Německá obrana, Bhuttová a korupce, očista vlády

DIÁŘ Každý pátek o politice a ekonomice

V německých receptech na oživení ekonomiky, aby se čert vyznal. Tamní diskurz se vede po úplně jiné linii, než na kterou jsme zvyklí u nás doma.
Ekonomických liberálů je v Německu pomálu i v FDP a místo pravolevých disputací se diskutuje o společenské kohezi, inovacích nebo oživení poptávky.

O německé sebestřednosti

Tak například pan »Kobylka«, tedy odcházející vicepremiér za SPD Franz Muntefering (před třemi lety označil zahraniční investory za kobylky) nechtěl zvýšit podporu v nezaměstnanosti starším občanům a Kurt Beck, šéf SPD, který táhne stranu doleva, chtěl opak. Jenže tzv. rada moudrých, která přichází s doporučeními (většinou velmi racionálními) v oblasti hospodářské politiky, se ve sporu zastala právě Becka. Ať je to s německým sociálním státem, jak chce, nás jako německé sousedy bude mnohem více zajímat, jak to bude s jinými nápady německé velkokoaliční vlády. Před čtrnácti dny informoval německý deník FAZ o tom, že vláda (zatím tajně) schválila návrh zákona, který jí umožní zablokovat jakýkoli vstup zahraničního investora do německého podniku nad 25 procent. Rozhodnout se má v prosinci. Možná jde o čínský státní kapitál, ale tato vládní pravomoc je velmi zneužitelná. V otázkách národní bezpečnosti se německá vláda dokáže bránit takzvaným suverénním fondům již dnes. Spíše jde asi o to, že Německo chce bránit své podniky před globalizací. O tom, které investice jsou vhodné a které nevhodné, prospěšné či škodlivé bude rozhodovat stát. Pokud Německo legislativu prosadí, bude následovat vlna podobných zákonů v jiných evropských státech, a to by bylo velmi neblahé. Zajímavá je německá sebestřednost. Jakto že Němcům nevadí, že oni sami si mohou všude na světě kupovat, co chtějí, a dokonce to velmi vyžadují?

Bhuttová a korupce

Mnohá média – a nejen ta česká -začala znovu opěvovat bývalou pakistánskou premiérku Bénazír Bhuttovou. Líčí ji teď jako křehkou a bojovnou demokraticky smýšlející ženu, která má odvahu jít do střetu s vojenskou diktaturou. Přitom historie vládnutí Bhuttové je spojena s tak ohavnou a rozsáhlou korupcí, že nad tím musí zůstávat rozum stát i jinak vcelku otrlým Čechům. Bhuttová byla koneckonců obviněna z korupce nejen v Pakistánu (to by šlo svádět na vojenskou diktaturu či politické rivaly), ale také v Británii a Švýcarsku. V roce 1998 přinesl americký deník The New York Times sérii investigativních článků o tom, kam putovaly úplatky pro Bhuttovou a její rodinu. Texty vejdou do dějin »pátrací žurnalistiky« mimo jiné i proto, že většinu věcí se podařilo odhalit na základě úniku informací ze švýcarské právní firmy, která pro bývalou premiérku a jejího manžela pracovala. A to se ve Švýcarsku nestává – z tamních právních firem obvykle neunikne ani chlup. Takže například: manžel Bhuttové Asif Alí Zardárí dostal v roce 1995 úplatek od francouzské firmy Dassault Aviation ve výši 200 milionů dolarů za nákup stíhaček v celkové hodnotě 4 miliardy dolarů. Obchodník se zlatem z Blízkého východu dostal od vlády Bhuttové monopol na dovoz zlata do Pákistánu ve výši deset milionů dolarů. Úplatky putovaly na dubajské účty Bhuttovic rodiny u Citibank. Švýcarská firma zaplatila miliardy dolarů, aby se vyhla ve Švýcarsku placení cla. Úplatky putovaly na účet matky Bhuttové. Text také mapuje majetek Zardárího (statek v jižní Anglii s desítkami dostihových koní) a jeho utrácení za šperky (na základě pohybu peněz na kreditní kartě). Rozsah korupce spojené s Bhuttovic rodinou je natolik ostudný především proto, že Pakistán je jednou z nejchudších zemí na světě – 70 procent populace zde neumí číst a psát. Je to smutné, ale mají-li Pákistánci na výběr mezi armádou a Bhuttovou, nic dobrého je bohužel nečeká.

Kačistán po česku

»Stoupenci Jiřího Čunka chtějí vyčistit českou politiku«, mohli jsme se dočíst ve středu na titulních stranách novin, které referovaly o demonstracích Čunkových fanoušků. Ta se uskutečnila v úterý večer ve Vsetíně. Nejlepším způsobem očisty by bylo chopit se rovnou vlády. Těm, kdo si nedovedou představit, jak by vypadala česká verze očistného Kačistánu (kterého se právě zbavilo Polsko), navrhuji k posouzení například níže uvedenou sestavu. kpt. Vladimír Hučín – prezident; aktivista a zamořovač mailových schránek Jan Šinágl – předseda vlády; ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek (ten se vrátí, respektive jako jediný zůstane). Dále ministři obrany a vnitra – bratři Mašínové; ministr informací – senátorJaromír Štětina; ministr kultury – písničkář Pepa Nos; ministr zdravotnictví – Jiří Karas (KDU-ČSL).

Kdo zařídí televizi

Zdá se být poněkud zvláštní, že jsou to novináři, kdo kritizují Jiřího Paroubka, že si dovolil načasovat svoji svatbu na státní svátek 17. listopadu. Prý tak učinil proto, aby byl večer vidět v televizi, protože tam budou všichni ústavní činitelé. Jenže bude-li Paroubek v televizi, mohou za to novináři. Svatba celebrity (pokud je Paroubek celebritou) obvykle totiž zajímá leda bulvár. jan.machacek@economia.cz

***

Novináři kritizují Paroubka, že chce svatbou upoutat pozornost televize. Tak ať o ní nevysílají.

Foto popis|

O autorovi| Jan Macháček www.ihned.cz/machacekj