a nepodařené dílko. Kdyby to byla moje práce, tak bych se mu nedivil a možná bych se zamyslel, jestli opravdu tento káravý prst mne nekárá oprávněně.

Nicméně věřte tomu, že takto zásadní novelu, novelu trestního zákona, nevyrábí nikdo z nás, nikdo z navrhovatelů na stole nebo pod stolem nebo na koleně nebo v kuchyni při vaření večerní polévky. Dělají to právníci a konzultovali jsme to s odbornými poradci, s právníky dokonce z ústavního soudu. Takže ani já ani pan senátor Volný právníky nejsme, ale prosil bych, abychom se nesnižovali na tuto úroveň. Není to hloupé a nepodařené dílko, jakkoli můžeme diskutovat o těch věcech, na které upozorňoval pan kolega dále.

Co se týká protiústavnosti, jenom velmi stručně. S tou argumentací zde nesouhlasím a doufám, že bude možnost a čas si to vysvětlit ještě na výborech, nicméně jenom bych ocitoval ze zprávy legislativy a připomněl i panu kolegovi Volnému, že nyní předkládaný návrh, cituji: „se uvedením jmenovitých příkladů hnutí nedopouští vady vytknuté ústavním soudem.“ Takže nejsem to jenom já a mí kolegové, kdo si myslíme, že nejde o neústavní návrh zákona.

Co se týče rozboru; a ten problém češtinský, tak si myslím, že ano, přesně od toho jsou výbory a tam bude prostor, aby nám pan kolega Volný, bude-li chtít, a Ústav pro jazyk český pomohl formulovat to lépe. Chtěl bych jenom upozornit, že kdybychom podali zákony, které zde vyrábíme v tomto ctěném Senátu a ve sněmovně, kdyby všechny měli projít Ústavem pro jazyk český, tak si myslím, že by z nich nezůstal kámen na kameni. Museli bychom je přepisovat pořád dokola.

Co se týče problémů, které zde naznačil pan senátor a zpravodaj s dopadem do praxe, hovořil zde o té obci, která se tam pyšní diplomy a úspěchy ze své historie, já nechci být zlý. Myslím si, že nicméně ani pan senátor Volný nás nešetřil, takže bych se ho zeptal jenom akademickou otázkou, jestli tam mají ocenění také třeba z protektorátu, protože o tom se bavíme. Obě ta období byla obdobími diktatur.

A poslední věc. Na závěr své řeči nám tady všem těm, kdo jsme tu poslední novelu trestního zákona podpořili, a říkám, bylo nás 98 %, byla to opravdu drtivá většina přítomných, nám pan kolega tak trochu vynadal, že jsme nepoučitelní. Já si vážím této komory právě proto, že v některých zásadních věcech je nepoučitelná. A vyrovnání se s komunismem je jedna z nich. Takže vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Josef Novotný.

 

Senátor Josef Novotný: Vážení kolegové, my teď vracíme do trestního zákona, co tam už bylo. Bylo to v závorce a ta závorka právě pro nejednoznačnost a jakési rozpory byla tehdejším federálním ústavním soudem zrušena. V praxi to potom znamenalo, že soudy měly výkladové problémy, co to je vlastně to hnutí směřující k potlačování práv a svobod, protože tato věc je tam někdy od roku 1961 a nikomu nevadila už tenkrát, kdy to hnutí vlastně bylo u moci nebo vládlo tady v České republice.

Zákon vychází ze zkušeností Maďarska, Rakouska, Německa, a tam je to jasně definováno. Oni to umí tyto národy. Prostě mají asi lepší legislativce a tam prostě jasně pojmenovali hnutí • NSDAP a všechny ty fašistické organizace • a vůbec nikomu nevadí, že na rakouských symbolech je srp a kladivo. Prostě jasně se rozlišuje, co je k propagaci a co má nějaké jiné důsledky. Mně připadá naprosto směšný nějaký spor vyvolaný někým o hvězdičku na logu nějakého pivovaru. O tom tady prosím vás vůbec nejde a nepleťme to sem. Nezesměšňujme se.

My si nevíme rady s projevy extremismu a naši soudci a vyšetřovatelé nejsou schopni dokázat ty projevy, právě proto, že musíte dokázat, když chcete oznámit, že něco takového se děje, že to směřuje tady k tomu. Protože v zákonu to není vyjmenované a doložte, že to je přesně to, co je v zákoně dosud napsáno, že to k něčemu směřuje. No to je problém! Tady nedokážete věci, které jsou daleko snazší, natož tuto věc. Takže já bych radil, dopracujme tento zákona a nebo jasně řekněme, že jsme svázáni politicky, že nejsme schopni z nějakých důvodů na tomto pracovat v této době předvolební a nebo řekněme, že tady vládne soudcokracie, ti soudci ovládají a neustále nám to budou shazovat a ústavní soud a další soudy budou neustále těch pár slovíček vracet zpátky.

Prosím vás, bezmála dvacet let tady uplynulo od revoluce a zapomíná se. Já to vidím na svých dětech. Vidím to na mládežnících, se kterými se potkávám. Oni už nevědí, že jsme stáli fronty na všechno a že jsme se v té minulé době museli pitvořit, znetvařovat, přetvařovat a všechno další, co je s touto dobou spojeno. My už se tváříme, že tohle se nemůže vrátit, že to je prostě pryč.

A ta naše krátká paměť se nám může za velice krátkou dobu vymstít. Já tu krátkou dobu vidím v řádu několika let. Teď přichází batoh, včera, přijdou další zákony a začne se nám ten virtuální socialismus, který tady doteď vládne, hojnost a všechno další s nějakou světovou krizí, která třeba už někde doutná po světě, začne se nám vracet, protože my v období růstu se neustále zadlužujeme a ty staré dluhy nesplácíme, neustále je jenom přebíjíme novými.

A v této době, kdy najednou ta hojnost a začnou lidé procitat, můžou přijít někteří, a to jsou právě ta extremistická hnutí, s jednoduchými řešeními, která to prostě vyřeší pod vlajkou srpu, kladiva nebo hákového kříže nebo něčeho podobného. To je to slovíčko „jiné“ v § 260. Takže i na to se pamatovalo.

Jsem rád, že kolega Volná je velice pečlivý člověk a vypracoval k tomu spoustu podkladů a jistě pomůže ve výborech tyto věci dostat do té formulace.  Protože jde asi o deset vět. Ten zákon je velice jednoduchý. A jestli to neumíme, těch deset vět, tak to také musíme říci.

Chtěl bych ještě na závěr říci, že včera jsme nepřipustili k diskusi normu, která novelizuje téměř 50 zákonů, a tam takových nedostatků, slovních, ekvilibristiky, těch je tam tolik, že naše legislativa je nebyla schopna popsat na 12 stránkách, a to ještě nezachytila všechno.

A tím jsme se ani nezabývali. Takže porovnejte to trošku a trošku si udělejte představu, proč v tomto případě je takový odpor už hned na začátku.

Na závěr chci říci, že si neumím představit, že bychom tento zákon nepustili do dalšího čtení a nepokusili se ho vylepšit tak, tak aby vyhovoval, ale vyhovoval té myšlence, o kterou tam jde. Děkuji.

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. A slovo má pan senátor Vlastimil Balín.

 

            Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Přiznám se, chtěl jsem začít jinak, ale já prostě musím vyjádřit určitou míru zděšení nad některými formulacemi, které jsem tady před chvílí slyšel.

Jsem prostě zděšen jako senátor z dikce • doufám, že kolega Mejstřík se jenom uřekl • že by se na té materii, kterou projednáváme, podíleli právníci Ústavního soudu. Obávám se, že tato instituce a lidé v ní pracující by měli fungovat asi trochu jinak.

Další dikce, která mě doslova zatahala za všechny smysly, že zákon vzniká na politickou objednávku. My se chceme někam vrátit, kde na základě politické objednávky něco vznikalo a pak se normální standardní jevy každodenního života kriminalizovaly? To opravdu chceme?

Dámy a pánové, já sice nechci opakovat výhrady, které jsou k předloženému senátnímu tisku č. 100, kterým je návrh senátního návrhu zákona č. 140/1960 Sb., trestní zákon, obsaženy ve stanovisku u našeho legislativního odboru, a už vůbec bych se neosměloval „fušovat“ do řemesla a do znalostí zpravodaje k tomuto návrhu, protože určitě bych to v žádném případě neudělal tak brilantním způsobem.

Chtěl bych však zareagovat na některé argumenty, které tady zazněly.

Ještě jednu poznámku k těm pocitům. Kolega Volný tady hovořil o tom, že ho přepadl smutek. Já se přiznám, že vedle toho zděšení, které jsem tady formuloval a tlumočil, vedle stejného pocitu smutku mě přepadla lítost jak z toho návrhu, tak z některých slov a argumentů, které jsem tady zatím slyšel.

Argumentuje se tady jakýmisi webovými stránkami www.zrusme komunisty., 70 tisíc podpisů. Vážení, KSČM má 80 tisíc členů a téměř jeden milion sympatizantů. Budeme je kriminalizovat? Za co? Za to, že věří ideálu sociálně spravedlivé společnosti? To chcete být skutečně jako oni?

A to nebudu už hovořit o pravosti některých podpisů. Udělal jsem si pro zajímavost určitou retrospektivu některých podpisů z Mostecka. Pravý byl z těch dvanácti, na které jsem se obrátil • a nemám důvod jim nevěřit, aby mi zapřeli něco, co neudělali • pouze od paní Galinové, za svobodna Červenkové, mé velmi dobré známé, se kterou jsem hrál ochotnické divadlo v Kopistech u Mostu v obecně používaném názvu pro tyto soubory Lumír, jejíž rodiče a dokonce babička byla zakládající členkou komunistické strany. Ostatní se divili, kde se jejich podpis pod touto peticí vůbec vzal.

Víte, při všem tom posuzování mi ze všeho vyšlo • a to musím souhlasit se zpravodajem kolegou Volným • že před sebou máme, mírně řečeno, návrh nepovedený stojící právě a možná na základě té politické objednávky na ideologických nohách.

Napadá mě však, co by mohlo následovat v případě přijetí, jak by to v případě kriminalizace symbolů vlastně se symboly mohlo obecně dopadnout.

Asi se tady nemusíme přesvědčovat, že i politika je vlastně o symbolech, o určité prezentační propagandistické a mediálně zkratce. Každý z nás, někteří dokonce vícekrát, jsme absolvovali minimálně volební kampaň sem do Senátu nebo do jiných, do zastupitelstev, ať už městských nebo krajských, případně obecních.

A co v jiných oborech, než je politika, s těmi symboly? A tady budu záměrně zkratkovitý až demagogický, protože si myslím, že ten návrh a leccos, co jsem tady slyšel, takové bylo a dopředu na rozdíl od těch, kteří to tady bez omluvy říkali, o obdobné dikci se omlouvám.

Jaký symbol si s prominutím dají na dres fotbalisté Slavie, kteří nás včera tak hezky reprezentovali se sympatickým výkonem v Lize mistrů? Jaký symbol si dají na dres hráči Sparty nebo jiné sportovní oddíly?

Po včerejší zkušenosti s tím, jak se zachází a jak se přijímají pozměňovací návrhy věřte, že si dovedu dobře představit, že někdo při tom dalším projednávání a posuzování v orgánech Senátu může dospět k názoru: A sakra, vždyť oni ti komanči mají ještě jeden symbol, třešně. Dáme tam třešně, schválíme, zakážeme třešně prodávat potom dokonce snad?

Já jsem upozornil, že se omlouvám dopředu za určitou demagogii. Ale ona tak sluší trošku té politické objednávce k tomuto zákonu.

A myslím si, že bych šel dokonce s tou hvězdou ještě dál, než šel zpravodaj kolega Volný. Připomenu jeden docela velmi dobrý • nikoho se nechci dotknout • vtip: Co uděláme se Třemi králi? To přece údajně byli první komunisté, protože oni šli jako první za tou hvězdou.

Ale já si myslím, že dost hloupostí. Stačí to, že jsem porušil tímto svým vystoupením jednu ze svých dobrých zásad, která zní, že když hloupost má šanci skončit, tak by měla skončit. A já se nemohu ubránit dojmu, že tím, že jsem tady vystoupil, jsem v té hlouposti trochu pokračoval.

Ten návrh tady zazněl, pouze se k němu připojím. Dávám návrh na zamítnutí této předlohy zákona.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor Miloslav Pelc.

 

Senátor Miloslav Pelc: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já naváži volně na kolegu Volného, který nás tady seznámil se stanoviskem jazykové poradny oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Já jsem přesvědčen, že toto stanovisko není správné.

Pro osvěžení budu citovat jeden odstaveček, který se týká vysvětlení dalšího.

Věta: Kdo podporuje nebo propaguje komunistické, nacistické nebo jiné podobné hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka …, bude potrestán odnětím svobody.

Konec té věty. A dále je pokračováno: Není z jazykového hlediska jednoznačná. Vedlejší věta uvozená vztažným zájmenem „který“ (které směřuje k potlačení práv a svobod člověka) může rozvíjet jak poslední člen výčtu, tak všechny tři členy výčtu. A vzhledem k nejednoznačnosti smyslu věty není vhodné takto formulovanou větu textu zákona uvádět. Domnívám se, že toto stanovisko není správné, protože věta: Kdo podporuje nebo propaguje komunistické, nacistické nebo jiné podobné hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka…, bude potrestán odnětím svobody, je jednoznačná z jazykového hlediska. Vztahuje se totiž k poslednímu členu výčtu. A ten poslední člen výčtu je: nebo jiné podobné hnutí, a pak je „které“, atd.

Není pravda, že • cituji • vedlejší věta uvozená vztažným zájmenem „který“, čili „které směřuje k potlačení práv a svobod člověka“, může rozvíjet jak poslední člen výčtu, tak všechny tři členy. To není pravda. Rozvíjí pouze skutečně jenom poslední člen výčtu. Správně má být tvar vztažného zájmena „který“ ve tvaru „která“, a bude tak vyjadřovat množné číslo, tedy „komunistické, nacistické nebo jiné podobné hnutí, která směřují k potlačení práv a svobod člověka .., bude potrestán odnětím svobody“.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. A nyní promluví pan senátor Josef Pavlata.

 

            Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, dámy a pánové. Já mluvím proto, že budu podporovat propuštění do výborů. Říkám úmyslně do výborů, myslím si, že by to mělo projednat více výborů než jeden. Proč? Komunismus včetně jeho všech doprovodných znaků je obrovské zlo. Pravděpodobně největší, které jsme my, jak jsme tu, mohli poznat. A se zlem je jediná možnost • se musí bojovat. Já se bojím, že nevyhrajeme. Velmi pravděpodobně jsme prohráli tento boj již někdy kolem 30. prosince 1989, kdy nebyly přijaty, protože bohužel nebyly navrženy, Havlovy dekrety. Kdyby v té době byly navrženy Havlovy dekrety, které by jednoznačně určily, jak s nimi zameteme, abych doprovodil text Jiřího Dědečka, který tady citoval pan kolega Štětina, bylo by všechno úplně jinak. Opakuji, že se bojím, že nevyhrajeme, ale alespoň to zkusíme. Děkuji za pozornost.

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, teď se přihlásil o slovo pan senátor Jaromír Volný. Pan senátor Rakušan, máte právo replikovat okamžitě.

 

            Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jenom repliku na to, co zde říkal kolega Novotný. Já bych chtěl říci, že je velký rozdíl proti včerejšku. Včera se mohli vyjádřit pouze funkcionáři dle § 69. Dnes může vystoupit každý. A potom, jak nám kolega Barták řekl, jsou tři možnosti: vrátit navrhovateli k dopracování, zamítnout nebo přikázání, jak to řekl kolega Pavlata. To znamená, ten rozdíl je podstatný. Dnes tady mohou zaznít jakékoli názory od kohokoli a je naprosto legitimní, že si ten který senátor vybere z těchto tří zákonem daných možností tu možnost, která mu nejvíce vyhovuje. Děkuji.

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, slovo má senátor Jaromír Volný.

 

            Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já jsem si udělal několik poznámek k diskusi, co tady byla. Začnu tím, co říkal pan kolega Novotný. Já s ním v některých věcech souhlasím s tím, že dodávám, že musí to tam být prostě jinak napsáno. Je-li tam napsáno, že kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 260 tím, že užívá, vystavuje atd. symboly, pak o té hvězdičce na pivních etiketách pivních lahví už nemůže být žádná diskuse. Kdyby tam bylo napsáno: kdo užívá těchto symbolů pro to, aby propagoval toto hnutí, tak je to samozřejmě něco jiného. A to jsem měl také na mysli tím, když jsem mluvil o tom diplomu v zasedací síni obecního zastupitelstva, že kdyby zůstala tato dikce navrhovaného zákona, tak by to bylo apriori trestné. Čili o tom já mluvím. Já mluvím z pozice člena ÚPV. Druhá věc, kterou bych tu chtěl říci, protože jste poznámce kolegy Rakušana nemuseli porozumět, že mě nikdo nemůže podezírat ze sympatie ke komunismu. Já jsem byl totiž před rokem 1989 vězněn totalitním režimem pro pobuřování proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky a pro pobuřování proti spojeneckým a přátelským vztahům republiky k Sovětskému svazu. A i vzhledem k tomu a vzhledem k tomu, jak se mnou bylo jednáno vyšetřovatelem StB, pokud jde o pojem pobuřování, tak jsem tento případ uvedl. Já to mám prostě za sebou.

Po mém zadržení mne přivezli do Bartolomějské ulice, a tam začal výslech. První otázka, kterou mi vyšetřovatel StB položil, byla ta, zda jsem rozuměl vznesenému obvinění. Já jsem odpověděl, že jsem rozuměl všemu, co říká, že jsem měl činit, tomu jsem rozuměl, ale že nerozumím pobuřování, protože v zákoně není definován, protože tam není vysvětleno, co to je, tak aby mi to vysvětlil. A on mi na to odpověděl: Pane inženýre, pobuřování je to, co jste dělal vy. A já jsem řekl: Pane vyšetřovateli, takto to nejde. Přece napřed musí být jasné, co je to pobuřování, a podle toho se pak musí stanovit, jestli já jsem to dělal nebo jsem to nedělal.

On říkal: Tak ještě jednou, kladu vám otázku, porozuměl jste danému obvinění? A to, co řeknete, já zaprotokoluji. Já jsem odpověděl: Obvinění jsem porozuměl až na slovo pobuřování. To ovšem rozlítilo vyšetřovatele StB k naprosté nepříčetnosti. Začal na mě křičet, že jestli si myslím, když jsem absolventem Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, když mám několik patentů, když umím cizí jazyky, že tady budu ze sebe dělat nějakého blbce nebo blázna a budu mu tvrdit, že nevím, co je to trestný čin pobuřování, co to slovo pobuřování znamená, že tedy s takovou filipikou tam prostě neuspěji. Já vám tento příklad uvádím proto, jak se postupovalo tehdy, a že je nutné základní znaky trestného činu v zákoně vždy uvést.

K vystoupení kolegy Štětiny, které mne osobně mrzí, protože s kolegou Štětinou se znám 35 roků a myslím, že to, co tady řekl, jsem si nezasloužil. Co prohlásil kolega Štětina? Že já ty lidi, které on tam vyjmenovává, všechny ty slavné osobnosti obviňuji z protiústavních požadavků. Nic takového jsem přece neřekl. Já jsem nikoho z protiústavních požadavků neobvinil. Já jsem pouze řekl, že návrh zákona, tak jak je napsán, je podle mého názoru • protože jiný názor než svůj tady nemohu prezentovat, že je protiústavní.

Pokud už kolega Štětina přistoupil na tuto dikci vůči mně, tak bych mu rád připomněl, jestli si nemyslí, že je po sezóně, pokud jde o boj proti komunismu. Zatímco já jsem seděl v komunistickém vězení, tak kolega Štětina byl členem Komunistické strany Československa.

To je vskutku věc, kterou si i já vysvětluji to, proč kolega Štětina s takovou vehemencí tyto věci tady prosazuje, já mám pocit, že je to důsledek špatného svědomí, které on má. A on říká ve svém článku v Lidových novinách ze dne 6. srpna nazvaném O sladkém zpěvu krysařovy píšťalky, že je nutné, aby platilo bezezbytku: My, bývalí komunisté, neseme morální zodpovědnost za zločiny, kterých se komunistická strana dopustila. Ano, je to tak. A pak také říká, že je nutné jaksi důsledně lpět na dodržování zákonů i v tom současném boji proti komunismu. A já mu říkám: Ano, já s tím souhlasím, ale ať to prakticky provádí v návrzích zákonů a píše je tak, aby byly v souladu s naším právním řádem.

Já myslím, že v této chvíli bych skončil. Nebo možná ještě jednu poznámku. Když jsem to načal, o členství kolegy Štětiny v Komunistické straně Československa, ani kolega Mejstřík nebyl bez poskvrny. Dne 30. listopadu 2005 zveřejnil deník Právo článek s nadpisem Klausův podpis proti KSČM falešný, kde se v zásadě říká to, co tady říkal kolega Balín, že některé podpisy v té petici Zrušme komunisty jsou falešné, mj. i podpis prezidenta republiky. Mě tam však zaujalo to, co bylo v závěrečném odstavci s nadpisem  – Souhlasil se socialismem, kde se praví: Před listopadem 1989 byl nynější senátor Mejstřík členem předsednictva městské vysokoškolské rady Socialistického svazu mládeže. Podle dokumentů rady z poloviny září 1989 souhlasil tehdy Mejstřík na jednání v Harrachově se stanoviskem, že SSM se musí změnit v organizaci typu široké organizace, jejíž jednotící myšlenka je socialismus. Čili dva měsíce před listopadem 1989 kolega Mejstřík se spolupodílel jako člen rady, jak to tam bylo • jako člen předsednictva městské vysokoškolské rady, na jednání městské vysokoškolské rady v Juniorhotelu CKM Harrachov • Ryžoviště. On se spolupodílel na tom, že říkal: Ano, změny ano, ale jen na bázi socialismu.

Já jsem samozřejmě nečerpal jen z novin. Já jsem si ten dokument sehnal. (Výkřiky: K věci! • K zákonu!).

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart: Obě strany, a já si to kladu za vinu, pan senátor Štětina také, byl velmi ad rem, jmenoval tady spoustu osobností, to asi nebylo na místě, a teď také by bylo třeba držet se ad rem, nikoli ad persona. Měl jsem výčet těch osobností zastavit už předtím.

 

            Senátor Jaromír Volný: Dobře, pane předsedající. Já skončím. Já bych to byl nikdy neučinil, kdyby ze strany kolegy Štětiny a ze strany kolegy Mejstříka nebylo použito proti mně takové dikce, jaké oni použili: Znovu a vehementně tady prosazuji své stanovisko. Jaká vehemence? Prostě jsem člen ústavně-právního výboru, jsem zpravodajem pro první čtení, tak jsem prostě učinil, co bylo mojí povinností. Chtěl jsem vás sice dál seznámit s tím, jak dalece se projevovalo členství kolegy Mejstříka v Socialistickém svazu mládeže, ale už to činit nebudu. Děkuji vám za pozornost.

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Takže napříště budu napomínat ty, kteří se nebudou držet věcné stránky návrhu a budou příliš osobní. Omlouvám se, že jsem to neudělal už předtím. Nyní promluví pan senátor Jiří Pospíšil. Dále se přihlásila paní senátorka Paukrtová, přeje si promluvit? Ano. Má právo.

 

            Senátorka Soňa Paukrtová: Já nechci příliš zdržovat, ale už jsem tady sedmý rok a myslím si, že jsem ještě nebyla nikdy svědkem takového osobního napadání. Já si myslím, že to Senátu nepřísluší a hrozně moc prosím, aby se to neopakovalo. Chápu sice pana kolegu Volného, ale na druhou stranu si myslím, že • prosím, kolegové, zachovejme alespoň nějakou normu. O to jsem jenom chtěla poprosit. (Hlas: Obě strany.)

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, bude tomu tak napříště. Pan senátor Kubera si přeje vystoupit? Ano. Ale je zatím poslední. Pan senátor Pospíšil.

 

            Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dámy a pánové, také nemám rád komunisty a myslím si, že patří k velkým lidským zlům, že obě ty zvlčilé větve socialismu, jak socialismus s nacionální, čili nacismus, tak socialismus internacionální, čili komunismus, byly obojí strašidelně vražedné. Ale pro tento zákon nebudu hlasovat, a dlouho jsem nad tím přemýšlel. Protože to pokládám za marné. Za marné, nesmyslné a věc neřešící. To není boj proti komunismu • tím, že budeme zakazovat symboly. Není pravda, jak tady někdo říkal, že Rakousko nemá problémy s nacistickými symboly. Samozřejmě má. Když vejdete do auly • do předsálí auly techniky, tak tam je říšská orlice rakouská a má zastřené místo mezi nohama, protože tam svírá hákový kříž. A je to zastřené. Když přijdete do vojenské akademie věd Wiederneustadt, mají tam stejně tak galerii velitelů – tady jsou to předsedové Senátu – tak tam jedno místo chybí. A přestože jim to vlastně nikdo nezakazuje, tak tam ten maršál Rommel nevisí, protože byl nacistický generál. A oni se dokonce každého ptají, jestli mu to vadí. Většina lidí řekne, že ne. Prostě problémy s tím jsou.

Ale já se domnívám, že nebezpečnou propast neučiníte méně nebezpečnou, když zakážete značku Propast. Já mám pocit, že celé to řečnění o verbálních nebo grafických symbolech, nebo o tom, jak vysoko doskočí můj pes, vlastně boj s komunismem a s nacismem zesměšňuje a kazí. Že se vlastně odchází od té nelidské podstaty těchto ideologií. Pokud se budeme bavit o tom, jako že doma budu přitloukat hřebíky sekyrou, abych náhodou nepoužil kladiva, protože mám ještě vedle srp • to je směšné, trapné. A já pro tento zákon hlasovat nebudu.

Ještě jednu věc. Prosím vás, vážně, vyhněte se těm osobním argumentům. Každý má nějakou historii, člověk má právo na změnu. Já chápu kolegu Volného, že ho to naštvalo. Další věc je • ještě ji řeknu: To, kdo podepsal petici, není argumentem pro ústavnost nebo neústavnost, stejně jako není argumentem, kdo podepsal nebo nepodepsal petici za přísné odsouzení Horákové. Děkuji.

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor Matykiewicz.

 

            Senátor Eduard Matykiewicz: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych v úvodu poznamenat, že v Parlamentu ČR jsou zastoupeny jen strany, které se podle svých základních dokumentů a programů i deklarací hlásí k principům demokratického právního státu, k nezávislosti výkonu státní moci a ideologickým a náboženským doktrinám atd.

Návrhy na politizování výkonu státní moci a na omezení svobody myšlení apolitické soutěže se znovu a znovu objevují a jsou nám předkládány jednotlivci i skupinami, přestože všechny parlamentní strany zastoupené v Parlamentu bez výjimky se hlásí ke svobodě myšlení a k rovné politické soutěži stran.

Chci poznamenat, že i takovou stranou je Komunistická strana Čech a Moravy, a to na základě schváleného programu, po posouzení schváleného programu příslušnými orgány, schválení stanov i celou činností. Zpochybňuje-li to někdo, musí to dokázat. A nejenom tím, že bude hovořit, že jsme extrémistickou stranou, protože máme název komunistická.

Těžko pak vysvětlit, proč značná skupina obyvatel podporuje komunistickou stranu ve volbách. Těžko však budeme potom zdůvodňovat, jak chceme zabránit tomu, aby Komunistická strana Čech a Moravy nešla do voleb. Chceme opravdu anulovat výsledky prezidentských voleb? Ostatních voleb? Chceme zbavit ale část občanů, kteří volí špatně podle těch, kteří nevolí podle představ jiných, volebního práva? Nebo znemožnit komunistickým poslancům, senátorům a tisícům zastupitelů vykonávat jejich mandát? Já se domnívám, že je to nedemokratický postup a k tomuto nedemokratickému postupu směřuje i příslušný návrh senátního tisku 100. Proto ho doporučuji zamítnout.

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera. A je zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy.

 

            Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, nebojte se, tentokrát nevyvolám další lavinu přihlášených, protože se pokusím vás trochu pobavit. Vidím, že už jste trochu nervózní.

Nejprve vám řeknu jednu příhodu z Říma s panem poslancem Randsdorfem, se kterým jsem se zúčastnil jakéhosi zasedání evropské iniciativy, nebo co to bylo. Náš hotel byl přímo u Parlamentu na krásném náměstí a v jeho spodní části bylo katolické nakladatelství. Ze dne na den nebo z noci na den se vedle nakladatelství objevil obrovský obrázek srpu a kladiva. Kolega Ransdorf, protože jak víte, on říká citáty a kupuje si všude knížky, ve kterých jsou citáty, tak byl shánět kdesi ve městě knížky a přišel pozdě. Všichni tam čekali a on přijel pozdě. A já, známý šprýmař, říkám: „Mirku, průšvih.“ On říká: „Co se stalo?“ Říkám: „Hledali tě tady karabiniéři.“ On říkal: „Jak to, že mě tady hledali?“ Říkám: „Tady, podívej se!“ On se otočil a já říkám: „Oni si myslí, že jsi to tady namaloval ty.“ To byla ta veselá příhoda.

Ta smutnější je o tom, že nemám rád výjimky, ale pokud jde o to, co tady říkal kolega Balín, mně to také trápilo, hlavně ten Heineken, takže vůbec není problém do zákona napsat, že s výjimkou Sparty, Slavie, Heinekenu, případně čestných uznání starších 18 let. Děkuji za pozornost.

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Ptám se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, senátore Martina Mejstříka, chce-li se k rozpravě vyjádřit. Nechce.

A teď se blíží hlasování. Já pro jistotu řeknu, jaké jsou možnosti. Byl podán jenom jeden návrh několikrát, ale to je lhostejné, na zamítnutí. Nebyl podán návrh vrátit navrhovateli návrh zákona k dopracování, takže budeme hlasovat jenom jednou. Jestliže návrh na zamítnutí neprojde, znamená to, že přikážeme návrh senátního návrhu zákona výborům či výboru k projednání. V tuto chvíli organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona byl ústavně právní výbor. Čili to druhé řešení je automatické. Nebude-li schválen návrh na zamítnutí, pak je automaticky přikázán. Svolám všechny k hlasování.

Všichni jsou na svých místech. Svítí všem modré světélko, což znamená, že v Jednacím sále je přítomno 55 senátorek, resp. senátorů. Kvorum je 28. Byl podán návrh na zamítnutí návrhu zákona.

O tomto návrhu dávám hlasovat. Kdo je pro tento návrh, zvedněte prosím ruku. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku, tedy proti zamítnutí. Děkuji. To bylo hlasování pořadové číslo 30. V sále bylo přítomno 55 přítomných, kvorum bylo 28. Pro zamítnutí bylo 15, tedy návrh byl zamítnut, proti zamítnutí bylo 12. To znamená, že jsme návrh nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, takže přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání.

Jak už jsem řekl, organizační výbor navrhuje, aby to byl ústavně-právní výbor. Padlo tady a bylo by potřeba, aby to někdo navrhl, aby výborů bylo event. víc. Je to i můj názor. Pan senátor Pavlata doufám, že tuto formalitu naplní.

 

            Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, já jsem se zmínil ve svém krátkém projevu o tom, že by to mělo být víc výborů. Já si myslím, že by to měly být všechny, ale každopádně přinejmenším výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, lidská práva a petice.

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart: Tak se rozhodněte! Buď všechny, nebo přidáte. Anebo jiný prosím návrh.

 

            Senátor Josef Pavlata: Myslím si, že by měly být všechny, ale navrhuji, aby to byl ústavně-právní výbor… (Pobavení.) Navrhuji, aby to byl výbor pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice.

 

            Místopředseda Senátu Petr Pithart: Má někdo ještě nějaký jiný návrh? Je to velmi závažná problematika. Jiný návrh nepadl, takže rozšíříme znění usnesení a budeme hlasovat. Stav se nezměnil • a přece • 56 senátorek a senátorů, kvorum je 29.

Kdo je pro rozšířený návrh na přikázání. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruce. Děkuji. Kdo jste proti návrhu přikázat, zvedněte teď ruce a stiskněte tlačítko NE.

  1. hlasování této schůze skončilo schválením návrhu na přikázání. Nakonec 57 přítomných, kvorum 29. Nikdo nebyl proti, 43 hlasů bylo pro.