Senátor Martin Mejstřík obdržel Cenu Tomáše Garrigua Masaryka

Senátor Martin Mejstřík obdržel Masarykovu cenu udělovanou Českým a Slovenským sdružením v Kanadě, naším největším krajanským sdružením ve světě. Cena mu byla slavnostně předána v Calgary v sobotu 14. června 2008 na jubilejním šedesátém kongresu ČSSK.

 

Masarykova cena je nejvyšším uznáním a poctou Českého a Slovenského sdružení v Kanadě. Uděluje se od roku 1985 Kanaďanům českého či slovenského původu, kteří dosáhli významných úspěchů na některém úseku lidské činnosti, a osobám nebo organizacím jakéhokoliv původu, které se zasloužily o svobodné Československo nebo obohatily život Čechů a Slováků v Kanadě.

 

Mezi dosavadní laureáty Masarykovy ceny se řadí například průmyslník Tomáš Baťa, ekolog a odbojář prof. Vladimír Krajina, spisovatelka a vydavatelka Zdena Škvorecká, hudební skladatel Oskar Morawetz, spisovatel Josef Škvorecký,  dramatik a president Václav Havel, signatářka Charty 77 Marta Kubišová či politička Milada Horáková in memoriam. V roce 2005 se senátor Mejstřík jako člen senátní delegace zúčastnil předávání Masarykovy ceny Českého a Slovenského sdružení v Kanadě odbojové skupině bratří Mašínů.

 

Text laudatia na senátora Martina Mejstříka při předání Masarykovy ceny ČSSK v Calgary 2008:

 

 

Martin Mejstřík 1962 -

 

Martin Mejstřík je vzácná osobnost české politické scény. Nikdy nebyl a není členem žádné politické strany, od mládí však ovlivňuje dění ve své zemi jako pravý Homo politicus, talentovaný a neohrožený společenský hybatel. Jeho velikou a dodnes řádně nedoceněnou zásluhou je výrazný podíl na porážce komunistické diktatury v Československu. Od roku 2002 pak pokračuje v této práci v roli senátora Parlamentu České republiky, kde se neúnavně zasazuje o důsledné vyrovnání se s komunistickou minulostí.

 

Martina Mejstříka od dětství formovalo jeho členství v ilegálním skautingu, vztah k přírodě, k historii naší země a víra v Boha. Velmi záhy narazil na totalitní moc. Komunisté mu nechtěli dovolit studovat. Musel strávit rok na lesnickém učilišti, pak až se dostal na gymnázium v pohraničí, kam byli po osmašedesátém roce posláni za trest různí „nespolehliví“ kantoři. Se spolužáky na střední a poté na vysoké škole hrál divadlo, vydával studentský časopis, organizoval výstavy. Chtěl se stát učitelem, jeho „nebezpečné“ aktivity však komunisty ohrožovaly natolik, že jej posléze vyhodili z pedagogické fakulty Karlovy univerzity.

Přijala jej Divadelní fakulta Akademie múzických umění, kde s přáteli založil a od roku 1987 vydával významný studentský časopis – revue Kavárna A.F.F.A. Tato revue a činnosti s ní spojené vynesly Martina Mejstříka na politickou scénu. Komunisté jej donutili stát se funkcionářem jejich mládežnické organizace SSM, kterou zato Martin Mejstřík zevnitř rozkládá. Burcuje studenty a pracuje na obnovení nezávislého Vysokoškolského studentského svazu. To vše se odehrává v éře Gorbačova, na sklonku existence sovětského impéria a východního bloku v Evropě. Přichází listopad 1989.

 

Připomeňme, že to byli studenti, kteří spustili a pomohli prosadit definitivní pád komunismu v Československu. Světová veřejnost zná a pamatuje si Martina Mejstříka jako studentského vůdce „sametové revoluce“. Byl organizátorem studentské demonstrace 17. listopadu, která byla režimem brutálně zbita. Hned příští den vyhlašuje Martin Mejstřík v Praze na Václavském náměstí studentskou stávku, k níž se přidávají umělci a která je hybnou silou, jež pomůže porazit komunistickou moc. Je jedním z organizátorů studentského stávkového výboru, spoluzakládá Občanské fórum a je hlavním šéfem studentské stávky. Pamatujeme si jeho veřejná vystoupení z těch dní, kdy statisícům občanů na ulicích vléval energii do žil. Účastnil se prvních vyjednávání s odstupující komunistickou nomenklaturou. Je zásluhou jeho osobního nasazení, že studenti stávku udrželi až do doby, kdy byl po 41 letech komunistické diktatury zvolen československým prezidentem disident, spisovatel a dramatik Václav Havel. Jako studentský vůdce také doprovází prezidenta Havla a vládu na první oficiální cestě do USA.

 

Po prvních svobodných volbách je Martin Mejstřík vládním zmocněncem pro zestátnění majetku socialistického svazu mládeže. Po zjištění, že k této úloze chybí skutečná politická vůle, ze státní služby odchází. Podlehl možná iluzi studenta z té doby, že svou roli splnil, že správu věcí v zemi mají nyní v rukou „povolaní“. Vrátil se k psaní a vydávání společensko – kulturní revue Kavárna A.F.F.A., je šéfredaktorem Obecních novin na Praze 1, vede víkendovou přílohu v Českém deníku.

 

Jako Homo politicus nadaný neobvyklým citem pro spravedlnost a vnitřní potřebou měnit svět k lepšímu se Martin Mejstřík dále věnuje věcem veřejným. Vede Sdružení občanů a přátel Malé Strany a Hradčan. V roce 1998 kandiduje poprvé do obecního zastupitelstva v Praze 1, kde se angažuje proti korupci, za záchranu historické Prahy a za trvale udržitelné prostředí pro život občanů. Je zvolen opakovaně v letech 2002 a 2006.

 

Roku 1999, na desáté výročí „sametové revoluce“, jej veřejnost vítá jako spoluautora manifestu „Děkujeme, odejděte!“, který vyzývá k odchodu představitele vládnoucí garnitury v čele s Milošem Zemanem a Václavem Klausem. Petice se setkává s obrovským ohlasem, podepíše ji 250 000 lidí. Václav Klaus tehdy na manifest reagoval slovy: nebudeme se bavit s ulicí. V televizní krizi roku 2000 se Martin Mejstřík angažuje na straně vzbouřených redaktorů.

 

Důvěra, kterou v něj spoluobčané mají, jej konečně po zásluze vynáší do vysoké politiky. Roku 2002, ve svých 40 letech, je jako nezávislý kandidát zvolen nejmladším senátorem Parlamentu České republiky. Jeho volebním obvodem je historické centrum Prahy, takříkajíc samotné srdce země české. Martin Mejstřík se v Senátu stává místopředsedou Komise pro krajany žijící v zahraničí, členem Dočasné komise pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy a členem Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

 

Do Senátu vstoupil s politickým mottem: Buď bude platit zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odboji proti němu – zákon č. 198/1993 –  nebo bude existovat Komunistická strana Čech a Moravy. Obojí není možné. Když začal hovořit o tom, že je nutné zakázat Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM), komunisté se smáli. Dnes už je smích přešel.

 

Martin Mejstřík prosazuje odškodnění druhého a třetího odboje, zřízení Ústavu paměti národa po slovenském vzoru a očistu justice a policie od exponentů komunistického režimu, organizuje veřejná slyšení a konference na téma vyrovnání se s komunismem.

Jeho úsilí nese ovoce. Byl prvním politikem, který navrhl státní vyznamenání pro odbojovou skupinu bratří Mašínů. Senát od té doby návrh opakovaně předkládá prezidentu republiky. Letos obdrželi Josef a Ctirad Mašínovi a Milan Paumer plaketu od předsedy vlády Mirka Topolánka.

Senátor Mejstřík dohledal v archivech a zveřejnil dokumenty dokládající udavačskou činnost předsedy KSČM a místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa pro komunistickou státní bezpečnost.

Byl jedním z navrhovatelů zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů.

Byl mimo jiné spoluautorem petice „Zrušme komunisty!“, která dodnes nasbírala 76 000 podpisů. Senát v reakci na ni zřídil Dočasnou komisi pro posouzení ústavnosti KSČM, jíž se stal senátor Mejstřík členem.

Spolu s kolegou senátorem Jaromírem Štětinou podal trestní oznámení na Komunistický svaz mládeže, organizaci úzce spjatou se stranou KSČM. Ministerstvo vnitra poté komsomolce rozpustilo; toto rozhodnutí mezitím potvrdil soud.

Senátor Mejstřík také inicioval v České republice sbírku finančních prostředků na stavbu Památníku obětem komunismu ve Washingtonu, D.C.. Na jeho odhalení v loňském roce byl pozván jako jediný český politik. 

 

Cesta, kterou senátor Mejstřík razí, je trnitá. Nesetkává se pouze s úspěchy.

Parlament již dvakrát projednával jeho návrh zákazu komunistické strany. Poprvé, roku 2005, Senát návrh novely trestního zákona schválil; zastavila jej až Poslanecká sněmovna. Při dalším pokusu, kdy Martin Mejstřík s kolegy spolu se zákazem komunistické a nacistické propagandy navrhli zakázat i komunistické a nacistické symboly, v pravicovém Senátu roku 2008 bohužel nenašli potřebnou většinu. Mezi jeho další snahy o znovunastolení tradic zničených komunisty, které zatím nezískaly v Parlamentu většinu, patří zavedení Velkého pátku jako státního svátku a vyškrtnutí komunisty zneužitého Mezinárodního dne žen a zavedení Svátku matek jako významného dne v českém kalendáři.

 

Senátor Martin Mejstřík nachází další spolubojovníky v řadách parlamentářů. Zde je třeba znovu zmínit senátora Jaromíra Štětinu, ale zejména i místopředsedu Senátu Jiřího Lišku. Vyrovnání se s komunistickou minulostí pomalu začíná být společenským tématem.

 

Senátora Mejstříka charakterizuje v neposlední řadě jeho houževnatost. Nevzdává se, věren svému oblíbenému citátu „Nečiňme jim po vůli, nedejme se promrzeti!“ od Karla Havlíčka Borovského.

 

Zatím to vypadá, že práce ve vysoké politice na Martina Mejstříka čeká ještě hodně. Jeho cesta je správná a dříve nebo později na ní musí zvítězit.

 

 

 

 

 

Stránky Českého a Slovenského sdružení v Kanadě:  www.cssk.ca