V Olomouci vyroste pozoruhodná socha

Jedinečná socha lidských osudů se stane již brzy součástí nádvoří CARITAS – Vyšší odborné školy sociální na náměstí Republiky v Olomouci. Budou ji tvořit kameny z různých koutů světa, kam studenti a absolventi školy vyjíždějí k získávání praktických zkušeností.

Každý symbolizuje jeden lidský příběh, s nímž se na svých cestách setkali. Autorem díla bude sochař Lubomír Dostál, kmotrem projektu se stal novinář a senátor Jaromír Štětina. Kolektivní umělecké dílo bude slavnostně odhaleno už v listopadu.
Každá část této neobyčejné sochy bude spojena s utrpením, bolestí, slzami, ale i solidaritou a nadějí, vycházející z pomocí bližního. Na jednom místě se v ní potkají osudy lidí ze všech koutů světa, kteří se díky solidární pomoci dostali z těžké životní situace. Socha bude vysoká zhruba 2,5 metru a bude připomínat dům s okny symbolizujícími pohled do duše. Kameny budou uloženy po jednom v oknech sloupů sochy, která má být o to originálnější, že každým rokem se zvětší její objem a nebude tak nikdy hotova.
Prvních patnáct kamenů již dovezli studenti II. ročníku z praxí v rámci letošního letního semestru v Ugandě, Francii, na Ukrajině, v romských osadách na východním Slovensku, v Rumunsku, Kosovu a Nizozemsku. Zachycují především příběhy dětí, které poznamenala chudoba či samota, ale i osudy žen a mužů poznamenaných válkou či těžkými životními úděly.
Myšlenka převádět příběhy a klást kameny je nádherná. Vychází z křesťansko-židovských tradic. Lidský příběh je základ lidského života i základ historie. A to, co vymysleli studenti, to je velký čin, říká Jaromír Štětina. Legendární novinář bude i spoluautorem sochy. Oznámil, že k ní přidá i jeden svůj příběh z okupovaného Čečenska. Naši studenti jezdí na praxi do dvou desítek zemí. Jak budou přibývat jednotlivé příběhy, budou přibývat i sloupy sochy. V říjnu vyrážejí naši studenti na další praxi. Tentokrát po České republice, dodává ředitel školy Martin Bednář.
Socha, která bude přístupná i olomoucké veřejnosti, by nám podle záměru studentů školy měla všem připomínat, že se nás týkají osudy trpících a strádajících lidí i na zdánlivě vzdálených místech planety, že si tato místa neseme v sobě a že jsou stále přítomna v našich životech. Součástí projektu bude i jeho interaktivní podoba. Jednotlivé příběhy, symbolizované kameny, budou vystaveny na internetových stránkách školy. Stanou se tak svébytným dokumentem o životě lidí, jenž se protnul s životem absolventů školy, a také součástí historie města Olomouce.

***

Kristýna – z chovance krizového centra jeho psychologem

Slečna Kristýna z Ukrajiny se narodila v roce 1985 v Kyjevě jako první ze tří sester. Prožila pěkné dětství, do něhož však, tak jako v řadě jiných rodin, zasáhl v době její puberty ďábel alkohol. Rodiče stále pili a Kristýna raději utíkala z domu. Naštěstí měla kam. Pomoc našla v Centru Aspern pro děti v krizi. Tady nakonec trávila svůj volný čas častěji a raději než doma. Práce s dětmi v centru se jí tak zalíbila, že zde začala působit jako dobrovolník. Po dvou letech se situace u Kristýny doma uklidnila a ona už do centra nemusela docházet. Kristýnu ale začali pro změnu zase potřebovat v centru a nabídli jí práci sociálního pedagoga. Už rok tak sama pomáhá dětem v zařízení, kde kdysi pomohli i jí.
Jakub Livanský (květen 2005)

Jevgenij – vysokoškolák z dětského domova v Charkově

Jevgenij Romanenko prožil celých osm let ze svého sedmnáctiletého života v charkovském Caritas, tedy v dětském domově zřízeném Charitou pro sirotky a děti, jejichž rodiče byli zbaveni rodičovských práv. I předtím však pobýval v podobných zařízeních.
Přestože neměl lehký život, už toho hodně dokázal díky silné vůli a pomoci lidí kolem sebe. Za čtyři měsíce ukončí střední školu a chystá se bydlet se svým nevlastním bratrem v bytě po rodičích v Charkově. Pak začne studovat informatiku na vysoké škole. S tím se ale nechce spokojit – rád by navíc začal dálkově studovat choreografii a management. Už šest let také trénuje společenské tance, chodí na break-dance, kickbox a akrobatiku. Až dostuduje, rád by založil rodinu a měl děti – chtěl by moc dvojčata, holky. Do dětského domova Caritas se ale chce vracet i potom. Nalezl tady totiž svůj domov.
Michal Láš (květen 2005)

Albertina cesta z Afriky do Nizozemí

Alberta se narodila před 23 lety v africké Eritree, dnes žije už rok v nizozemském městě Soest. Cesta sem pro ni ale nebyla vůbec jednoduchá. Nejdříve – před čtyřmi lety – odešli z Eritree do Nizozemí Albertin bratr a snoubenec. Azyl, o který požádali, skutečně po čtyřměsíční proceduře dostali. Oba pak absolvovali integrační kurzy a rekvalifikovali se na mechaniky. Začali pracovat s jediným cílem: vydělat peníze na cestu pro Albertu. Minulý rok na podzim se jim to konečně podařilo a Alberta mohla vycestovat. Vízum si vyřídila za účelem návštěvy svého bratra, v Nizozemí se ale vdala za svého snoubence. Tím získala právo na pobyt. Zatím jen v závislosti na svém manželovi, po třech letech ale vznikne právo na pobyt i pro ni samotnou.
Alberta nyní navštěvuje jazykové integrační kurzy a pracuje jako hospodyně u svých sousedů. I ona však plánuje udělat si rekvalifikační kurz. Jejím snem je být kosmetičkou. Alberta je velmi přátelská, a přestože zatím neumí moc anglicky, ochotně vypráví o svých plánech, o své rodině. V Eritreii už nemá žádné příbuzné, všichni, kteří jí zbyli, žijí v Nizozemí. Až se jí narodí dítě, bude už právoplatným občanem Nizozemí, státu, který ji přijal. Přestože stále vzpomíná na Afriku, její domov je již zde.
Marie Pospíšilová (květen 2005)

Foto popis| Studentky a studenti II. ročníku CARITAS -vyšší odborné školy sociální v Olomouci (zleva) Milena Mahďáková, Michal Láš, Martina Kabátníková a Jan Beneš, kteří přinesli ze svých cest čtyři příběhy z Ugandy, Francie a dva z Ukrajiny. Snímek je zachytil s modelem prvního sloupu pozoruhodné sochy.
Foto popis| Studenti této prestižní CARITAS-vyšší odborné školy sociální získávají pod vedením řady velmi kvalifikovaných pedagogů tu nejkvalitnější teoretickou přípravu i praktické zkušenosti doma i v desítkách dalších zemí pro práci v charitativních, sociálních a humanitárních službách.
Foto autor| foto: Ivan SKULINA

O autorovi| Text a foto: Ivan SKULINA