S Babišem proti Bakalovi

Do Senátu kandiduje bývalá investigativní novinářka JANA LORENCOVÁ V říjnových senátních volbách BUDE KANDIDOVAT DALŠÍ NOVINÁŘ. O křeslo na Karvinsku se uchází Jana Lorencová. Známá investigativní novinářka po dvaceti letech opouští pozici toho, kdo o politice píše, vyměňuje ji za pozici někoho, kdo ji chce spoluutvářet.

Lorencová se nijak netají, že právě její dosavadní novinářská práce má být tou správnou legitimací, která jí má otevřít senátní dveře. Investigativní žurnalistika se stala fenoménem už ve sněmovních volbách 2010, když do ministerské a poslanecké funkce dostala Radka Johna.

KRVAVÉ OLEJE

Nejznámější kauzou Jany Lorencové jsou lehké topné oleje (LTO). O co šlo?
V devadesátých letech umožňovala tehdejší legislativa, že olej na topení byl na rozdíl od nafty osvobozen od spotřební daně. Kvůli tomu se rozjel vysoce organizovaný řetězec podvodů, kdy se nafta deklarovala jako LTO. Stát tak přišel odhadem o několik desítek miliard korun. Vědělo se o tom, tu a tam se o tom i napsalo.
Až Lorencová dokázala toto téma uchopit tak, že se z něj stal problém celostátního významu. Pravdou je, že prvotní impuls přišel od celníků, ale nakonec to byla ona sama, kdo celé měsíce kontroloval podezřelé cisterny a byl schopen celou kauzu dát do souvislostí. Její bývalý šéf z deníku Telegraf a současný ministr životního prostředí Tomáš Chalupa vzpomíná, jak s ní šel jednou k soudu kvůli nějaké žalobě. „Ani jsem pořádně nevěděl, o co jde a jak to má vyfutrované. Když ale u soudu vytáhla celý štos příslušné dokumentace, jednání ani pořádně nezačalo, a soud žalobu na Janu zamítl.“
Nešlo jenom o žaloby. Celou kauzu LTO lemuje více než dvacet nájemných vražd. V ohrožení života se ocitla i sama novinářka. Pár dní poté, co se začala kauzou zabývat, se ji pokoušel kdosi přejet autem – přímo na parkovišti před Krajskou policejní správou v Ostravě. Dodnes ji z toho zážitku při změnách počasí pobolívá noha. A nebyl to jediný pokus o fyzickou likvidaci. Své zkušenosti shrnula v knize Krvavé oleje: můj přítel vrah, kterou sepsala s jedním z protagonistů, jenž už byl tehdy ve vězení.

BYTY OKD

Později se naplno věnovala práci v České televizi na pořadech Na doraz a Klekánice. Oba však po tlacích zvnějšku postupně zanikly.
Ještě jednou se Lorencová pokusila pořad Klekánice znovu vzkřísit alespoň v internetové podobě. Bezúspěšně. Současné angažmá s kandidaturou do Senátu částečně souvisí se zatím posledním velkým tématem, jemuž se věnuje. Jde o byty ve vlastnictví OKD, respektive miliardáře Zdeňka Bakaly. Opět to byla Lorencová, která dokázala místní téma dostat do povědomí veřejnosti a politických stran. Především poskytla zásadní informace, jež stály za nedávným trestním oznámením advokátky Hany Marvanové. Na tématu v minulosti získal body především sociálně demokratický poslanec Lubomír Zaorálek, navzdory tomu, že za špatným prodejem stál jeho stranický spojenec a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Přitom to byla právě Lorencová, jež na téma bytů OKD ambiciózního místopředsedu sociální demokracie poprvé upozornila. Její kritici tvrdí, že i díky tomu je v této věci ke špičkám ČSSD nelorencovsky shovívavá.
Když se k tomu připočte její víceméně levicová politická orientace, spekuluje se, zda ji nenasadil v karvinském senátním obvodu sám Zaorálek jako „béčko ČSSD“.
Ona sama tuto verzi rezolutně odmítá.

BABIŠOVY PENÍZE

Otazníky jsou i nad její ofi ciální kandidaturou. Původně měla kandidovat za hnutí jiného českého miliardáře – Andreje Babiše, což je kontroverzní nejenom kvůli jeho spolupráci s komunistickou Státní bezpečností, ale i pro jeho „sociální cítění“, které je tak zhruba na stejné úrovni jako Bakalovo.
Z přímého spojenectví Lorencové s Babišem nakonec sešlo, protože vzpurná novinářka se nepohodla s Babišovými organizátory volební kampaně. Přesto jí miliardář vyplatil šest set tisíc korun. Slogan s Babišem proti Bakalovi tak nemusí být jenom novinářská nadsázka.
Není jisté, zda bude Lorencová v případě zvolení schopna v Senátu něčeho podstatného dosáhnout. V nejhorším případě ji ovšem může potkat osud jiného bývalého novináře,Jaromíra Štětiny, jenž jako výkladní skříň nezávislosti bloudí po kandidátkách různých stran a předkládá dobře míněné návrhy, kterými se ale stejně nikdo vážně nezabývá. Senát tak slouží jako důchodové připojištění svého druhu.

Foto popis| NESLOUŽÍ SENÁT JAKO SVÉHO DRUHU DŮCHODOVÉ PŘIPOJIŠTĚNÍ?
Foto autor| FOTO DALIBOR GLÜCK / / MF DNES / PROFIMEDIA