Opověď senátora Štětiny na článek senátorky Gajdůškové

Milá paní místopředsedkyně,

 

srdečně Vás zdravím a prosím, abyste pro upřesnění přijala moje poznámky k

Vašemu článku na serveru TA-GITA:

 

Není pravda, že jsem vytáhl do boje proti MDŽ. Významnou historii toho svátku znám, vysvětlovala mi ho mnohokrát moje maminka Čechoameričanka. Znala jeho historii dobře, protože ctila socialismus Jacka Londona, který byl  „perlivý jako mladé víno“ v Americe právě v dobách, kdy MDŽ vznikal. Paní poslankyni Čurdové jsem k MDŽ v rozhlasovém pořadu pogratuloval, což bych nedělal, kdybych nerespektoval, že jej ctí. Také jsem v pořadu řekl, že pověst MDŽ zničil komunistický režim, na čemž se, vážená paní místopředsedkyně, shodujeme. A také jsem řekl, že při přijímání právní normy, pokud by se taková objevila, bych dal jako zákonodárce přednost Dni matek. Toť vše. Žádné tažení.

 

S přátelskou úctou

Jaromír Štětina

 

 

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková k MDŽ

10.03.2009 09:38 | TA gitA

Senátor Štětina opět neopomněl ve jménu odporu proti komunistům vytáhnout do boje proti Mezinárodnímu dni žen, který si celý svět připomíná tuto neděli, 8. března.

Způsob jeho slavení v minulosti možná nebyl šťastný. To ale nemění nic na tom, že tento den je již více než sto let symbolem boje za lidská práva, který nemůže být  úspěšný bez boje za práva žen.

Ženy jsou vždy těmi prvními a nejbědnějšími oběťmi válečných konfliktů, totalitních a diktátorských režimů. I v relativně civilizovaném světě jsou spolu s dětmi předmětem všech druhů násilí a obchodu s lidmi. Oproti ženám, které v těchto  dnech nelidsky trpí v Kongu, Dárfůru, Čečně, Barmě, Gaze i jiných částech světa je „strádání“ evropských žen mnohem mírnější,  ale v žádném případě zanedbatelné.

Velké problémy v nerovnosti stále přetrvávají, jen mají jiné formy. I v ČR je problémem násilí na ženách (se kterým se během svého života setká téměř 40 % žen a téměř stovka jich ročně zemře rukou svého partnera). Jsme poslední zemí,  která neplní směrnice EU pro zamezení  všech forem diskriminace. Není v zemi instituce, ke které se ženy mohou obrátit o pomoc. Existují  výrazné rozdíly mezi platy žen a mužů za stejnou práci, v řídících a rozhodovacích funkcích je žen méně než v mnohých islámských zemích.

Evropská unie  přitom výrazně posouvá vývoj k rovným příležitostem kupředu. Prokázaný fakt je  skutečnost, že vyšší konkurenceschopnosti EU dosáhneme pouze tehdy, využijeme-li celý svůj  intelektuální a lidský potenciál, schopnosti mužů i žen.   I proto  k letošnímu MDŽ rozjel eurokomisař Špidla se svým týmem rozsáhlou kampaň, která má za cíl znovu upozornit a vyzvat k řešení platové diskriminace žen. Je  statisticky dokázáno, že ženy v EU berou průměrně o 17 % nižší plat než muži (za stejnou práci). V České republice je tento rozdíl ještě výraznější.  V praxi to znamená, že ženy v ČR odpracují čtvrtinu své pracovní doby zdarma. Pokud  žena pracuje na plný úvazek ��“ t.j. 8 hodin  denně, zaplacen má jen 0,75% úvazek, tj. 6 hodin. Každý den tedy průměrná česká občanka odpracuje 2 hodiny zdarma ve prospěch svého zaměstnavatele ��“ a to mluvíme zatím jen o pracovním procesu.

Pro většínu českých žen nastává po skončení pracovní doby ještě tzv. druhá směna -nákup, úklid, vaření, praní, žehlení plus časově náročná péče o děti (pokud je navíc matkou). Podle Statistického úřadu se může jednat až o desítky hodin domácích prací týdně, samozřejmě v závislosti na velikosti rodiny, stáří dětí, dělbě práce mezi partnery a „pilnosti“ hospodyňky… Nicméně přepočítáno na tržní ceny (kdyby si české domácnosti na všechny vyjmenované služby najímaly placenou sílu) tento příspěvěk ženy rodině / domácnosti by tvořil 20 ��“30 tisíc Kč měsíčně.  Ženy mají nižší společenskou  prestiž, horší kariérní postup se skleněným stropem, vyšší nezaměstnanost a nižší důchody v důsledku celoživotních nižších příjmů. Nemluvě o tom, že kdo  nejvíc odnese současnou hospodářskou  krizi v kombinaci s vládními reformami budou opět  ženy, rodiny s dětmi a samoživitelky.

Kvůli tomu, že ženy za komunistů dostaly kytičky rudých karafiátů, utěrky či skleničky  od národního podniku, konala se oslava MDŽ někde v kulturním domě (kde jak říká kolega Štětina se muži opili), zasloužilé ženy přijali představitelé strany a vlády ( dnešní představitelé státu tuto potřebu nemají)  a večer zpestřila estráda v Československé televizi za účasti plejády národních umělců,   by neměla ani ČR  rezignovat na boj za lidská práva, jehož jsou práva žen nedílnou součástí.

I v roce 2009  musíme vzpomenout Mezinárodní den žen, který připomíná úsilí  ��“ amerických švadlenek z přelomu 19. a 20. století za zkrácení pracovní doby, lepší platy, hlasovací právo a ukončení zaměstnávání dětí. Práva žen a rovnost šancí  ještě pořád nejsou samozřejmostí ani v té nejcivilizovanější části planety, v níž žijeme. Chceme-li být plnohodnotným členem civilizovaného, demokratického světa, měli bychom se k boji za práva žen konečně  přidat. Kolega Štětina, který se rád hlásí k boji za lidská práva, by měl jít v první řadě.

Alena Gajdůšková, místopředsedkyně Senátu PČR, členka Parlamentního shromáždění Rady Evropy