Odpověď senátora Jaromíra Štětiny na článek Ivana Gabala

Bývával kdysi azyl před Hitlerem…

Neviditelný pes, 15. února 2010

V posledních dnech se rozvinula užitečná diskuse o tom, zda je správná moje podpora Čečenci Timuru Borchashvilimu, kterému naše ministerstvo vnitra neudělilo azyl. Kterého se snažilo vystrnadit ze země, aniž se dočkal nezávislého soudu, ke kterému se v souladu se zákonem odvolal. Pan Ivan Gabal v této souvislosti v článku V senátu straší (Neviditelný pes, 13.2.2010) úspěšně použil starou dobrou metodu ničení diskusního protivníka: vložit mu něco do úst a pak toto tvrzení rozsekat na mraky.

Podle pana Gabala obviňuji ruskou Federální službu bezpečnosti a spolu s ní naši Bezpečnostní informační službu, že se „spojily proti senátorovi Štětinovi nebo jeho gruzínskému chráněnci“. Nikdy jsem nic takového nevyslovil, ani nenapsal. Nikdy by mne ani taková primitivní pitomost nemohla napadnout. Tvrdím pouze, že Federalní služba bezpečnosti (FSB) Ruska unáší, zabíjí a mučí někdejší bojovníky a spolupracovníky prezidenta Maschadova, a to jak na území Ruské federace, tak mimo ni. Nevyjádřil jsem obavu, že by mi hrozilo nějaké nebezpečí z jakéhosi „spiknutí“ tajných služeb, jak uvádí pan Gabal. Soustavně však upozorňuji na praxi uplatňovanou v České republice vůči čečenským psancům, kterým v případě vrácení do země, odkud uprchli, hrozí smrt. Pracoval jsem jako novinář několik let v čečenských válkách. Řadu mých přátel novinářů a obránců lidských práv, především ruských, FSB unesla či zabila, včetně mé vzácné přítelkyně Anny Politkovské. Je celkem přirozené, že FSB tlačí na své partnerské tajné služby (BIS je pro FSB také partnerskou službou), aby nepodporovaly poskytování azylu těm, které FSB považuje za bandity. Toto tvrdím, nikoliv to, co mi pan Gabal vkládá do úst. Nerozvíjím konspirační teorie, upozorňuji pouze na nebezpečnou politiku appeasementu vůči Rusku, která se jako mor šíří Evropou a Českou republikou.

Kolika lidem poskytlo někdejší Československo azyl před Hitlerem, kolika Čechoslovákům poskytl svět azyl po okupaci Československa sovětskou armádou, a my nejsme schopni vyjít vstříc několika desítkám lidí, kteří se bránili před genocidiem.

Jaromír Štětina

POLITIKA: V Senátu straší!
Neviditelný pes 13. února 2010
Loni v listopadu mne zaskočilo velké množství senátorů, kteří hlasovali pro zestátnění veřejnoprávních médií jejich převedením pod kuratelu státního rozpočtu. Bylo mezi nimi nečekaně hodně zvučných a solidních jmen. Protože ale byli vesměs z jednoho klubu, měl jsem to za přechodné politické pominutí, jakkoli to pro mne zůstalo nejpitomějším nápadem loňské sezóny, který naštěstí neprošel.V Senátu ale zřejmě něco není v pořádku, protože sotva po pár měsících přichází pro změnu místopředseda zahraničního výboru a klubu TOP 09 s nevídanou konspirativní teorií o spolupráci naší tajné služby BIS s ruskou tajnou službou FSB s cílem vytlačit z území našeho státu mladého Čečence, gruzínské nebo ruské státnosti. A senátor Štětina se vrhl do jeho ukrývání a boje proti rozhodnutí českého soudu a azylových orgánů s cílem odhalit mezinárodní špionážní spiknutí a pokořit českou azylovou legislativu a příslušné orgány, které již jednou zmíněnému mladému muži, avšak pod jiným jménem a identitou, azyl u nás odmítly.

Přiznám se, že některé výkony našich seniorních ústavních činitelů už mi hlava nebere. Mám za to, že změna azylové legislativy se snad dělá přímo v Senátu a zejména ve Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jehož je Štětina místopředsedou, a nikoli kdesi na okraji Prahy, v úkrytu, leč před televizními kamerami. Nevím, zda Štětina touto svou aktivitou reprezentuje svůj výbor nebo politický klub, ale to opravdu nemají nic rozumnějšího na práci?

Za druhé, až dosud jsem měl za to, že se naše BIS a ruská FSB spíše vzájemně hlídají a přetlačují, FSB například naposledy silně ovlivňovala naše vnitřní rozhodování o americkém radaru. Ale že by se spojily zrovna proti senátorovi Štětinovi nebo jeho gruzínskému chráněnci, to by byla opravdu novinka. Zvláště pokud o tom ještě nejednal příslušný a kompetentní výbor senátu, což je opět výbor, jehož místopředsedou je právě pan Štětina. Informoval o tom kompetentní výbor poslanecké sněmovny? Mám být touto informací od pana senátora zneklidněn? Proč se s tímto hrozným spiknutím pan senátor pere tak osamocen? Neměli bychom mu nabídnout pomocnou ruku a ukrýt ho někam, kde by na něj spojené mezinárodní špionážní služby nedosáhly?

Závěrem ale vážně. Ponechávám stranou to, jak se dívat na člověka, který zavádí naše úřady, které již ho jednou odmítly, v omyl. Třeba opravdu jedná v tísni, jakkoli na to dostupná fakta neukazují. Kde ale legrace opravdu končí je, proč na něj senátor Štětina za těchto okolností ukazuje před televizními kamerami a pro případné nepřátele jej prostorově a časově alokuje a dekonspiruje. I legendárnímu komunistickému majoru Zemanovi by asi došlo, že stačí sledovat pana senátora a lze se k hledanému přímo dostat a zajistit jej. Proč tedy senátor Štětina hazarduje s bezpečností a životem svého chráněnce, pokud je přesvědčený o jeho ohrožení? Buď mu na něm ve skutečnosti vůbec nezáleží, nebo si z nás dělá legraci, a to právě on, místopředseda Výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnosti, placený z našich daní.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6 a autorově blogu nawww.aktualne.cz