O co jde aneb Zastírací manévr pravice

POZNAMENÁVÁME

V posledních několika měsících se trvale objevuje tvrzení, které má podpořit návrh senátorůŠtětiny, Mejstříka a dalších na zákaz propagace komunistické ideologie, že komunisté jsou připraveni uskutečnit systémovou změnu násilným převratem, jakousi novou bolševickou revolucí. Autoři těchto myšlenek pochopitelně vědí, že to nehrozí, ale proč nevyužít všechny prostředky k denunciaci myšlenek o spravedlivém společenském uspořádání a sociální rovnosti mezi lidmi?
Voličům mají být vsugerovány otázky: Jak to vlastně je? Není na tom přece něco pravda? Smyslem je tímto způsobem nejen diskreditovat dnešní KSČM, ale i odradit voliče od toho, aby dali hlas komunistům. Cílem dnešní KSČM je skutečně systémová změna, které by ale bylo dosaženo bez násilí, přesně podle představ Marxe s Engelsem představující si socialismus jako nejvyšší demokracii vůbec podporovanou většinou obyvatel té které země. Jde o dlouhodobý proces, v němž se lidé budou muset sami přesvědčit o neschopnosti kapitalistické společnosti řešit hlavní problémy společnosti. Politický režim, který se nazýval socialismem, žel nemohl uspět. Model odpovídající situaci v porevolučním Rusku byl imputován do podmínek druhé poloviny dvacátého století, a tak i k nám, nedokázal splnit představy lidí, když minula poválečná revoluční léta. Neschopnost prosadit další podstatné změny, oproštění se od direktivních způsobů řízení a mnohdy i nedání prostoru pro iniciativu a s tím spojené neplnění základní poučky socialismu: každému podle jeho práce, způsobily kolaps. Je mi ovšem jasné, že to vše se dělo v podmínkách bipolárního světa, kdy ten kapitalistický se snažil co nejvíce poškodit ten socialistický a dařilo se mu to. I když část vyspělých zemí tak činila i na úkor ‘třetích zemí’, kde se tak dělo i zásluhou neúspěšných tržních ekonomik. A když se v osmdesátých letech pokusilo ještě předgorbačovské vedení v Sovětském svazu docílit určitých změn, nemělo síly je plně uvést do života. To se pochopitelně týkalo i naší republiky. Bylo ovšem už v té době jasné, že direktivně řízený socialismus neuspěl a bude překonán. Systém potřeboval nové podněty a hlavně naplnění původních marxistických myšlenek.
Naším cílem není proto nové obecné znárodňování, ale co největší angažovanost lidí a co největší podíl na řízení věcí společných. Nemyslíme si, že bariéra mezi jednotlivými skupinami obyvatel by měla být tak velká, jako tomu je dnes a jako tomu má být v příštích letech podle představ ODS. Při více než 6,5 miliardy lidí na planetě bude mít vše svá pravidla, stát svoje povinnosti, solidární systém ve zdravotnictví, školství a jinde měl by být zachován. Stejná práva by měla mít rozdílná vlastnictví, talenty by dostaly zelenou a společnost by jim měla pomoci, lidé, přestože nemají potřebné majetkové zázemí, by se neměli ocitnout na ulici, nemělo by docházet ani k bezbřehému obohacování některých na úkor většiny, atd.
To všechno, alespoň si to myslíme, lze uskutečňovat jen za široké spolupráce všech vrstev obyvatelstva. Toho nelze dosáhnout ozbrojenými revolučními zvraty, protože každý podobný zvrat nutně vyvolává odpor a nemůže mít dlouhého trvání. To není nový poznatek, to je prověřená zkušenost, o níž se diskutovalo již před listopadem, a to především mezi komunisty. Váhavý přístup tehdejšího vedení KSČ i státu bohužel vyvolal nespokojenost a oprávněné kritiky a vedl až k tehdejším událostem, a to nejen u nás. Je třeba však připomenout, že nešlo podle hesel ani o převrat proti socialismu, to jen dnes se tehdejším událostem dává jiný obsah, ale o odpor proti jednostranným pohledům, proti uzurpování moci a neschopnosti přijmout nové přístupy k řešení stále rostoucích problémů.

O autorovi| Vojtěch FILIP, předseda ÚV KSČ a místopředseda Poslanecké sněmovny