Nesmiřitelní

POZNAMENÁVÁME

Přiznávám, že »velmi miluji« ty, kteří velmi radikálně prosazují svůj jedině správný názor, a pak se ukryjí za e-mailové nicneříkající jméno či svůj dopis nepodepíšou, případně jejich podpis je nečitelný, což často zdůvodňují obavami, co kdyby někdo přišel na to, že to psali právě oni. Jsou mezi nimi na jedné straně ti, kteří si myslí, že KSČM by měla být radikálnější a sami se skrývají v anonymitě – jich se větší aktivita netýká, na druhé straně ti, kteří ve své zapšklosti by nejraději KSČM postavili mimo zákon a její členy poslali za ostnatý drát. Jedním z takových v poslední době je jakýsi »vaughan«. Poslal svůj e-mail, v němž se cítí nespokojen, že předseda ÚV KSČM se v jedné své poznámce zamyslel nad některými dnešními komunistobijci, dříve velmi aktivními přisluhovači minulého režimu. Prý dodnes se komunisté nezbavili »licoměrnosti« a »pokrytectví«. »Je jim vlastní nesmiřitelnost proti všemu, kdo nesdílí jejich myšlenky a ideály«, jak nám sdělil anonym »vaughan«. Jak to tedy vlastně je? Má anonym »vaughan« pravdu? Kdo vlastně je onen pisatel, že ho rozčílily na zamyšlení předsedy Filipa právě výše uvedené myšlenky, a ne třeba samotný fakt »převlékačů kabátů« a těch »co jsou horší« (neuvedu jméno národnosti, které se v uvedené větě obyčejně uvádí, příslušníci tohoto národa by se opravdu mohli oprávněně urazit, čtenář mi však jistě rozumí). Je jeden z těch poturčenců? Zřejmě ano, jinak by ho rozčílilo zcela něco jiného. Nedivím se mu. Jde nejen o vlastní svědomí, ale především o ostatní, kteří žijí kolem nás a nemají právě rádi převlékače kabátů, licoměrné a pokrytce. Aněkdy, když dotyčnému prodávají rohlík či půl litru gambrinusu, se netváří právě přívětivě. Může to být sice způsobeno čímkoli, ale chápu, že jisté podezření v převlékači zůstává. Pak bez diskuse si musí dávat další vstřícný cíl. Co nejdřív zničit ty, kteří ho stále straší na duši. To je zřejmě problém pánů Štětiny, Mejstříka a Žáka, jinak senátorů našeho vším lidem ctěného Senátu a možná i zmíněného »vaughana«.
Pan »vaughan« připisuje komunistům nesmiřitelnost. Nevím, ale právě tato vlastnost je jaksi typická pro partu kolem paní Kavalírové, jinak předsedkyně »politických vězňů« u nás, a partě kolem mašínovské lobby. Ti, jak nám svého času sdělil Milan Paumer, by znovu do toho šli a nebude-li se něco dít podle jejich záměrů, pak znovu dojde na… Nevím, zda myslel na pistole a samopaly. Proč ne? Je přece demokrat a byl u podřezání jednoho obyčejného policajta, který partě Mašínů nabídl svou pomoc při fingované havárii.
Nesmiřitelnost není program. Je to v podstatě antiprogram a komunisté, jak známo, vždy program nabízeli. Bylo tomu tak i po Únoru. Nebyl každým přijat. I to se stává. Ti, co nesouhlasili, často si vzali do rukou flintičky a za přispění zahraničních centrál se pokoušeli jejich program narušit. Namísto klidného budování se střetaly názory. Ne však v diskusi. A tak hořely stohy, byla vražděna hospodářská zvířata, umírali lidé. Bohužel teorie »oko za oko, zub za zub« nabyla vrchu. Osobně s ní nesouhlasím, ale taková byla poválečná doba. Že však to nebylo vnitřní vlastností komunistů, svědčí ostatně i to, že se dnes nechovají jako jejich oponenti z padesátých let. Já vím, že namítnete, že nic nelze srovnávat, ale ti nesmiřitelní zůstali stále nesmiřitelnými, jen nemají v ruce pistole a granáty, takže nemohou napodobovat bratry Mašíny. Jdou na to ovšem jinak. A zmíněnými nesmiřitelnými jsem nemyslel komunisty, skutečně ne. Ti nesmiřitelní jsou, jak dokazuje i pan »vaughan«, jinde.

Foto popis|