Pro poučení pana Mejstříka

Když jsem si 16. listopadu v Lidových novinách přečetl článek senátora Martina Mejstříka volající skoro po krvi, tedy krvi komunistů, řekl jsem si, že by stálo za to mu připomenout, že není sám na tomto světě a že jiní mohou mít i jiné názory. Pochopitelně jde o téma vyjádřené v oněch Lidových novinách sloganem: »Zakročte proti zločinecké organizaci!« Je škoda, že nenapsal hned na začátku, kdo má zakročit. Zda by lidé v ulicích měli vzít klacky do rukou a bít své komunisty anebo jde o výzvu vládě, jež by tímto činem, pokud by ho udělala, se odrovnala mezi demokratickými silami Evropy. On sám, tedy Martin Mejstřík, bývalý ideolog vysokoškoláků sdružených v SSM, jak je zřejmé z uvedeného titulku i z článku celého, zůstane bokem jako podněcovatel a pozorovatel. Ale k věci. Dovolím si ocitovat slova jiných publicistů na toto téma, tedy těch demokratických, jak dnes jsme si zvykli (alespoň některé sdělovací prostředky a pravicoví politici) nazývat některé z nás, kteří nemají nic společného s KSČM.
»Není to již přece komunismus, co nás, dnešní občany svobodného demokratického státu, skutečně ohrožuje. Neblázněme, nenechme se zatáhnout do laciné frašky. Od dnešních komunistů nám v Česku nehrozí žádná újma na majetku, žádné zestátnění, nikdo nám nebere právo na vzdělání, podnikání, cestování. Od nich nám nehrozí ztráta svobody slova atd…« (Jiří David, vysokoškolský pedagog, Hospodářské noviny 11. září).
»To, co nám dnes předvádějí politici, ať už z líhně liberální, sociálnědemokratické, zelené nebo křesťanské, tu neschopnost se domluvit ke spravování země, opět dusí důvěru v demokracii a vyvolává znechucení. Jen komunisté jsou bokem trapných šarvátek a na rozdíl od zelených se z nich nevymezují jen slovy, ale postojem…« (Pavel Verner, Právo 6. října).
»Oni vznešení ochránci svobody bijící na poplach před komunisty ‘ante portas’nejenže v tomto směru píšou a snaží se přesvědčovat své okolí, ale tomu dokonce i věří. Tristní je na tom zejména fakt, že politici ohánějící se obranou polistopadového vývoje před znovunastolením komunistického režimu děsivým způsobem předvádějí, co to znamená nerozumět vlastním dějinám…« Rudolf Kučera, historik působící v Berlíně, Právo 10. října).
»Nikdo z hlasatelů komunistického nebezpečí zatím neuvedl, v čem spočívá specifická hrozba komunistů, dejme tomu podporujících vládu ČSSD, společnosti, demokracii a mezinárodněpolitické stabilitě země…« Alexandr Mitrofanov, Právo 11. října).
»Pokud by představitelé ODS divadelním antikomunismem neodváděli pozornost od skutečně důležitých témat a politický boj vedli v politické rovině, pak by se jistě mohla veřejnost dočkat seriózních politických diskusí, které by byly opřeny o skutečná, věcná fakta…« (Bohuslav Sobotka, Právo 26. října).
»Mně je až směšné, jak se lidé ohlupují svou vlastní propagandou: že komunisté jsou pořád to hlavní zlo a nebezpečí. Je to jako folklor: nedovedou si představit poledne bez polednice…« (Ludvík Vaculík, Lidové noviny 14. listopadu).
»A slova ‘demokratické strany’ – rozumí se strany ve Sněmovně bez KSČM – pravdivá nejsou. Tím neříkám, že z hlediska vnitrostranické demokracie či představ o demokracii v české nebo evropské společnosti KSČM nechybuje nebo že se nemýlí. Díky demokracii tu za 17 let nebyl ani jeden seriózní právní pokus rozpuštění či zákazu KSČM. A je hanba, připouštíme-li pokusy neseriózní. Posledním je komise Senátu, které předsedá Jaromír Štětina (za SZ), pro posouzení ústavnosti KSČM. Senátu by více slušela komise pro posuzování překabátění se, tedy změn stranické příslušnosti a ‘pragmatických’ změn politických postojů do konce roku 1989…« (Petr Uhl, Právo 20. listopadu).
Je anomálií, že ve výše zmíněném článku nám senátor Mejstřík připomněl Všeobecnou deklaraci lidských práv, kterou jako zakládající člen podepsalo i Československo. Zvlášť dojemné je od něho připomenutí těchto pasáží:
»Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí… Každý má právo na svobodu přesvědčování a projevu… Každému je zaručena svoboda shromažďování a sdružování…«

Foto popis|